Polské Kladsko

ZPĚT, DÁLE nebo na začátek


Situace po 2. světové válce

Po odchodu sovětských vojsk bylo Kladsko dáno do prozatímní správy vznikající Polské republiky. Stejně jako po první světové válce se ale opět začalo uvažovat o připojení Kladska či spíše Českého koutku k obnovenému Československu. V létě 1945 se do Prahy dostavila neveliká delegace kladských Čechů, která se u prezidenta Beneše za Český koutek přimlouvala. Ale marně, protože Postupimskou konferencí bylo 2. srpna Kladsko definitivně včleněno do hranic Polska. V Praze vzniká Svaz přátel Kladska, jehož předsedou se stává literární historik Václav Černý. V roce 1946 vychází Kladský sborník, který je už ale je spíše jakousi vzpomínkou na české Kladsko.
V prvních poválečných letech jsou Němci, stejně jako v Československu, vysídleni a do celého Slezska přicházejí Poláci, zejména ti, kteří utekli z území obsazeného Sovětským Svazem. Asi 4,5 tisíců kladských Čechů odchází v této době na druhou stranu hranice, do Hronova, Náchoda, Žďárek a různých vesnic kolem. Někteří zůstali na svém místě a záhy pro ně byla založena česká škola v Chudobě. Brzy se ale asimilovali s místními Poláky a školy tedy za chvíli již nebylo potřeba. Mnozí kladští Češi ale odcházejí se slezskými, kladskými a sudetskými Němci do Německa. Jejich potomci nyní žijí většinou v jižních, katolických zemích, hlavně v Bavorsku.
Poláci začali hojně přejmenovávat staré německé názvy měst, vesnic, toků a hor. Většinou si nový název zcela vymysleli (např. Altheide / Starý Bor = Polanica, Heuscheuer / Hejšovina = Szczeliniec), někdy se ale inspirovali i starými českými názvy (např. Levín = Lewin, Kladsko = Kłodzko) a někdy německý název prostě přeložili (např. Mittelwalde / Mezilesí = Międzylesie, Seitenberg = Stronie). Jen málokterému místu zůstal název německý (např. Landeck = Lądek, Kudowa = Kudowa). Z ulicemi to bylo obdobně. Téměř každému hlavnímu náměstí se dnes říká Rynek, ostatní ulice se jmenují Chopinowa, Bolesława Chrobrego, Kościuszki, Wojska polskiego apod. Noví obyvatelé se v Kladsku brzy zabydlili a roku 1947 založili Spolek přátel země kladské (Towaryszstwo Miłośników Ziemi Kłodzkiej), který začal vydávat Ročenky země kladské (Roczniki Ziemi Kłodzkiej). Ještě v roce 1945 byly na města povýšeny obce Chudoba a Starý Bor. Na vesnici byl naopak ponížen Levín, ve kterém žilo již příliš málo obyvatel. Roku 1946 se v Dušníkách konal první Chopinův hudební festival. Téhož roku bylo Kladsko zařazeno do nově vytvořeného vratislavského vojvodství (18 808 km2 ). Vláda v Polsku byla již od roku 1945 komunistická a proto není divu, že zákon o znárodnění průmyslu, bank a dopravy zde byl schválen již 1. března 1946. Kromě vládnoucí Socialistické strany Edwarda Osóbka-Morawského (* 1909) a další komunistické Polské dělnické strany Władysława Gomułky (1905 - 1982) zde ale existovala i opoziční Polská lidová strana v čele se Stanisławem Mikolajczykem (1901 - 1966). Volby roku 1946 byly komunisty kvůli přílišné popularitě Polské lidové strany o rok odloženy. A v roce 1947 by Mikolajczyk jistě zvítězil, kdyby nebyly zfalšovány výsledky voleb. Byla jmenována tedy nová komunistická vláda a prezidentem zvolen Bolesław Bierut (1892 - 1956). Mikolajczyk emigroval a obě komunistické strany se spojili v Polskou sjednocenou dělnickou stranu (PZPR), jejímž generálním tajemníkem se stal nejprve Gomułka a posléze Bierut. V roce 1949 byla schválena kolektivizace zemědělství.


Kladsko součástí PLR a PR


V roce 1952 byla v Polsku přijata nová ústava, která byla dosti ovlivněná sovětským vzorem. Do čela státu byla postavena státní rada. V dalších letech pokračovala politika plánovaného hospodářství a kolektivizace. Zemědělská družstva se však obvykle brzy rozpadla. Roku 1956 byl do čela PZPR jmenován Edward Ochab (1906 - 1989), který v dubnu vyhlásil rozsáhlou amnestii. V Poznani se kvůli neutěšené hospodářské situaci konaly četné protikomunistické demonstrace, které však byly potlačeny policií. Vzápětí se stal 1. tajemníkem PZPR Gomułka, který vyhlásil polskou cestu k socialismu. Byly pozastaveny některé budovatelské projekty a zastavena kolektivizace zemědělství, které se opět dostalo do rukou soukromým, drobným rolníkům. Do následujícího roku byla povolena i svoboda tisku. Od roku 1957 se však Polsko vrátilo opět k původnímu modelu socialismu.
Na přelomu padesátých a šedesátých let spojovaly Kladsko a Čechy jen dva silniční hraniční přechody: Slaný (Kudowa - Słone) - Běloves (část Náchoda) a Boboszów (Bobischau) - Dolní Lipka. V těchto letech byla ale část někdejšího hrabství, tvořeného od roku 1954 okresy kladským, bystřickým a novorudským, a okolí Otmuchova a Pačkova ve Slezsku zpřístupněna českým turistům československo-polskou konvencí. Roku 1957 byly ustanoveny přírodní rezervace Bludné skály (Błędne skały) na Boru o rozloze 21 hektarů a Hejšovina o rozloze 181 hektarů. Vstup do těchto obou skalních měst je dnes placený. Roku 1962 byla v Chudobě založena tradice hudebních festivalů tvůrce polské národní opery Stanisława Moniuszka (1819 - 1872), které se konají v koncertní hale lázeňské budovy, kde také vyvěrají některé minerální prameny. Činnost jiného každoročního festivalu byla zahájena i v Landeku, v roce 1965 se zde pořádal 1. festival ruské a sovětské hudby. Téhož roku byla ustanovena i nová přírodní rezervace, tentokrát okolo Králického Sněžníku o rozloze 181 hektarů. Roku 1968 bylo pak v Dušníkách založeno muzeum papírnictví a ve Stroužném později skanzen, který je rozložen po chalupách, které museli opustit po válce Němci.
Je pozoruhodné, že až do roku 1972 podléhalo území kladské k pražské arcidiecézi. Jako by snad katolická církev ani neuznala události, které se kolem Kladska odehrály v polovině 18. století. Nyní si ale papež Pavel VI. po tolika letech na to malé bývalé hrabství vzpomněl a připojil jej církevně k arcibiskupství ve Vratislavi. Bylo tak přetrženo asi poslední pojítko, které k sobě vázalo Čechy a Kladsko. Politicky ale Vratislav nad Kladskem moc prozatím ztratila. V roce 1975 bylo Polsko totiž nově uspořádáno a Kladsko se stalo součástí vojvodství valdenburského (województwa wałbrzyskiego), které mělo 4168 km2, na konci 80. let zde pak žilo 730 tisíc obyvatel. Hlavou každého vojvodství je samozřejmě vojvoda (wojewoda), který byl od roku 1973 jmenován předsedou rady ministrů (vlády). Roku 1975 byly také zrušeny okresy a kolem měst či větších vesnic byly vytvořeny velké obce (gminy), jedna pak může zahrnovat třeba i 20 vesnic a přitom v některých těch vesnicích může být ještě jakýsi starosta (sołtys). Hlavou města pak bývá starosta zvaný burmistrz a hlavou gminy wójt.
Růst obyvatelstva v této době pokračuje, a proto jsou některé vesnice povyšovány na města. V roce 1962 se stal městem Seitenberg (dnes kolem 7 tisíc obyvatel), kterému Poláci říkají Stronie Śląskie, čímž jednoznačně zdůrazňují, že celé Kladsko je pro ně přirozenou částí Slezska. Městem se stává roku 1973 i Ředeč (Szczytna; dnes 5,2 tisíc obyvatel), do jejíhož pole působnosti se dostává dalších osm vesnic na svazích Stolových hor, které se roku 1981 stávají přírodním parkem o rozloze 8974 hektarů. Ten byl asi o deset let později přeměněn na národní park. Druhým největším kladským městem je již v této době Nová Ruda (Nowa Ruda, 29 tisíc obyvatel), která pohltila ještě šestnáct poměrně velkých vesnic okolo, roku 1973 bylo v bývalé vsi Schlegel, nyní Słupiec, založeno nové sídliště. Kromě již jmenovaných měst, která jsou středisky gmin, se na území někdejšího Kladska od té doby rozkládají ještě tato: Chudoba ( téměř 11 tisíc obyvatel), Levín (1,1 tisíc), Dušníky (6 tisíc), Hrádek (Radków, 2 tisíce), do jehož gminy patří i všechny tři Stínavy (Ścinawki Górna, Średnia, Dolna; celkem 5,1 tisíc) a Vambeřice (1050). Dalšími gminnymi městy jsou Starý Bor (7,5 tisíc), Kladsko (32 tisíc), Bystřice (12 tisíc), Mezilesí (2,8 tisíc), Landek (6,7 tisíc), Rychleby (4 tisíce) a Varta (5 tisíc).
Koncem 70. let se v celém Polsku začala prohlubovat hospodářská krize, která zapříčinila novou vlnu protikomunistických demonstrací. Jistým nebezpečím pro komunisty zde znamenal i značný vliv katolické církve, sám papež Jan Pavel II. je Polák. Ten zemi už v osmdesátých letech několikrát navštívil a netajil se tím, že není s komunistickým režimem srozuměn. Roku 1980 slavnostně korunoval Pannu Marii Vambeřickou a o tři roky později Pannu Marii Sněžnou z poutního místa na vrchu Igliczna u Králického Sněžníku (poutní kostel tam byl založen již roku 1728).
Světská, odborová a protikomunistická organizace byla založena v roce 1980 v loděnicích v Gdaňsku. Jmenovala se Solidarita (Solidarność) a v jejím čele stál Lech Walęsa (* 1943). Její rostoucí vliv vyústil v roce 1981 ve vyhlášení výjimečného stavu novým 1. tajemníkem PZPR, generálem Wojciechem Jaruzelským (* 1923). Solidarita byla postavena mimo zákon a její členové zatčeni. V roce 1984 byli díky amnestii propuštěni, ale pak znovu zavřeni. Již v roce 1988 se po celém Polsku zvedla nová vlna stávek, která vedla o rok později k jednáním u kulatého stolu mezi komunisty a Solidaritou. V červnu 1989 se v Polsku konaly první částečně svobodné volby, generál Jaruzelski rezignoval na funkce v PZPR a v roce 1990 na funkci prezidenta. Tím se stal v prosinci toho roku Lech Walęsa, nositel Nobelovy ceny za mír.


Devadesátá léta 20. století


Pád komunismu v Polsku a Československu znamenal i vřelejší vztahy mezi oběma zeměmi. Již v září roku 1990 se konaly první Polsko-české dny křesťanské kultury, u jejichž příležitosti byl otevřen mezi územím Čech a Kladska nový hraniční přechod, Tlumačov - Otovice. V letech 1991 - 1992 se koná v oblasti kladského pomezí několik konferencí, na kterých se polští a čeští zástupci shodují na tom, že je třeba utvrdit spolupráci mezi obcemi na obou stranách hranice. 18. září byla v Hradci Králové podepsána dohoda o vytvoření Svazu pohraničních měst a obcí Čech a Polska. V roce 1995 je pak již vytvořen plán na založení Regionálního sdružení pro spolupráci pomezí Čech, Moravy a Kladska. Toto sdružení bylo založeno 16. ledna 1996.
6. února 1994 bylo v Kladsku založeno Sdružení obcí Kladské oblasti (Stowaryszenie Gmin Ziemi Kłodzkiej), které sestává ze 17 gmin s přibližně 350 tisíci obyvateli. Zabývá se zejména užší spoluprací těchto gmin a obranou jejich společných zájmů. Předsedou tohoto sdružení se stává chudobský starosta Czesław Kręcichwost. Do hranic tohoto sdružení patří mimo gmin na území bývalého hrabství i Stoszowice na druhé straně Sovích hor. V rámci tohoto spolku funguje i Konsorcjum Turystyszna Szóstka, které se zabývá užší spoluprací mezi gminami, jejichž území zasahuje do národního parku Stolových hor. Mimoto do tohoto konsorcia patří i troje slavné lázně: Chudoba, Dušníky a Starý Bor. Podobná organizace, Fundacja Turystyczna Gór Sowich sdružuje i Novou Rudu a dalších šest gmin na svazích Sovích hor.
16. dubna 1996 se setkali zástupci Regionálního sdružení pro spolupráci pomezí Čech, Moravy a Kladska a Sdružení a Sdružení obcí kladské oblasti. Bylo dohodnuto založení euroregionu při kladsko-česko-moravských hranicích ještě do konce roku 1996. To bylo schváleno vládami obou zemí (ČR a PR) a sněmem (sejmikiem) valdenburského (možná by se ale v této době mělo říkat valbřišského) vojvodství. 5. prosince 1996 byla v Hradci Králové podepsána smlouva o vytvoření Euroregionu Glacensis (EG).
EG zahrnuje oblast Sdružení obcí Kladské oblasti a českých a moravských okresů Náchod, Trutnov, Hradec Králové, Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí a Šumperk. Sídlem polské části EG je město Kladsko a české Rychnov nad Kněžnou. Hlavním cílem této dobrovolné organizace je široká spolupráce v obchodní a kulturní oblasti. EG chce také společně pečovat o ochranu životního prostředí, rozvoj turistiky a infrastruktury. EG by chtěla také zprostředkovat bližší poznání příslušníků obou národů třeba i výměnnými zájezdy dětí a společnými kulturními akcemi.
Grunvald
Již 22. prosince 1996 bylo zřízeno mezi ČR a Kladskem devět nových turistických hraničních přechodů: Lutynia - Travná, Nowa Morawa - Staré Město, Králický Sněžník, Jodłów - Horní Morava, Kamieńczyk - Mladkov, Niemojów - Bartošovice, Zieleniec (Grunvald) - Masarykova chata, Duszniki (Dušníky) - Olešnice, Ostra Góra - Machovská Lhota. Tyto hraniční přechody jsou určeny pouze pro pěší, lyžaře a cyklisty a nacházejí se většinou v turisticky atraktivních oblastech a tedy často ve vyšších nadmořských výškách. Pohraniční kontrola se zde činí pouze namátkově, pas je ale nutný.
V roce 1997 byl pod patronátem EG pořádán na obou stranách hranice 1. Orlicko-kladský varhaní festival. V tomto roce však také na obou stranách hranice zuřila povodeň, která se však ještě horším (pro tuto oblast) způsobem vrátila roku 1998. Rozvodněna byla hlavně Stěnava a Dušnická Bystřice. Nejhůře pak dopadlo lázeňské město Dušníky, kde byly zaznamenány kromě poničených domů a infrastruktury i oběti na životech.
1. ledna 1999 vstoupilo v platnost nové dělení Polska. Podle tohoto dělení se Kladsko stalo samostatným okresem s vnitřní samosprávou. Hranice tohoto okresu překvapivě odpovídají historickým a tím stvrzují výjimečnost této oblasti v rámci Slezska. Do tohoto okresu nebyli jen zahrnuty gminy Rychleby a Varta, které se staly součástí nového sousedního okresu frankenštejnského (ząbkowickiego). Okres Kladsko se stal součástí nového Dolnoslezského vojvodství se sídlem ve Vratislavi o rozloze 19 946 km2 a 2 987 tisíci obyvateli. 30. ledna 1999 byl mezi okresem Kladsko a Náchod otevřen nový hraniční přechod Hrádek - Božanov, který pěším turistům usnadnil přístup na hlavní hřeben Stolových hor, zejména k Hejšovině. Jiný hraniční přechod je otevřen ještě mezi Malou (ČR) a Velkou (PR) Čermnou, ten je ale přístupný pouze pro obyvatele obcí vzdálených do 15 kilometrů od státních hranic. Díky procesu integrace obou zemí do evropských struktur je ale pravděpodobné, že za několik let budou hranice zrušeny úplně a pomyslný příkop, vykopaný před 250 lety mezi kladskou a českou zemí, se opět zacelí.