Hrabství kladské

ZPĚT, DÁLE nebo na začátek


Rod poděbradský

Jiří z Kunštátu a Poděbrad (*1420) byl již ve třicátých letech jako příslušník starého, původně moravského šlechtického rodu držitelem Poděbrad, Kunštátu, Litic a Boskovic. Již jako mladý muž se zúčastnil několika husitských bitev, např. u Lipan (1434) a u Tábora (1438). Ve svých dvaceti letech se stal hejtmanem boleslavského kraje a v osmadvaceti se po obsazení Prahy stává prvním mužem království. V roce 1452 se stává zemským správcem a stále rozšiřuje své rodinné pozemky. Proto roku 1454 kupuje od Viléma z Lichtenburka Kladsko. O dva roky později své panství zvětšuje ještě o Náchod, který jeho rodině patřil vlastně již od roku 1414, ale v průběhu válek byl ztracen. Dále se mu podařilo získat před nástupem na český trůn Vízmburk (1450), Častolovice (1452), Potenštejn, Žacléř, Albrechtice a minsterberské knížectví (1456). Ještě král Ladislav mu daroval knížectví lehnické.
23. listopadu 1457 umírá mladý král Ladislav Pohrobek a 2. března 1458 je Jiří z Poděbrad zvolen českým králem. Sídlí tedy v Praze. Proto se rozhodne postupně rozdělovat své panství mezi své syny. Již roku 1459 tedy jmenuje svého nejstaršího (nepočítaje Bočka, který byl fyzicky či mentálně postižený) syna Viktorina (*1443) vládcem Kladska a Minsterberka. 17. prosince 1462 však v Kladsku vytváří hrabství, které dává v léno nejen Viktorinovi, ale i jeho dvěma mladším bratrům Jindřichovi (*1448) a Hynkovi (*1452). K této příležitosti král uděluje novému hrabství znak: dva zlaté šikmé pásy v červeném poli. Znakem samotného města Kladska je již v té době český lev. O tři roky později král Jiří opět potvrzuje formální vládu svých synů v Kladsku.
V roce 1458 svěřil Jiří Viktorinovi ještě hrad Žacléř a roku 1464 koupil hrad Kunětická Hora. Svou dceru Kateřinu (1449 - 1464) provdal za uherského krále Matyáše a roku 1466 byl proklet samotným papežem. V samotných Čechách se proti králi utvořila tzv. zelenohorská jednota. Jeho zeť Matyáš zatím zbrojí a v roce 1468 vyvolává otevřenou válku proti husitskému králi. Matyášovi se později podařilo zachvátit Moravu a Slezsko, ale Kladsko stále vzdorovalo. Nakonec je na toto hrabství vznesena klatba a během několika nájezdů ze sousedního Slezska je spálen Hrádek a Dolní Štívnice.
Uprostřed bojů o České království umírá 22. března 1471 král Jiří. Na český trůn se s jeho souhlasem dostal litevsko-polský princ Vladislav a statky v samotné české zemi byli rozděleny mezi tři Jiříkovy syny. Toto rozdělování je oficiálně ukončeno rok po králově smrti, 9. března 1472. Jeho nejstaršímu dědici Viktorinovi se dostává knížectví opavské a panství kolínské. Právě toho Opavska se ale Viktorin roku 1485 vzdává ve prospěch Matyáše, v jehož služby dobrovolně vstoupil. Umírá roku 1500 a zanechává po sobě syna Bartoloměje († 1515), významného českého diplomata
Jiříkův syn Hynek, jinak zvaný též Jindřich Mladší, získal po otcově smrti rodové sídlo Poděbrady a hrad Kostomlaty. Dědil ale i po své matce Johaně z Rožmberka († 1475), druhé manželce krále Jiřího, a to Lichtemburk, Mělník a Teplici. Od bratra poté získal Kolín, který ale postoupil Matyášovi. Hynek ale proslul spíše na poli literárním. Je totiž autorem milostné renesanční básně „Májový sen".
Jiříkův prostřední syn Jindřich Starší sídlil se svou ženou Voršilou Braniborskou na Kladském hradě již od roku 1467. Hrabětem kladským se však oficiálně stal až 9. března roku 1472. Od tohoto data se stává i knížetem minstrberským (Münsterberg, dnes Ziębice), pánem na Frankenštejně (Frankenstein, Ząbkowice), Náchodě, Homoli, Kunětické Hoře, České Skalici, Vízmburku, Havraně, Opatovicích a Liticích. Roku 1473 Jindřich konvertuje ke katolicizmu, protože v Kladsku činili katolíci většinu. Roku 1478 pak v Kladsku založil klášter a kostel svatého Jiří a Vojtěcha a předal jej bernardýnskému řádu. V letech 1487 - 1490 dočasně přišel o Minstrbersko. V té době totiž vedlejší země koruny české stále ovládal Matyáš Korvín, který zemřel právě roku 1490.
Roku 1492 umírá Hynek z Poděbrad a jeho bratr Jindřich po něm dědí panství Poděbrady, které ale o tři roky později vyměnil s králem Vladislavem II. za Olešnicko ve Slezsku. Roku 1491 prodává Vilémovi z Pernštejna Kunětickou Horu a roku 1497 Janu Špetlovi z Prudic panství Náchod. Jindřich umírá roku 1498 a je pohřben v klášteře, který založil. Později je ale přenesen ke svému bratrovi Hynkovi a k prvnímu pražskému arcibiskupovi do chrámu Nanebevzetí Panny Marie.
Kladsko dědí Jindřichovi tři synové Albrecht (1468 - 1511), Jiří (1470 - 1502) a Karel (1476 - 1536). Tito bratři si ale Kladsko nechávají jen tři roky a prodávají jej svému švagrovi, manželovi jejich sestry Zdeňky (1483 - 1522), hraběti Oldřichu z Hardeka. Titul hrabat kladských si však pro sebe a své potomky nadále nechávají. Pokusme se tedy sledovat tento rod alespoň stručně až do jeho vymření roku 1647.
Karel z Minstrberka zůstal nadále knížetem minstrberským a olešnickým. Měl čtyři syny, z nichž nejstarší Jáchym (1503 - 1562 ) se stal braniborským biskupem. Druhý syn Jindřich (1507 - 1548) zdědil obě knížectví a vlastně i titul kladského hraběte a předposlední Hanuš (1509 - 1565) byl držitelem pouze Frankenštejna. Po Jindřichovi (II.) následovali na knížecích trůnech jeho synové Jindřich (1542 - 1587) a Karel (1546 - 1617). Karel (II.)se stal vrchním hejtmanem Slezska, roku 1567 prodal knížectví minstrberské a vzápětí se přestěhoval na Moravu, kde díky sňatku s Kateřinou Berčinkou z Dubé získal panství Šternberk a Jevišovice. Karel II. se oženil podruhé s Eliškou Magdalénou z Lehnice a narodili se mu synové Jindřich Václav (1592 - 1639) a Karel Bedřich (1593 - 1647), kteří se stali jako poslední příslušníci poděbradského rodu knížaty olešnickými a titulárními hrabaty kladskými. Jejich majetek pak zdědil jejich švagr Sylvius Nimrod z Virtemberka.


Další rody

Roku 1501 se stal kladským hrabětem Oldřich z Hardeka. Na začátku jeho vlády byl českým králem ještě Vladislav II. V té době bylo České království stavovskou monarchií, neboť stavy, ale z nich hlavně šlechta, měly rozhodující slovo ve státě. 15. prosince 1512 se do Kladska sjel generální sněm zemí české koruny, mezi jehož jednatele patřil například Zdeněk Lev z Rožmberka, který byl fakticky nejmocnějším mužem ve státě, a Vilém z Pernštejna, budoucí náchodský pán. Hovořilo se zde o různých problémech té doby, zejména o kriminalitě, která v tomto období slabého panovníka kvetla, Židech a dluzích Karla Minstrberského. Jednotlivé české země, které měly značnou vnitřní autonomii, se zavázaly si navzájem pomáhat ve stíhání nebezpečných zločinců. Rozhořelo se zde i několik dalších sporů mezi královskými městy a šlechtou, které ale trvaly již od vyhlášení králova zemského zřízení v roce 1500. Konflikt již zmiňovaného Bartoloměje Minstrberského s Vratislavskými vyústil dokonce ve válku, při které byl minstrberský kníže v roce 1513 obležen na svém hradě Skály.
Již za vlády krále Ludvíka, 2. února 1518, se generální sněm českých stavů sjel do Kladska podruhé, tentokrát proto, aby potvrdil úmluvy ze sněmu předešlého. Již rok předtím byly spory mezi stavy ukončeny tzv. svatováclavskou smlouvou, která vznikla zejména díky přičinění Viléma z Pernštejna.
Roku 1522 umírá hrabě Oldřich . Po něm se vlády v Kladsku ujímá jeho bratr Hanuš († 1535). Čtyři roky poté padne v bitvě s Turky u Moháče uherský a český král Ludvík, jehož nástupcem na obou trůnech se stává Ferdinand Habsburský (1503 - 1564). Turecké nebezpečí ale pokračuje. Téměř celé Uhry, kde ze začátku dvacátých let zuřila v občanská válka mezi Ferdinandem a jeho protikrálem Janem Zápolským, se staly součástí Osmánské říše. Úspěšné obrany Vídně před tureckým nebezpečím se roku 1529 zúčastnil i kladský hrabě Hanuš. Samo Kladsko bylo v té době ohrožováno jiným nepřítelem, vnitřním. Na hradě Homoli totiž sídlili loupežníci, kteří svými výpady ohrožovali celé okolí, zejména přepadali pocestné na dodnes důležité Sudetské cestě. Ona loupežnická banda byla řízena saským rytířem Zikmundem Kafundem, jehož otec Hylbrand homolské panství dostal v léno ještě od Jindřicha Minstrberského. Ve třicátých letech byla proto na tento hrad poslána trestná výprava, která hrad pobořila a zajala jeho pána. Ten byl pak roku1534 ve Vídni sťat. Od té doby z hradu zůstaly jen chátrající ruiny. Lidové pojetí konce loupeživého rytíře Zikmunda Kafunda se však poněkud liší od historického. Po jedné zvláště vydařené loupeži prý totiž do hradu uhodilo a ten se i se svým pánem propadl do země.
Roku 1534 se kladským hrabětem stal Kryštof z Hardeka, který své panství hned předává králi Ferdinandovi. Král Kladsko ale již roku 1537 zastavuje Janovi z Pernštejna, náčelníkovi luteránské strany v Čechách. Tento příslušník starého moravského rodu provádí v Kladsku reformaci. Jan byl druhým synem zmiňovaného Viléma z Pernštejna. Kvůli obrovskému majetku, který zdědil po smrti svého otce (1521) a bratra Vojtěcha (1534), se mu říkalo Jan Bohatý. Nejdříve sídlil na Moravě a držel zde mj. Pernštejn, Přerov, Plumlov, Tovačov, Lipník a Hranici. Na Moravě se stal také nejvyšším komořím (1506 - 16 a 1520 - 233) a zemským hejtmanem (1515 - 19, 1526 - 28 a 1530 - 32). Po smrti svého bratra získal ještě v Čechách panství Pardubice, Kunětická Hora, Potštejn, Rychnov, Litomyšl, Brandýs nad Orlicí a Náchod. Náchodské panství však roku 1544 prodává Zikmundovi ze Smiřic, čímž zde začíná ona zlatá doba rodu Smiřických, která trvala až do třicetileté války.
V Kladsku, které bylo tedy po sedm let s Náchodem osobou Jana Bohatého z Pernštejna spojeno, se v té době razí mince Jan ale umírá roku 1548 a Kladsko dědí jeho syn Jaroslav (1528 - 1569), který je ale již roku 1549 prodává bavorskému vévodovi Arnoštovi, jehož syn Albrecht IV., arcibiskup solnohradský, je v letech 1540 - 1554 kladským hejtmanem. Sám Arnošt ale na kladský hrad přesídlil až v roce 1556, ale již asi za deset let se Kladsko dostalo do rukou krále Maxmiliána. Za vlády Arnoštovy byla roku 1562 v Dušníkách zřízena první papírna rodiny Kretschmerů, jejíž členové byli později povýšeni do šlechtického stavu. V současné době je zde papírnictví věnováno muzeum.