Kladsko pod pruskou mocí

ZPĚT, DÁLE nebo na začátek


Pruské království

Kladsko bylo po těšínském míru definitivně spojeno s pruským Slezskem a o kladských otázkách se tedy jednalo ve Vratislavi. Faktickou hlavou tehdejšího Slezska byl králem jmenovaný ministr. Kladsko bylo politicky po osmi stech letech odtrženo od Čech. Církevně však nadále patřilo k pražskému arcibiskupství. V roce 1780 byla pak učiněna ještě malá pohraniční církevní úprava, kterou byly vesnice Březová a Slaný, do té doby patřící církevně k Náchodu, přifařeny k Čermné.
V osmdesátých a devadesátých letech 18. století se začíná stále více dbát o úroveň lázeňství v kladské oblasti. Roku 1783 se v Chudobě staví lázeňská zařízení a roku 1795 zde vzniká krásná budova na kraji lázeňského parku, dnešní sanatorium pro léčbu nervových chorob - Zámeček. Od tohoto roku se Chudobě začíná oficiálně říkat Kudowa a tento název se zde udržel až dodnes. Roku 1790 navštívil chudobské, dušnické a landecké (od roku 1785 zrenovované) lázně i německý klasický spisovatel Johann Wolfgang Goethe.
zámecký park v Chudobě
Roku 1786 umírá pruský král Bedřich II. a na trůn nastupuje jeho synovec Bedřich Vilém II. (* 1744). Ten roku 1793 získal při druhém dělení Polska celé Poznaňsko, Gdaňsk a Toruň. V roce 1795, rok po potlačení Kościuszkova povstání, bylo Polsko mezi Prusko, Rusko a Rakousko zcela rozděleno. Rodu 1797 umírá Bedřich Vilém II. a po něm se pruským králem stává jeho syn Bedřich Vilém III. (* 1770).
V roce 1800 umírá na zámku v Jelenově (Klenově) náchodský pán Petr Biron. Ten sem původně přijel z Ratibořic za jakýmsi zázračným lékařem. Petr Biron byl knížetem zaháňským a v letech 1759 - 1795 vévodou kuronským (to sídlil ještě v Mitavě neboli Jelgavě) a od roku 1792 pánem na Náchodě. Jeho nástupkyní a dcerou byla Kateřina, známá paní kněžna z Babičky Boženy Němcové.
Ve Francii se roku 1804 nechal Napoleon korunovat císařem. Postupoval na východ, kde svedl o rok později vítěznou bitvu u Slavkova. V roce 1806, přesněji 17. července, založil Napoleon tzv. rýnský spolek, sdružující většinu německých států, které francouzskému císaři podléhaly. 6. srpna téhož roku zanikla Svatá říše římská abdikací Františka (1768 - 1835), vnuka Marie Terezie. 1. října vstoupilo proti Francii do války i Prusko. Hned o třináct dní později však bylo na hlavu poraženo v bitvách u Jeny a Auerstedtu. Bedřich Vilém III. z Berlína utíká až do Memelu (Klajpédy), ale vzdát se zatím nehodlá. 27. října nicméně Napoleon vstoupil triumfálně do pruského hlavního města. 9. července 1807 byl mezi Francií a Pruskem uzavřen mír v Tylži (Tilsit, dnes v Kaliningradské oblasti Ruska), kterým Prusko ztratilo území na západ od Labe a některé části někdejšího Polska, z jehož východní části bylo vytvořeno Varšavské vévodství. Celé Prusko bylo v té době okupováno francouzskými vojsky, která se zdržovala dokonce i v Kladsku.
4. října 1807 byl pruským králem jmenován vedoucím ministrem pruské vlády baron Heinrich Friedrich Karl von und zu Stein (1757 - 1831). Ten o pět dní později vydal říjnový edikt o zrušení nevolnictví a od 11. listopadu 1810 mělo být podle této listiny zrušeno poddanství. 11. listopadu 1808 zahájil Stein hlubokou reformu městských samospráv. Do těch měli být nyní voleni svobodným a tajným hlasováním zástupci, kteří měli mnohem větší působnost než dosud. Vliv šlechty (junkerů) byl ale poněkud omezen, byl jí dán statut dozorce. Kladsko bylo v té době částí vládního okresu vratislavského, jehož hlavou byl prezident v čele oblastního zastupitelstva. Na nátlak Napoleona a junkerů byl 24. listopadu 1808 Stein sesazen a příští měsíc utekl do Čech (později se ale dostal až do Petrohradu). V červnu 1809 se vedoucím ministrem stal Karl August Hardenberg (1750 - 1822), který pokračuje ve Steinově politice s opatrnějším přístupem vůči junkerům. Roku 1811 vydává regulační edikt, kterým je rolníkům dána možnost se vykoupit z feudálních povinností. Roku 1812 se Francií okupované Prusko stává nástupním můstkem Napoleonovým do Ruska.
Napoleon v Rusku neuspěl a při jeho zpátečním tažení se rezidence pruského krále přesouvá do Vratislavi a v roce 1813 Bedřich Vi1ém III. bydlel dokonce v Chudobě. V září téhož roku byla ve Slezsku Prusy poražena část francouzského vojska, v říjnu byl pak Napoleon poražen v bitvě národů u Lipska a o půl roku později se vzdal císařské koruny. V září 1814 začal ve Vídni mezinárodní kongres, který si kladl za cíl uspořádat nově Evropu. Kongres trval až do následujícího roku s přerušením při Napoleonově stodenním císařství.
10. června 1815 byl založen Německý spolek, jehož součástí byly téměř všechny německé země včetně Rakouska, které jim předsedalo. Prusko se decentralizovalo. Ve dvacátých letech 19. století bylo rozděleno na 552 okresů, mezi něž patřil od roku 1818 i okres bystřický a kladský. Roku 1824 byl ve Vratislavi, sídle již jmenovaného vládního okresu v čele tentokráte s vrchním prezidentem (Oberpräsident), ustaven stavovský sněm o 86 zástupcích, kteří byli rozděleni podle stavů na pány (8), rytíře (36), města (28) a venkov (14). Roku 1834 pak vstoupila v platnost celní unie mezi osmnácti německými státy.
Kladská kotlina ve dvacátých letech 19. století stále přitahovala návštěvníky svými lázněmi. V Dušníkách žil strýc Felixe Mendelssohna-Bartholdyho († 1847). Německý skladatel se sem přijížděl léčit a v roce 1823 zde měl jako čtrnáctiletý koncert. Nejvíce ale v Dušníkách vzpomínají na dva dobročinné koncerty (výtěžek byl dán sirotkům) šestnáctiletého Fryderyka Chopina († 1849) v roce 1826, který se sem rovněž přijel léčit. Do Landeka zavítal v té době sám ruský car Alexandr I. Lázně ve Starém Boru nedosahovaly ještě takového věhlasu, ale roku 1827 je koupil J. Grolms, který zde začal stavět dřevěné lázeňské budovy a o rok později si dal odborně potvrdit léčivost zdejších pramenů. V letech 1832 - 1838 byl nad Ředčí postaven zámek Valdštejn.
Valdštejn
Roku 1840 zemřel Bedřich Vilém III. a jeho syn Bedřich Vilém IV. (* 1795) je korunován v Berlíně na nového krále. Brzy po svém nástupu ruší cenzuru tisku. Musí však čelit mnoha sociálním nepokojům obyvatelstva, které zejména požadovaly ústavu. V červnu 1844 vzniklo v Langenbielau (Bielawa) na druhé straně Sovích hor (od Nové Rudy) povstání tkalců, které se rozšířilo i do jiných oblastí Slezska. Vůdci těchto nepokojů byli na příkaz vrchního prezidenta Slezska Friedricha Theodora von Merkela zatčeni a uvězněni. Mimo tohoto povstání došlo roku 1844 k velkému požáru Dušník.
V březnu 1848 donutilo studentské povstání v Berlíně krále jmenovat novou vládu a vyhlásit všeobecnou amnestii. V květnu se pak sešlo Ústavodárné shromáždění v Brandenburgu, které král v listopadu rozpustil. V prosinci byla ale již přijata ústava, která v hlavních bodech platila až do roku 1918. Ve Frankfurtu se mezitím jednalo o sjednocení Německa a roku 1849 zde byla přijata celoněmecká ústava. Bedřich Vilém IV. byl zvolen německým císařem. Sám však volbu odmítl. Roku 1850 pak byla obnovena činnost německého spolku a olomouckou punktací bylo potvrzeno předsednictví Rakouska v tomto spolku.
Po smrti Bedřicha Viléma IV. roku 1861 se pruským králem stává jeho bratr Vilém I. (* 1797). Ten po svém nástupu jmenuje kancléřem junkera Otto von Bismarcka (1815 - 1898). Bismarck je přesvědčen, že Německo musí být konečně sjednoceno shora. Společně s Rakouskem Prusko vyhrává válku proti Dánům o Šlesvicko-Holštýnsko, které pak je mezi oba německy mluvící státy rozděleno. Rakousko podává žádost o členství v německém celním spolku, která je však Pruskem zablokována. V roce 1866 Prusko navrhuje rozpuštění německého spolku a vytvoření nového, ale bez Rakouska. To (ale i rozpory v rakouském Holštýnsku) vyvolalo 14. června prusko-francouzskou válku. Nejblíže Kladsku byly jednotky soustředěny ve Frankenštejně a přes bývalé hrabství pak do Čech vniká slezská armáda korunního prince Bedřicha (* 1831). U Hradce Králové se spojila s ostatními pruskými sbory (generálové Moltke a Herwarth) a 3. července na hlavu porazila rakouské vojsko. Pražským srpnovým mírem se Rakousko vzdalo Holštýnska a členství v německém spolku. Byl založen nový, severoněmecký spolek, jehož prezidentem se stal pruský král Vilém I. Státy na jih od Mohanu byly ke spolku připojeny až při prusko-francouzské válce roku 1870. 18. ledna 1871 byl spolek přetvořen v Německé císařství a jeho prezident se stal císařem.
Za vlády Viléma I. došlo i k několika drobným událostech na území Kladska. Roku 1864 byla v Seitenbergu založena huť křišťálového skla, která je dodnes v činnosti. Roku 1870 byla Chudoba prohlášena prvními německými srdečními lázněmi. O čtyři roky později se do Kladska dostala železnice. První zdejší trať směřovala z Lichkova v Čechách podél Nisy do města Kladska. a přes Vartu dál. Kladská tvrz slouží od roku 1877 jako vězení pro politické vězně. Téhož roku se začíná rušit opevnění města pod tvrzí a začínají se zde budovat nové průmyslové závody. Roku 1886 zde byl poslední velký požár, při němž shořela radnice. Dosavadní hornické městečko Wilhelmsthal bylo roku 1881 poníženo na ves. Ves Lánov naopak nabývá na významu a roku 1882 se zde začíná stavět lázeňské zařízení.
Vilém I. umírá 8. března 1888 v požehnaném věku 91 let (bez několika dní). Již 15. června ale umírá jeho již zmiňovaný syn Bedřich. Císařem a králem se tedy stává až Bedřichův syn Vilém II. (1859 - 1941), který o dva roky později posílá Bismarcka do penze. Roku 1889 byla postavena železnice z Otovic do Kladska a za osm let z Kladska do Landeku. Roku 1903 byl postaven vysoký železniční viadukt u Levína a roku 1905 byla železnice z Kladska prodloužena až do Chudoby. Tu navštěvovalo v těch dobách i přes 17 000 hostí a turistů ročně. Bylo tu postaveno nové sanatorium Fürstenhof, dnešní Polonia.
Uvádí se, že historické Kladsko (1635 km2) se 172, 5 tisíci obyvateli bylo v té době rozděleno na okres bystřický (761 km2) s 61 tisíci obyvateli, okres kladský (598 km2) s 63 tisíci obyvateli a okres novorudský (276 km2) s 48,5 tisíci obyvateli. V samotném Kladsku žilo v roce 1899 13,5 tisíc obyvatel.
1. srpna 1914 vstoupilo Německo do první světové války, nejprve proti Rusku. Po boku Rakouska a později Turecka a Bulharska válčilo po následující čtyři roky proti státům Dohody zejména v oblasti Belgie a severní Francie na západě a ve východní Evropě (Němci byla obsazena i Ukrajina a část Pobaltí). V Kladsku se nebojovalo, jeho obyvatelé však museli posílat muže na frontu. Kladští muži bojovali vlastně na stejné straně fronty jako Češi v rakouské armádě. Německo válku prohrálo a 9. listopadu 1918 byl král a císař Vilém II. donucen k abdikaci a opustil zemi.


Po 1. světové válce

V letech 1919 - 1920 zasedala v Paříži mírová konference, která označila Německo za hlavního viníka války a snažila se zkrátit jeho hranice a snížit jeho vliv. Centrem pozornosti se stává i Kladsko, o které jeví velký zájem nedávno vzniklá Československá republika. Na prvních československých mapách bylo dokonce Kladsko (a také část Lužice a okolí Šoproně) vtěleno do hranic ČSR. Již na jaře 1919 mladý stát slevil ze svých požadavků a snažil se dostat alespoň Český koutek. Nejvíce bojovali za těchto několik českých vesnic města Náchod, Hronov a Police. Jejich zástupci poslali 27. června memorandum vládě ČSR a později dokonce do Paříže na mírovou konferenci o připojení Českého koutku. Odpovědí byl ale i organizovaný odpor ze strany Pruska proti tomuto záměru. 28. června byla podepsána Versailleská smlouva, kvůli které Kladsko zůstalo součástí Pruska.
11. srpna 1919 byla definitivně vyhlášena Německá republika. Vznikl i Svobodný stát Prusko (Freistaat Preussen), který z původních 348 853 km2 měl nyní 295 706 km2, mezi nimiž tedy zůstalo i Kladsko. Kladsko bylo nadále rozděleno na tytéž okresy jako za časů královských, které náleželi do vládního okresu Vratislav (12 982 km2, v roce 1933 zde žilo 1 897 tisíc obyvatel) a ten do pruské provincie Dolní Slezsko (26 592 km2, v roce 1933 obývané 3,5 milióny obyvateli), v jejímž čele stál stále vrchní prezident. 30. listopadu 1920 byla schválena pruská ústava. Hlavou země se toho roku stal Otto Braun (1872 - 1955), člen sociálně demokratické strany (SPD), v jejímž čele stál německý prezident Friedrich Ebert (1871 - 1925).
Vesnice se slovanskými názvy v Českém koutku byly přejmenovány: Čermná na Grenzeck, Levín na Hummelstadt a Slaný na Schnellau. Přitom byl i omezen pohraniční styk s ČSR. Přesto zde ale zůstalo poměrně dost hraničních přechodů. Od západu na východ to byly tyto: Tlumačov - Otovice, Slaný - Běloves, Grunvald - Olešnice, Langenbrück (Mostowice) - Kunštát (dnes Orlické Záhoří), Marienthal (Niemojów) - Bartošovice, Wilhelmsthal - Stříbrnice a Landek - Krutvald.
Největším problémem dvacátých let, který se týkal lidí všech sociálních skupin, byla inflace. Ta totiž právě v Německu dosáhla rekordních hodnot. Německo bylo totiž Versailleskou smlouvou donuceno platit vysoké válečné reparace, s čímž ale přestalo již roku 1922. Francie, Itálie a Belgie zato vojensky obsadili Porůří a vyzvaly tuto hospodářsky nejdůležitější oblast Německé říše k neplacení daní. Stát se tedy dostal do velkých finančních těžkostí. Ještě v lednu 1919 se za jeden americký dolar platilo 8,57 říšských marek (RM), prosinci to bylo ale již 48,43 RM. O dva roky později již dolar stál 184 RM a za rok (opět v prosinci) 7350 RM. V roce 1923 dosáhla pak inflace svého vrcholu, protože v květnu se za dolar platilo 1,1 miliónů RM, v říjnu 1,2 miliardy a v listopadu neuvěřitelných 4,2 biliónů RM. Vznikaly proto bankovky a známky miliardových a biliónových hodnot, a proto se výplata vydávala již týdně, protože měna byla devalvována závratnou rychlostí. Vláda proto koncem roku 1923 zavádí tzv. rentové marky, jejichž hodnota byla kryta majetkem průmyslu. Inflace se proto zastavila. V roce 1932 se za dolar platilo biliónkrát méně marek než na podzim 1924. Mimochodem, v tomtéž roce byl kurs koruny (tenkrát ale československé) k dolaru přibližně stejný jako nyní, tj. asi 35 Kč za dolar. Německo reparace po své krizi platilo dále prostřednictvím tzv. Dawesova (od roku 1924) a Youngova (od roku 1929) plánu. V letech 1927 - 1930 byly proto staženy vojska Dohody z německého území, roku 1926 se stalo Německo členem Společenství národů. Koncem dvacátých let ale začala mít stále větší vliv NSDAP. Ve volbách roku 1928 dostala ještě 1,9 % hlasů, roku 1930 již 17,5 % a v červenci 1932 dokonce 37,8 % hlasů. Téhož roku v dubnu její vůdce Adolf Hitler (1889 - 1945) kandidoval i v německých prezidentských volbách, vyhrál ale dosavadní prezident Paul von Hindenburg (1847 - 1934). Pruský premiér Braun byl novým říšským kancléřem Franzem von Papenem (1879 - 1969) sesazen a právě Papen byl prezidentem jmenován pruským komisařem a fakticky i předsedou pruské vlády. Braun následujícího roku emigroval do Švýcarska.
V listopadu 1932 byl Papen stažen z funkce kancléře i pruského komisaře a byl v obou postech nahrazen generálem Kurtem von Schleicherem (1882 - 1934). Ten se chystal rozdělit půdu v Prusku od Labe na východ mezi chudé a otevřeně prohlásil, že považuje junkery, kteří tuto půdu drželi, za své nepřátele. Ale již 30. ledna 1933 prezident jmenoval kancléřem Adolfa Hitlera a Franz von Papen , nyní i vicekancléř, stanul opět v čele Pruska. Hitler po svém nástupu rozpustil říšský sněm a vyhlásil nové volby, v nichž NSDAP vyhrála. Zrušil proto autonomie historických zemí a 7. května 1933 se sám stanovil říšským zástupcem v Prusku, nominálním předsedou pruské vlády pak jmenoval Hermanna Göringa (1893 - 1946). O jakési pruské samosprávě se však již nedalo mluvit, neboť i Landtag a skoro všechna ministerstva byla zrušena.
V roce 1933 bylo v Německu uspořádáno sčítání lidu. Podle něj žilo v Kladsku ve 113 obcích 124 507 obyvatel. Největšími městy zde byly Kladsko (19 tisíc obyvatel), Nová Ruda (8466), Dušníky (4579), Bystřice (2542) a Levín (1090). Mezi největší vesnice patřil Hausdorf (dnešní část obce Nová Ruda Jugów ; 5060 obyvatel), Kunzendorf (4866), Schlegel (Słupiec; 3762 obyvatel), Ludvíkovice (Ludwigsdorf, Ludwikowice; 3704 obyvatel) a Starý Bor (3345). 39 % obyvatel tehdy pracovalo v průmyslu, 14,9 % v zemědělství a 12,8 % ve službách.
V červenci 1933 byla NSDAP prohlášena za jedinou povolenou stranu v Německu a v říjnu stát vystoupil ze Společnosti národů. 19. srpna se stal Hitler spojením úřadu prezidenta a kancléře vůdcem a držitelem veškeré moci. Hitler začal stavět svou Třetí říši, která se ještě do začátku 2. světové války rozrostla o Sársko, které bylo do roku 1935 pod mezinárodní správou, a v roce 1938 ještě o Rakousko (13. března) a o 28 291 km2 pohraničních oblastí Československa (29. - 30. září). Tím se ocitl ve stejné státě jako Kladsko hlavní hřeben Orlických hor včetně již zmiňovaného Kunštátu. Do Německé říše byla zahrnuta i broumovská kotlina, kde skutečně žili téměř jen Němci, a horní tok řeky Metuje až po stejnojmennou vesnici, o kterou se vedly ještě spory, protože byla osídlena českým i německým obyvatelstvem. 15. března 1939 byl zbytek Čech a Moravy připojen k Německé Říši pod názvem Protektorát Čechy a Morava. 1. září téhož roku Německo zaútočilo na Polsko, čímž začala 2. světová válka.
Hitlerova vláda znamenala ještě větší germanizaci zbylých kladských Čechů, kterých zde bylo v té době asi deset tisíc Jakousi českou národní manifestací byla pouť z Protektorátu do kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kladsku ke hrobu Arnošta z Poděbrad roku 1940. Přibližně po dvou stech letech v tomto chrámu zazněla opět čeština, celá mše byla totiž vedena česky. Město Kladsko bylo ale i sídlem zajateckého táboru, který byl zřízen v kasematech na Ovčí hoře naproti hlavní pevnosti. Ta byla opět, stejně jako i za Druhé říše využívána jako vězení. Uskutečnilo se zde i mnoho poprav, zejména revoltujících německých vojáků. Roku 1944 sem byla přemístěna továrna na výrobu zbraní z města Łódź, ve které pracovalo na dva tisíce polských vězňů. 9. května 1945 dorazila do Kladska Rudá armáda. Již den předtím Německo kapitulovalo (podepsáno v Remeši 7. května) a 2. světová válka v Evropě skončila.