Kladsko v držení českého krále

ZPĚT, DÁLE nebo na začátek

Maxmilián II. (* 1527) převedl Kladsko opět do přímého držení českého krále a roku 1569 potvrdil Kladskému hrabství výjimečný statut v rámci Českého království zřízením místního sněmu. V tomto sněmu zasedali zástupci tří stavů (kurií): rytíři, měšťané a svobodní rychtáři. Podobný sněm mělo tou dobou i Chebsko a Loketsko na západě Čech. Maxmilián zemřel již roku 1576 a na český trůn nastoupil jeho syn Rudolf II. (* 1552). Tento král český a uherský a císař římský vydal 11. února majestát, navazující na podobné listiny krále Jana, Karla a Václava. Tímto majestátem se král Rudolf zavázal, že Kladsko nemá být nikdy prodáváno, zastavováno, zkrátka nijak oddělováno od české země. V té době sloužil kladský hrad jako státní vězení.
Za Rudolfovy vlády byl nejmocnějším rodem Čechách rod Rožmberků. Poslední příslušníci tohoto rodu Vilém (1535 - 1592) a Petr Vok (1539 - 1611) drželi v letech 1581 - 1599 Rychleby, hornickou osadu pro těžbu zlata, a razili zde vlastní mince (dukáty a tolary). Sídlili ale v Českém Krumlově, odkud ovládali své velké jihočeské panství, které zahrnovalo okolí měst Český Krumlov, Prachatice, Rožmberk, Kaplice, Nové Hrady, Třeboň, Lomnice, Veselí, Soběslav, Bechyně a Miličín. Vilém roku 1584 povolal do Krumlova jezuity a ti přišli o jedenáct let později i do Starého Boru. Vilém byl i významným českým diplomatem (byl mu navržen titul polského krále) a od roku 1570 nejvyšším purkrabím Českého království.
Reformace v době Rudolfově postoupila natolik, že na území kladského hrabství bylo 36 evangelických a jen 10 katolických kostelů. Touto dobou byly postaveny i nové kostely: roku 1576 v Levíně, roku 1588 v Hrádku, roku 1603 v Čermné (v empírovém slohu) a roku 1606 ve Vartě. Roku 1601 pak bylo vydáno nařízení o dosazení katolických na 11 kladských far (z 33). Nicméně, stejně jako ve zbytku Čech (Majestát), i pro Kladsko král Rudolf vydal roku 1609 zvláštní patent o náboženské toleranci.
Sousední panství vně Kladska v této době získávají některé pozemky v samotném hrabství. Například Rudolf ze Štubenberka, pán na Novém Městě, získává přechodně v letech 1590 - 1593 zbytky hradu Homole s jeho panstvím. Pod Homolí na východ ležící Dušníky si ustavili roku 1584 gildu soukeníků a Levín na druhé straně kopce byl roku 1595 povýšen Rudolfem II. na královské město. Stejným panovníkem byla o čtrnáct let dříve osada Wilhelmsthal povýšena na svobodné hornické městečko.
Rudolf II. byl zbaven českého trůnu svým bratrem Matyášem (* 1557) roku 1611 na generálním sněmu českých zemí v Praze (římsko-německé koruny byl zbaven již o tři roky dříve). A Matyáš v roce 1617 představil českým stavům svého nástupce Ferdinanda (* 1578). Ten byl budoucím českým králem zvolen s tím, že se zavázal plnit Rudolfův Majestát. Jeho zvolení ale vystupňovalo konflikty mezi katolíky a evangelíky, ke kterým přispěl mj. i broumovský opat Wolfgang Seelender, který dal zavřít německý evangelický kostel.
6. března 1618 se v Praze sešel protestantský sněm. Ten odeslal do Vídně Matyášovi dopis, ve kterém si stěžoval na české místodržící. Král ale na to odpověděl zakázáním sněmu. Po nepokojích v pražských ulicích došlo 23. května k oné známé defenestraci, která dala první jasný popud k začátku českého stavovského povstání a třicetileté války. 17. srpna se v Kladsku shromáždil zvláštní výbor, který si dal za úkol shromáždit dostatek dobrovolníků a velitelů na obranu hranic v začínající válce.
20. března 1619 umírá Matyáš a po něm nastupuje jeho bratranec Ferdinand. Ještě 31. července generální sněm schvaluje nové zemské zřízení, podle něhož by se české země měly stát konfederací plnoprávných zemí podle nizozemského vzoru. 19. srpna je však Ferdinand sesazen a o týden později je zvolen nový český král, falcký kurfiřt Bedřich (1596 - 1632). Tento muž byl hlavou protestantské Unie a příbuzný s mnoha evropskými panovníky, byl například zetěm anglického krále Jakuba.
V bělohorské bitvě 8. listopadu 1620 bylo však české stavovské vojsko na hlavu poraženo a Praha se vzdala. Sesazený král Bedřich tedy o den později prchá z Čech přes Náchod (dodnes si zde na Karlově náměstí ukazují podkovu, kterou ztratil jeho kůň) do Vratislavi. Povstání je oficiálně potlačeno a králem se opět stává Ferdinand II. Ale Kladsko jej zatím neuznalo., Na Kladském hradě se totiž uzavřelo 1200 českých vojáků a 300 ozbrojených měšťanů v čele s Františkem Bernardem Thurnem, synem Jindřicha Matyáše, velitele stavovského vojska na Bíle hoře a jednoho z iniciátorů povstání. V roce 1622 byl kladský hrad obležen 20 000 císařskými vojáky, jimž velel Maxmilián z Lichtenštejna. 26. listopadu toho roku se Thurnova posádka vzdala. Císařské vojsko této posádce zaručila svobodný odchod. Padla tím však poslední výspa českého stavovského povstání.
Roku 1622 byl v Kladsku zničen kostel sv. Václava, sv. Jiří a Vojtěcha a augustiniánský a mariánský klášter. Jako poslední v kostele sv. Václava kázal kladský kronikář Georgius Aelarius, který roku 1625 v Lipsku vydává historický spis Glaciographia. V únoru roku 1622 byl v českých zemích vyhlášen generální pardon, jímž byli osobně omilostněni účastníci povstání, kteří se přiznali ke své účasti císaři. Jejich majetek byl ale zkonfiskován a předán jiným rodům. Mezi nejmocnější muže té doby patřil Albrecht z Valdštejna (* 1583), jehož panství se v té době rozrostlo i o Chudobu, již tenkrát proslulou svými léčivými prameny.
Král Ferdinand svěřuje Kladsko roku 1623 svému bratrovi Karlovi (* 1590). Ten se stal již v osmnácti letech biskupem vratislavským a ve třiadvaceti brixenským. Jsa vysokým církevním hodnostářem, Karel v Kladsku začal cestu protireformace. Bývalé povstalce a protestanty poslal do vězení a zabavil jejich majetek. Zemřel ale již následujícího roku. Po smrti Karlově je Kladsko dáno do rukou jeho synovce arcivévody Ferdinanda (* 1608), který byl ale již roku 1627 korunován na českého krále. Roku 1624 byla v Kladsku založena při chrámu Nanebevzetí Panny Marie jezuitská kolej. 10. května 1627 bylo Ferdinandem II. vyhlášeno Obnovené zřízení zemské pro Čechy, které tudíž platilo i pro Kladsko. Vliv stavů byl tím v celém státě snížen a český trůn se stal dědičným v habsburském domě. Svobodným protestantům byla dána možnost konvertovat ke katolictví nebo do 31. ledna 1628 opustit zemi. Poddaní na vybranou samozřejmě neměli. Kladské hrabství kvůli tomuto nařízení opouští většina staré slovanské šlechty, čímž vliv Němců v Kladsku, už tak již značný, ještě stoupá. Odpovědí na toto nařízení jsou také velké selské bouře v oblasti Kladska a východu Hradeckého kraje. Ty však byly do jara 1628 Albrechtem z Valdštejna poraženy.
V roce 1633 se přes Kladsko přehnalo Valdštejnovo vojsko, aby u Steinau (Ścinawka) na Odře svedlo vítěznou bitvu nad Švédy. Následujícího roku byl ale tento velký vojevůdce v Chebu zavražděn. Válka ale trvala dále a podle mnohých lidových pověstí se do Kladska dostali i Švédové. Konečně byl roku 1648 v Münsteru a Osnabrucku podepsán tzv. vestfálský mír, jimž se ale i ještě jednou potvrdila svrchovanost Habsburků nad Českým královstvím. V Kladsku žilo v tomto roce 28 000 obyvatel, což bylo o plnou čtvrtinu méně než před válkou. Rok po válce Ferdinand III., který se roku 1637 již doopravdy stal českým králem, daroval Kladsko svému nejstaršímu synovi Ferdinandu IV. (* 1633), který byl již roku 1646 korunován na českého a o rok později na uherského krále. Zemřel však již roku 1654 a Kladsko tedy znovu převzal jeho otec.
Téhož roku byl v Čechách vytvořen první soupis poddanské půdy, berní rula. Jednotlivé části této ruly jsou rozděleny podle krajů, kterých bylo v Čechách té doby devatenáct. Kraje byly pak rozděleny na jednotlivá panství. Samo Kladsko bylo v té době rozděleno na čtyři kraje (či okresy), které byly soustředěny kolem největších královských měst: kraj Kladský (zahrnoval mimo samotného města Kladska i královská města Levín a Starý Bor a veškeré vesnice podél Sudetské cesty až po Oldřichovice na Bělé, Rankéřov na Nise a Borovou pod Sovími horami), kraj Bystřický (rozprostíral se kolem horního toku Nisy od Arnoltova až za Mezilesí), kraj Radkovský (zahrnoval okolí královského města Radkov neboli Hrádek, část Stolových hor a Novou Rudu s okolím) a kraj Landecký (zaujímal území kolem horního toku říčky Bělé , tj. od hornického městečka Wilhelmsthal přes ves Seitenberg a královské město Landek až po ves Kunzendorf). Z tohoto výčtu také ale vyplývá, že Varta a Rychleby nebyly počítány do kladského hrabství, pravděpodobně tedy do panství frankenštejnského. Kraje byly v Kladsku jinak rozčleněny ještě do mnoha malých panství, z nichž největší bylo území hraběte Jana Bedřicha z Herbenštejna, který sídlil na zámku v Arnoltově. Patřilo mu asi osm okolních vesnic, hlavně na levém břehu Nisy. Vesnice Velká Čermná (Malá nebyla součástí hrabství ale přímo náchodského panství), Stroužné, Jakubovice a Chudoba patřily Walteru Lesliemu, pánovi na Novém Městě. Náchodský pán, říšský kníže a vrchní velitel císařských vojsk Ottavio Piccolomini vlastnil na území hrabství vesnici Slaný. Vesnic na území Kladska se celkem v roce 1654 uvádí 185 (v roce 1649 ještě 172).
V letech 1653 - 1654 přednáší na jezuitské koleji v Kladsku známý český historik Bohuslav Balbín (1621 - 1688). Poté byl sice přeložen do dnešního Klementina, ale do Kladska se vracel alespoň ve svých dílech. Roku 1655 napsal své první hagiografické dílo Diva Vartensis (Bohyně z Varty) o mariánském poutním místě, známém již od 15. století. V dávných dobách se tu totiž prý Panna Marie zjevila modlícímu se mládenci a uložila mu, aby se postaral o stavbu kaple na tomto místě. Bohuslav Balbín se ke Kladsku vrátil ještě v roce 1664 v díle Vita Arnesti (Život Arnošta), které pojednává o prvním pražském arcibiskupovi.
Roku 1657 umírá král a císař Ferdinand III. a jeho nástupcem se stává jeho syn Leopold (* 1640). Zvláštní statut Kladska byl toho roku ještě více utužen výrazným snížením daní oproti ostatním Čechám. Roku 1679 se na území hrabství odehrávaly selské bouře. Rychtář z Arnoltova chtěl dokonce vyslat delegaci do Vídně, ale byl uvězněn. Za Leopoldovy vlády nastupuje v kladském hrabství období baroka, z něhož vzešlo několik (staro)nových kostelů: v letech 1664 - 1669 přestavba chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Kladsku), roku 1677 stavba kostela ve Wilhelsthalu a o dva roky později v Žakši, v roce 1704 dokončení kostela ve Vartě.
Leopold umírá roku 1705 a po krátké vládě Josefově (1678 - 1711) se českým králem (římsko-německým císařem a králem uherským) stává Karel VI. (* 1685). Za jeho vlády se značně rozvíjí textilní průmysl, továrny fungují v Kladsku, Hrádku, Nové Rudě a Dušníkách. Tento panovník ale také v letech 1717, 1721 a 1725 vydává nové patenty proti nekatolíkům, v nichž vyhlašuje, že protestant je nepřítel státu a proto si zaslouží trest smrti. Stejný trest by čekal toho, kdo by ukrýval protestantské kněží, přicházející ze zahraničí. Kladsko bylo ale již celé katolické a staví se zde i další barokní kostely: roku 1771 v Ředči (sv. Jana Nepomuckého), roku 1725 byl přestaven kostel ve Vambeřicích a roku 1730 v Březové a Dušníkách (sv. Petra a Pavla).
kostel sv. Petra a Pavla v Dušníkách
Kostel Navštívení Panny Marie ve Vambeřicích, stojící nedaleko potoka zvaného Cedron, je dodnes nejznámějším kladským poutním místem. Fakticky byl založen již ve 14. století ale dnešní podoba je barokní. K jeho vchodu vede z náměstí 33 schodů, které symbolizují 33 let Krista. Kostel je plný votivních obrázků a v jeho okolí je asi 150 kaplí a kapliček včetně křížové cesty. Názvy okolních kopců čerpají z Bible. Dnes se této větší vesnici říká Dolnoslezský Jeruzalém. Podle pověsti zde byl kdysi zbaven slepoty jakýsi Jan Pannou Marií, která se zde také prý zjevovala. 7. června 1678 byl ve Vambeřicích odkryt léčivý pramen, který prý zbavil neduhů mnoho nemocných a celá svatost tohoto místa se prý několikrát projevila nádhernou září nad vesnicí a ochranou před morem roku 1686. Z Čech směřovala do Vambeřic četná procesí. Opočenský kníže Rudolf Colloredo-Mannsfeld například zavedl konání slavnostního procesí, které bylo vázáné složitými ceremoniemi, ze svého panství. Další známé procesí vedlo i z Police nad Metují, a proto se cestě ze Slavného po hřebeni Broumovských stěn až k Machovskému kříži říká Vambeřická. Procesí se obvykle konala každý rok v létě, jinak sem ale lidé putovali (někteří ještě putují) jednotlivě z různých koutů české a kladské země.
Roku 1713 vydává Karel VI. tzv. pragmatickou sankci, ve které umožňuje následnictví v habsburském rodě i po přeslici a stanovuje nedělitelnost dědičných zemí Habsburků. Kladský sněm tuto listinu potvrdil roku 1721 a roku 1740 se měla začít uplatňovat, neboť Karel VI. v tomto roce bez mužských potomků umírá. Kladsku nastávají krušné časy.