VALENCIJSKO

Valencijské společenství (País Valenciŕ) je jižním sousedem Katalánska na pobřeží Středozemního moře, které láká svým písečným pobřežím (Costa del Azahar, Costa de Valencia, Costa Blanca). Do moře ústí mnoho řek, které vytékají z hor, které na většině území nejsou daleko od pobřeží: např. Mijares, Turia, Júcar. Nejvyšší horou je Penya Golosa (1814 m) v severní části země. Za zmínku stojí také Altaina (1558 m) v horách, směřujících k mysu Cap de la Nau, který je jižní hranicí Valencijského zálivu. Země má rozlohu  23 591 km2 a dělí se na tři provincie: Castelló de la Plana (8 okresů), Valencia (14 okresů) a Alacant (10 okresů). K Valencijsku také patří oblast Ademús mezi Kastílii a Aragonem.

Ve Valencijsku žije 3,8 milionů obyvatel, z nichž asi 1,9 milionů hovoří katalánsky. Největšími městy po Valencii jsou Alacant (276 tis.) a Elx (185 tis.). Zajímavé je, že užívaný dialekt katalánského jazyka je oficiálně prohlašován za samostatný jazyk - valencijštinu. Existuje i Acadčmia de la Llengua Valenciana. Máme tedy drobné odchylky od spisovné katalánštiny a valencijštiny. Úředními jazyky autonomního společenství jsou tedy valencijština a španělština.

Hlavním městem země je Valencie (760 tis. obyvatel), kde sídlí autonomní vláda (Generalitat Valenciana) a autonomní parlament. Za pozornost stojí zdejší gotická katedrála (La Seu) s věží Micalet a středověká burza (Lonja), patřící mezi světové dědictví UNESCO. Slavná gotická katedrála se nachází také v Oriole, stejně jako pozoruhodný kostel sv. Jakuba. Architektonické skvosty ukrývají města jako Xŕtiva nebo Gandia. Starověké památky lze navštívit v Saguntu. Nesmíme zapomenout na hrady podél řeky Vinapoló (Sax, Villena, Biar). Turisté se také zastavují na hradě Penyíscola na severu země.

Valencie se jako bohatý obchodní přístav stala ve 14. a 15. století také jedním z nejdůležitějších center katalánské kultury. Zachovaly se řeči kazatele sv. Vincenta Ferrera.. Později se objeví satirik Jaume Roig (autor protiženského Zrcadla) nebo lyriský básník Jordi de Sant Jordi. Největším středověkým katalánským básníkem je však Ausias March z Gandie, autor básní milostných i filosofických. Nesmíme pominout ani rytířské romány jako Curial e Güelfa a Tirant lo Blanc.

Původní iberské obyvatelstvo si podrobil po roce 237 př. Kr. punský vojevůdce Hasdrubal. Právě dobytí místního města Saguntum se stalo roku 219 záminkou k rozpoutání 2. punské války, jejíž důsledkem bylo ovládnutí oblasti Římany (do r. 206). Roku 138 př. Kr. byla založena Valencie. Byla však zničena už roku 75 Cn. Pompeiem během válek se Sertoriem. Osídlena byla znovu asi o 60 let později. V 5. století je území dobyto Vizigóty, kteří jsou odtud vyhnáni Araby (713). Roku 1009 se Valencie stane samostatným emirátem, mimo něj vynikal i stát Denia. Roku 1094 byla Valencie dobyta Cidem, ovšem křesťané ji museli znovu opustit již o osm let později. 28. září 1238 je pak dobyta aragonským králem Jakubem, který v letech 1265-6 obsadí i oblast Alacantu a Elxe. Valencijské království je osídleno Katalánci a Aragonci. Jakub I. udílí Valencii sbírku zákonů (Costums z roku 1240 a Furs 1251). Roku 1283 je ustanoven Sněm valencijských stavů (Les Corts valencianes). Valencie se stala významným obchodním a kulturním centrem Středomoří, zejména  v 15. století. V letech 1519-1522 povstávají řemeslníci Valencie proti šlechtě a inkvizici (ve Valencii od r. 1484, sdružení do tzv. bratrstev (germanies). To způsobí velký odliv šlechty z venkova do Valencie. Velký úbytek obyvatel znamená vyhnání morisků roku 1609. Ve válce o španělské dědictví je Valencie na straně Karla Habsburského. Je nucena se vzdát již po bitvě u Almansy (25.5.1707) a její výsady a práva jsou zrušeny. Decret de la Nova Planta zavede jako jediný úřední jazyk španělštinu a upevní absolutní moc panovníka z Madridu. Valencijci musí bojovat s Francouzi během Napoleonských válek. Sympatie ke vzdorokráli Karlovi vyvolají nepokoje ve městě roku 1835, kdy jsou osvobozeni vězni a zničeno mnoho klášterů. Následujícího roku je Valencie dobyta královským vojskem. Roku 1907 se koná 1. regionální shromáždění Valencijska. Rok 1917 je ve znamení nepokojů ve městě, jako odezva na vítězství bolševiků v Rusku. V letech 1936-1937 je Valencie sídlem republikánské vlády. 30. března 1939 je Valencie dobyta Francovou armádou. Navrácení zemských práv a užívání národního jazyka zaručuje Autonomní statut, schválený 29. dubna 1982.