O NÁŘEČÍ LAKÓNSKÉM

PERI TÉS LAKONIKÉS DIALEKTÚ

Vladislav Knoll

A

Starověké řecké dialekty bývají děleny na západní a východní. Nejdůležitějšími rysy západořecké varianty je zachování skupiny -ti (di/dwti, ti/qhti, zájmeno tu/ = su/, D toi/), tvar i(aro/j místo i(ero/j, pra=toj místo prw=toj, tvar 1.osoby množného čísla na -mej (i(/komej, fe/romej), užití slova lei/w, le/w místo qe/lw, tvar členu toi/, tai/ místo oi(, ai(, futurum -se/w, tvar aoristu a futura s î sloves na -i/zw (stefani/zw > e)stefa/nica) a další.  Mezi západořeckými dialekty se považuje za nejarchaičtější skupina tzv. přísnější dórštiny, ve které, narozdíl od dórštiny střední a mírnější neproběhlo 2.náhradní dloužení. V nářečích této skupiny se nerozlišovalo zavřené a otevřené dlouhé e a o, což bude později přesněji vysvětleno. Do přísnější dórštiny se řadí nářečí krétské, kyrénské, lakónsko-messénské a achájské, které se kromě samotné Achaie užívalo i na iónských ostrovech Kefallénia, Ithaka a Zakynthos. Lakónština se rozšířila z Lakónie i do spartských kolonií Tarás a Hérakleiá.

Z Lakónie je známo přes 2000 nápisů už od 7.století př.Kr. Jedná se ale nejprve jen o pár písmem. Prvním delším nápisem jest Damónónova stéla z poloviny 5.století př.Kr. Důležité jsou rovněž nápisy z Poseidónova chrámu na Tainarském mysu a na platajském votivním daru . Pozoruhodný je Xúthiův nápis z Tegeie v Arkádii (konec 5.st.př.Kr.), který ale není psán ani čistou dórštinou ani arkádštinou. Z nápisů v koloniích jsou významné dvě bronzové Héraklejské tabule  z konce 4.stol.př.Kr.. Z Messénie se ze starší doby zachovalo jen málo nápisů, více jich máme z období restituce messénského státu od r.369 př.Kr, mezi nejpodstatnější patří smlouva Messénie s Filageleou z 3.stol.  a mysterijní nápis z Andanie z 92/1 r.

Lakónské nářečí nacházíme i v samotném písemnictví. Nejstarším známým básníkem dórského původu byl Alkmán, ze zlomků jeho děl je ale jasné, že jeho jazyk byl dosti ovlivněn aiolštinou a epickým jazykem. Kolem roku 400 žil básník Filoxenos z Kythéry, o jehož jazyce se uvažuje jako spíše o nějakém místním nářečí lakónštiny. Lakónské tvary ale také nacházíme i v dílech attických spisovatelů - citace spartského dokumentu v Thúkydidovi (5.77), Hippokratova depeše v Xenofontových Hellénikách (I.1.23), v Plútarchově Alkibiadovi (28) a hlavně slova Sparťanů v Aristofanově Lýsistratě. Lakónské glosy čteme i ve sbírce Hésychově z 5.století n.l.

Vývoj lakónštiny lze dělit minimálně do tří period. Starolakónštinou nazýváme nápisy, které byly vyhotoveny do 4 stol. ještě ve staré abecedě. Novolakónštinou zveme nápisy psané již v jednotné abecedě, která už je ovlivněna attičtinou a ęďéíŢ.  Třetím stádiem je dnešní nářečí tsakónské na východě arkadského okresu kolem města Prastos, Kastanitsa, užívané asi 2000 mluvčími, které si dodnes zachovalo četné rysy starověkých dialektů, je ale samozřejmě ovlivněno novořečtinou a proběhlo zde spousta druhotných změn, především četné palatalizace.

B

V lakónštině se zachovala výslovnost u jako pouhé /u/, proto je tento zvuk později přepisován jako ou (ka/roua - att. ka/rua, die/lousan - att.die/lusan) . Tato změna se zachovala i do tsakonštiny (gunéka) . Dalším významným rysem je změna e před zadní samohláskou (o, w) v i (e)paini/w, qi/oj; tsak. en’ía) . K tomuto nedochází, vyskytovalo-li se mezi těmito samohláskami F (Kleoma/xw). V pozdějších nápisech navíc tento rys ve vlastních jménech mizí (gen. Kallikra/teoj) . Tato změna v Messénii neproběhla ()Aristomeneoj).

Co se týče stahování, kvůli absenci druhé dvojice e/o se tyto samohlásky stahují v ç/ů (h}men = att. ei}nai, proce/nwj = att. proce/nouj). Krátké a před ď/ů se stahuje sice jako v attičtině na ů (e)ni/kwn), ale dlouhé a před o/ů na dlouhé a (Polia/xwi). A před e i e před a se stahují shodně na ç (e)ni/kh, e)/mbh; a)/nqh, Vh=r). Dlouhé a ovšem před e převáží (a(/lion).

V jednotlivých slovech se nacházejí také změny různých samohláskových skupin (e)pi/azen m.e)pi/ezen, Melea/teia m. Malea/taia (častější v novolakónštině), Kleugeni/daj m. Kleogeni/daj), případně zkracování dlouhé samohlásky (ple/oj, koiakth/r).

Lakónština je pozoruhodná i tím, že se v ní asi nejdéle zachovala digamma na začátku slova, objevuje se ještě za císařské doby, později je psána jako b (Va/nac, Vi/kati > bei/kati).  Zbytky digammy nacházíme dodnes v tsakónštině (vánne < Varno/j - att. a)rh/n) . Uvnitř slova digamma zaniká většinou již asi v pátém století, její zachování na začátku slova si můžeme vysvětlovat změnou její výslovnosti z polosamohlásky w na obouretnou souhlásku mezi b a v (asi jako ve španělštině).

Zachovávají se nejen přídechy v iniciální posici, ale vzniká dokonce i nový, původně znělý přídech na místě intervokalického s (e)poi/hhe, e)ni/kahe). V Lýsistratě nacházíme dokonce psaní gerwxi/a (att. gerousi/a), u Hésycha gerwi(/a. Již ve 2. století tento přídech však oněml (mw=a = mou=sa). Zbytky této změny můžeme nalézt i v tsakónštině (orúa = o(rwha - o(rw=sa).  V koloniích a Messénii k této změně nedošlo.

Z původního -dz- (z dj, gj) vzniká v lakónštině přes mezistupeň -zd- nový zvuk, zapisovaný jako -dd- (musi/ddhn = att. muqi/zein, gumna/ddomai). V pozdějších pramenech bývá tato hláska přepisována jako -tt- (blima/ttomej). Do tsakonštiny přešla tato skupina jako -nd- (mundú < moudda/w = att.muza/w).

Došlo také ke zjednodušení souhláskových skupin, jako například -rs- na -rr- (xe/rron - tak i v tsak.), -sm- se mění na -rm- (jméno Qiorkomi/daj, krét. ko/rmoj), -ëč-/-ëô- na -íč-/-íô- (e)nqui/sa).

Z tvaroslovných zajímavostí lakónštiny je třeba připomenout thematický infinitiv praesenta a silného aoristu v aktivu -hn (e)/xhn, sigh/n) - v Héraklei -en (e)xen), athematický -mhn (h)mhn, do/mhn).  Skloňování typu basileu/j, má koncovky: G basile/oj, D bai(lei=, A basilh=, NPL basilh=j, GPL basile/wn.  3Pl aoristu  má koncovku -n místo iónsko-attického -san (e)pe/ban). 3Pl aktiva imp. má ještě v 2.stol. tvar na -ntw (do/ntw), v Héraklei na -sqw.  V DPL se objevuje koncovka -oij (ei)sagontoij), v Messénštině dokonce dříve (poleoij). V lakónštině jsou předložky a)na/ a para/ před souhláskou apokopovány, kata/ a poti/ před dentálou.

Pro mladší lakónštinu je typický značný vliv ęďéíŢ. Od 4.století je č zapisováno jako s (siofo/roj = att.qeofo/roj, ane/shke = att. ane/qhke) , ne však v koloniích, s se objevuje ještě v tsakonštině (sáti = quga/thr, séri = qe/roj) , ovšem ne ve všech posicích vlivem spisovného jazyka.

Zajímavým rysem lakónštiny je rhotacismus, čili změna koncové -j na -r, následuje-li samohláska (i)ereu/r = i(ereu/j, sio/r = qeo/j) . V tsakonštině se tento jev vyskytuje rovněž (kaúr ekánate = kalw=j e)ka/nate, tar amerí = ta=j a(me/raj) . Dochází také k asimilaci před k/t (a)kko/r = att. a)sko/j, e)j ta/n = e)tta/n), v tsakónštině tyto zdvojené souhlásky daly vzniknout novým aspirovaným th a kh.

C

 Lakónské nářečí jako nářečí mocné Sparty si právem zasluhuje naši pozornost. Stejně jako některá další nářečí pronikla i do kolonií - tedy do jižní Itálie. Narozdíl od většiny dialektů se nám ale lakónštiny nezachovala jen na nápisech, ale i v literatuře, čímž získáváme dobré srovnání a doplnění našich znalostí z nápisů. Důležité rovněž je, že lakónština je jediným starořeckým dialektem v samotném Řecku, který se dochoval dodnes. Studium živé tsakónštiny nám může ujasnit další vývoj lakónského nářečí a usoustavnit i znalost samotné starověké podoby dialektu.

 

LAKÓNŠTINA

· západořecké nářečí úzce příbuzné s messénštinou, které expandovalo i do již. Itálie (Tarás, Hérakleia)

· historicky dělíme na období starolakónské, psané starým písmem, novolakónské od 4.stol.př.Kr. psané jednotným písmem s vlivy koinh/, potomek lakónského nářečí se dodnes zachoval ve východní Arkádii (Prastos, Kastanitsa) jako tsakonština (asi 2000 mluvčích)

Lakónsky Tsakonsky

 

u - nepřešlo v ü ka/roua gunéka (th_n gunai=ka)

e > i před zadními samohláskami  si/oj en’ía (enne/a)

náhrad.dloužení e /o na h / w h}men, tw=j

krát. a + o > w e)ni/kwn

dlouh. a + o > dlouh. a Polia/xoi

a + e > h e)ni/kh

F- Vi/kati vánne (a)rh/n)

s mezi samohláskami > přídech H, které později mizí e)ni/kahe orúa (o(rwsa)

vytvoření zvuku, zapisovaného dd mousi/ddei mundú (muza/w)

rhotacismus -s > -r i(ereu/r tar améri (th=j h(me/raj)

s místo q ane/shke séri (qe/roj)

inf. -hn, -mhn e)/xhn, do/mhn

 

Damw/nw/n a)ne/qhke  )Aqanai/ai

Polia/xwi

nika/haj tauta=  a{t  (ou)dh/j

ph/poka tw=n nu=n.

Ta/de e)ni/kahe Damw/nwn

tw=i au)tw teqri/ppw/i

au)to/j a)nioxi/wn:

e)n GaiaVo/xw tetra/kin

kai_  )Aqa/naia tetra/kin

kh/leuhu/nia tetra/kin.

kai_ Pohoi/daia Damw/nwn

e)ni/kh e(/lei, kai_ o( ke/lhj a(ma=,

au)to_j a)nioxi/on

e)nhhbw/haij i(/ppoij

e(pta/kin e)kta=n au)tw=

i(/ppwn kh)k tw= au)tw=  i(/ppw.

)Ane/grayan toi_ o)ristai_ toi_ ai(reqe/ntej e)pi_ tw_j xw/rwj tw_j i(arw_j tw_j tw= Dionu/sw,...,kaqa_ w)/rican kai_ e)te/rmacan kai_ suneme/trhsan kai_ e)me/rican tw=n   (Hraklei/wn diakno/ntwn e)n kataklh/twi a)li/ai. Sunemetrh/samej de_ a)rca/menoi a)po_ tw= a)nto/mw tw= u(pe_r Pandosi/aj a)/gontoj tw= diata/mnontoj tw/j te i(arw_j xw/rwj kai_ ta_n Vidi/an ga=n e)pi_ to_n a)/ntomon to_n o)ri/zonta tw/j te tw= Dionu/sw xw/rwj kai_ to_n Kwne/aj o( Di/wnoj e)pamw/xh.