PITYÚSY

Pityúsy je společný název pro nejzápadnější ostrovy Baleárské souostroví, z nichž velikostí zcela vynikají EIVISSA a FORMENTERA. Eivissa má rozlohu 572 km2 je přibližně oválného tvaru a jejím nejvyšším bodem je vrch Atalaiassa (475 m) na jihozápadě ostrova. Pouhých 3,6 km na jih od Eivissy se nalézá Formentera, Je protáhlá hlavně na východ s menšími poloostrovy na sever a na jih a má rozlohu 82 km2. Nejvyšším bodem je La Mola (192 m) na východě ostrova. Mimoto je kolem Eivissy a Formentery více malých ostrůvků jako např. S’Espalmador, Conillera nebo Tagomago.

 Eivissa má dnes přes 60 tisíc obyvatel a Formentera asi 15 tisíc. Jazykem původních obyvatel je katalánština, lépe řečeno její eivisský baleárský dialekt. Právě Eivissa je však z celých Baleárských ostrovů asi nejvíce postižena masivní turistikou. K tomu přispívá i velká imigrace a tedy i mohutná výstavba nových sídel na ostrovech.

 Hlavním městem Pityús je Eivissa (snad 36 tis. obyvatel). Branou Portal de ses Taules se člověk dostane do Horního města (Dalt Vila), kde se nachází katedrála (13. st., renovována v 18. st.) a pevnost Almudaina. Svědectví nejen o fénickém původu města podává místní archeologické museum. Dalšími městy na ostrově jsou Sant Antoni (asi 14 tis.) s kostelem ze 17. stol. a Stanta Eulŕlia des Riu s kostelem ze 14. stol. Na Formenteře se zachovala kaple ze 14. stol.  Jejím střediskem je Sant Francesc de Formentera (asi 6 tis.)

 Pityúsy (z řec. Ostrovy borovic) byly osídleny už zřejmě od počátku 2. tis. př.Kr. Nejstarší památkou je megalitický náhrobek Ca Na Costa (z doby asi 1600 př.Kr.) na Formenteře (z lat. Obilný ostrov). Roku 654 př.Kr. zakládají Féničané svoji kolonii Ibsm na Eivisse, která se proměnila v důležité obchodní centrum západního Středomoří, na počátku 4. stol. př.Kr. zde mohlo žít až 5 tis. obyvatel. Po porážce Karthága uzavřela Eivissa (lat. Ebusus) s Římem spojeneckou smlouvu. Svoji autonomii ztratila definitivně roku 69 po Kr.a za císaře Theodosia byla administrativně spojena s Baleárskými ostrovy. Roku 455 se ostrovů zmocňují Vandalové, roku 534 přejdou do byzantských rukou. Už v 7. století se sem dostávají Arabové, kteří ostrovy roku 902 připojují ke kordobskému chalifátu (jako Jabissa). V prosinci 1234 uděluje král Jakub I. právo Guillemovi de Montfrí zmocnit se ostrovů. Eivissa je pak dobyta 8. srpna 1235. Je osídlena Katalánci, kteří si zde vytvářejí sněm zvaný Universitat. Ostrovy jsou sužovány nájezdy z Afriky, kvůli nimž Formenteru opustí všichni obyvatelé. Podnět k jejímu novému osídlení je dán až v 17. století, kdy je rozdána půda několika Eivissanům. Je zde postaveno 5 obranných věží. Roku 1726 je zde založeno 1. stálá obec Sant Francesc. Roku 1715 je Španěly zrušena místní samospráva a zakázáno užívání katalánštiny. Ostrovy změnil k nepoznání turistický boom, který vypukl na začátku 60. let. Hospodářství se začalo soustřeďovat na služby, obyvatelstvo se začalo mísit s přistěhovalci. Autonomní statut Baleárských ostrovů z roku 1983 obnovuje prává na vlastní jazyk a kulturu a předpokládá vznik ostrovního poradního orgánu.