Středověk

ZPĚT, DÁLE nebo na začátek

Začátkem 5. století se v Kladské kotlině začaly usidlovat slovanské kmeny, které přicházejí z oblasti mezi Vislou a Donem. V oblasti Kladska se v této době zabydluje kmen Charvátů. Je téměř jisté, že byli vazaly Sámovými a po jistou dobu bylo jejich území včleněno do Velké Moravy. Právě kolem poloviny 9. století tento kmen obývá území dnešních východních Čech a právě Kladska. Dnešní Minstrberk a Frankenštejn však již obývali Slezané a oblast kolem dnešního Valdenburku Dobřané. Ve druhé polovině 9. století pak vojvoda Zličanů Slavník ovládl území kmene Charvátů a Doudlebů. Hranice jeho území byly vymezeny pohraničními hrady Chýnovem, Netolicemi, Doudlebami, Litomyšlí a právě Kladskem. Přestože Slavník uznával svrchovanost Přemyslovců, zachovával si vlastní vnitřní autonomii. Slavník zemřel roku 981. Jeho nástupcem se stává jeho nejstarší syn Soběbor. Roku 982 je Soběborův bratr Vojtěch jmenován pražským biskupem.
Přemyslovcům však byla slavníkovská moc trnem v oku. 28. října 995 byla většina slavníkovského vojska na válečné výpravě s Otou III. Slavníkovští bratři Spytimír, Pobraslav, Pořej a Čáslav s ženami a dětmi byli onoho dne přemyslovským vojskem vedeným Vršovci v Libici nad Cidlinou, která byla centrem slavníkovského knížectví, povražděni. V Libici však nebyli přítomni bratři sv. Vojtěch († 997), Radim († 1011) a Soběbor († 1004). Radim byl roku 999 zvolen hnězdenským arcibiskupem.
Právě od roku 995 se Kladsko stává součástí českého knížectví a je administrativně zařazeno do Hradeckého kraje. Je založen i samosprávný kladský děkanát v rámci Hradecka. V době Boleslava II. patřila k českému knížectví i část Slezska a Malopolska (pozdějšího Haliče). Hned po smrti Boleslava II. se polský kníže Boleslav Chrabrý zmocnil Krakovska a Slezska. Český kníže Boleslav III. se pokusil zbavit svých bratrů, kteří ale záhy odcestovali do zahraničí. Kníže Boleslav III. byl pak sesazen v roce 1002. Na český trůn byl Boleslavem Chrabrým dosazen Vladivoj, zřejmě jeho bratr, který ale umírá za několik měsíců. Na začátku roku 1003 se pak ještě na českém trůně vystřídali bratři Jaromír a Boleslav III. A zde právě začíná období českých a kladských dějin, tak často zdůrazňované v polských historických pramenech. Polský kníže se totiž v této době zmocnil celého českého knížectví, tedy i Kladska. V létě příštího roku se však na Čechy vrhlo vojsko císaře Jindřicha II. a na český trůn byl dosazen opět Jaromír. Boleslav Chrabrý se rychle stáhl zpět do Polska. Slezsko mu již ale zůstalo.Význam Kladska jako pohraniční pevnosti s dosti strategickou polohou stále roste.
Osídlování kladské země pokračuje, roku 1006 byla založena budoucí Varta, položená přímo na česko-slezských hranicích. Roku 1010 byl kladský hrad obležen vojskem Boleslava Chrabrého, který se stále ještě nevzdal naděje o znovuzískání českých zemí. Kníže však odtáhl s nepořízenou. O něco úspěšnější byl již roku 1017, kdy se mu skutečně podařilo dočasně zavést polskou vládu nad Kladskem. Aby již k podobným polským útokům nedocházelo, byl kladský hrad roku 1074 osazen silnou posádkou na obranu proti Polsku. Podle nařízení českého knížete (a později krále) Vratislava měl však důchod z Kladska plynout jeho dceři Juditě (†1085) a jejímu manželovi, polskému princi Vladislavu Heřmanovi (1043 - 1102), který se v roce 1081 stal polským králem. Kladsko ale nadále zůstalo součástí českého státu, takže uznávalo svrchovanost českého panovníka.
Varta - brána do Země kladské
Roku 1093 kníže Břetislav II. vytvořil z Kladska jakési zvláštní knížectví, které propůjčil svému synovci Boleslavovi (1085 - 1138), pozdějšímu polskému králi (Boleslav III. Křivoústý). Nicméně o tři roky později Břetislav II. Kladsko obsadil, odňal jej Piastovcům a silněji jej připoutal k české zemi. Do roku 1108 byla kladská země definitivně v přímém držení českých knížat. O tento titul se však mezi syny Vratislava II. vedly na začátku 12. století mnohé spory, do nichž musel zasahovat leckdy i císař. Ve druhém desetiletí již proti sobě stáli jen dva bratři: Vladislav a Soběslav. Knížetem se stal Vladislav, zatímco jeho bratr trávil čas v polském exilu. Již roku 1110 překročil Krkonoše a snažil se obsadit trůn. Roku 1114 se do Čech s polskou pomocí dobýval přes Kladsko, které zapálil a zničil. Teprve za jedenáct let po smrti svého bratra se Soběslav stal knížetem. Začal nyní napravovat své řádění za vlády bratrovy a roku 1126 dal znovu postavit hrad Kladsko.
30. května 1137 se Soběslav v Kladsku setkal s polským králem Boleslavem III. a uzavřel s ním mír. Kladsko tehdy získalo svoje dosti význačné postavení v rámci českého státu, stalo se samostatným krajem v čele s kastelánem. Jako kasteláni se uvádí tito: Hroznata (1169), Rivin s bratrem Peregrinem (1175, 1176), Vítek (1177), Bohuše (1174 - 1189), Heřman (1195), Ratibor (1196), Smil (1211), Zbyslav a Vilém (1213), Budivoj (1222), Gallus (1253). V roce 1262 je jako kladský purkrabí uváděn Ctibor Hlava.
Knížata Bedřich a Jindřich Břetislav odevzdávají kladský kostel Nanebevzetí Panny Marie johanitům, kteří zde vydrželi přes 400 let. Za Bedřichovy vlády, roku 1184, byl rovněž postaven jeden z nejstarších kladských kostelů, kostel svatého Václava. O třicet čtyři let později se objevuje první zmínka o Vambeřicích, později nejznámějším kladském poutním místě. Z roku 1241 pochází zmínka o dalším důležitém místě kladské země, o lázních v Landeku. Tenkrát byl totiž nápor mongolských vojsk zastaven až u Varty a říká se, že bojovníci odtamtud při cestě zpět zničili jakési lázně na místě dnešního Landeku. Toto prosperující město si dodnes zakládá na tom, že jeho lázně jsou široko daleko nejstarší. Dnes se říká: nejstarší lázně v Polsku.
Roku 1247 se stal Přemysl Otakar (*1233), syn krále Václava, mladším králem a markrabětem moravským. V té době, maje na své straně většinu šlechty, se tento ještě nedospělý muž pokusil o vzpouru proti svému otci. Nakonec byl ale otcem poražen u Mostu roku 1248, byl donucen k poslušnosti a většina šlechty byla potrestána. Jeden ze šlechticů, kteří v tomto boji syna proti otci stáli při králi Václavovi, byl Havel z Lemberka. Tento šlechtic z rodu Markvarticů (držitel hradu Lemberka na severu Čech) dostal za své věrné služby Václavu I. Kladsko. Více než on je ale známa jeho manželka Zdislava, která byla v roce 1997 prohlášena za svatou. Vláda Havla z Lemberka je však proslulá zejména osidlováním země Němci, které samozřejmě od této doby neprobíhalo jen v Kladsku ale v celých Sudetech. Sám Havel založil na místě osady Bystřice německé sídlo po něm pojmenované Hawelswerde, Německý název Bystřice tudíž zněl až do 20. století zkomoleně Habelschwerdt. Za Havlova panování byl také roku 1250 v Kladsku zřízen minoritský konvent.
náměstí v Bystřici
Roku 1253 nastoupil na český trůn Přemysl Otakar a brzy po korunovaci odňal Havlu z Lemberka Kladsko a stal se sám jeho držitelem pro další léta. Je psáno, že český král a rakouský vévoda (1251 - 56 markrabě) oddělil od kladské země Broumovsko a daroval je benediktýnům, jmenovitě břevnovskému opatovi Martinovi. Z toho ale přímo vyplývá, že před tímto datem byla broumovská kotlina pokládána za součást kladské země. Broumovsko je podobně jako Kladsko horami uzavřený svět sám pro sebe. Nejvíce otevřené je však právě Božanovem a Otovicemi ke Kladsku, zatímco chceme-li se dostat na Policko, musíme obvykle celé Stěny obejít přes průsmyky v Bohdašíně či pod Honským špičákem. Podobně se argumentuje v polských pramenech přírodní sounáležitost Kladska se Slezskem - přes Vartu je do Slezska snadnější přístup než přes Levín a Chudobu do Čech.

Za Přemyslovy vlády bylo roku 1269 povýšeno Kladsko na město. Do té doby se tedy pod tímto vojensky důležitém hradě zformovalo dostatečně velké podhradí. Toto nové město stálo nyní na hranicích rozsáhlého Přemyslova panství, jež zahrnovalo v této době nejen Čechy (od roku 1266 s Chebskem) a Moravu s vazalským Opavskem (obsazeném nyní Mikulášem, nevlastním synem královým), ale i Rakousy, Štýrsko (od 1261), Korutany a Kraňsko. Již roku 1276 se ale začala tato říše hroutit kvůli rostoucímu vlivu nového římského císaře Rudolfa Habsburského. V bitvě s tímto císařem roku 1278 král Přemysl Otakar II. padl a jeho země byly rozděleny mezi Otu Braniborského (Čechy) a císaře Rudolfa (Morava a rakouské země). Kladsko se dostalo do rukou vratislavskému knížeti Jindřichovi (IV.). Za jeho vlády se počalo se stavbou kamenného mostu ve městě Kladsku. Jindřich, zemřev roku 1290, Kladsko odkázal českému králi Václavu II.
Přemyslovská dynastie vymřela (nepočítaje potomky Mikuláše Opavského) roku 1306 Václavem III. Pro celou zemi to znamenalo nestabilitu, častou změnu panovníků a finanční nesnáze. Další roky prošlo Kladsko rukama mnohých majitelů, protože bylo stále dáváno někomu do zástavy. Roku 1316 jej získal Hynek Berka z Dubé († 1348), který se roku 1320 stal rovněž pražským purkrabím. Roku 1319 byla Bystřice, osídlená Němci, povýšena na královské město a o rok později byl na město povýšen i Hrádek a v roce 1324 i Dušníky, přejmenované nyní na Reinerz (od roku 1375 Čechy opět užíván český název). Roku 1327 dostal Kladsko do zástavy Jindřich VI. Vratislavský a roku 1336 Boleslav II. Minstrberský Roku 1341 se Kladsko dostává pod přímou správu českého krále Jana (* 1296).
Do této doby se také datuje první zmínka o panství hradu Homole, který byl postaven jako obranná tvrz náchodské stezky, která byla a vlastně stále je obchodně a politicky velmi důležitá. Hrad Homole stával na kopci mezi Levínem a Dušníkami, nad dnešní Sudetskou cestou. Již ve čtrnáctém století panství tohoto hrad zaujímalo území dnešních obcí Chudoba, Levín, Dušníky a Ředeč. Západní část tohoto panství se tou dobou nazývala českou a církevně patřila do dekanátu dobrušského (stejně jako např. náchodské a opočenské panství). Východní části se říkávalo německá a náležela do dekanátu kladského. Oba tyto dekanáty pak byly součástí archidiakonátu hradeckého a ten patřil do diecéze pražské.
V čele pražské diecéze stál od roku 1343 Arnošt z Pardubic (* 1297). Tento velmi vzdělaný muž a přítel Karla IV., se kterým se seznámil v Itálii (tam Arnošt v Padově a Boloni studoval), byl synem kladského purkrabího Arnošta z Hostyně a ze Staré. Není vyloučeno, že se Arnošt z Pardubic v Kladsku narodil. V roce 1338 se stal kanovníkem u svatého Víta, roku 1343 biskupem a roku 1344 prvním pražským arcibiskupem. Povýšením pražského biskupství se Praha církevně odpoutala od arcibiskupství v Mohuče a přijala pod svou ochranu biskupství ve Vratislavi (do té doby pod hnězdenským arcibiskupstvím), v Litomyšli a v Olomouci.
Arnošt z Poděbrad měl ke Kladsku velmi vřelý vztah. Se svými bratry Smilem a Vilémem držel v okolí několik statků a roku 1344 přispěl k podepsání privilegia, ve kterém se král Jan zavázal, že Kladsko nebude v budoucnu zastavováno, ani oddělováno od Čech. Roku 1349 založil Arnošt v Kladsku kostel a klášter augustiánského řádu, který později proslul zejména svou knihovnou. Podle svého přání byl Arnošt po své smrti roku 1364 ve chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Kladsku pohřben.
Roku 1351 , kdy již v čele Kladska i Čech stál král a císař Karel IV. (* 1316), bylo téměř porušeno Janovo privilegium o neodvislosti Kladska od Čech. Kladsko bylo totiž kvůli finančním potížím panovníka téměř zastaveno Jindřichu Hlohovskému. Kladští se ale vykoupili a o čtyři roky později Karel potvrdil Janovo privilegium písemně. Roku 1388 potvrdil toto privilegium i Karlův syn Václav IV. (1361 - 1419), který nastoupil po otcově smrti na český a římský trůn roku 1378. Za jeho vlády byl ve městě Kladsku dostavěn po více než sto letech kamenný most dnes nazývaný most Wita Stwosza (Veit Stoss byl německým pozdně gotickým sochařem a řezbářem s přelomu 15. a 16. stol.). Tento most vede pouze přes úzké rameno řeky Nisy Mlýnovku (Młynówkę). Říkávalo se mu také malý Karlův most, protože je mu skutečně neobyčejně podobný. Je totiž také lemován barokními sochami. Stejně jako jeho pravděpodobná předloha, měl i tento most jakési mostecké věže či brány, tyto byly ale na přelomu 19. a 20. století strženy.
Roku 1397 byl kladským hejtmanem jmenován Hanuš (II., †1423), kníže ratibořský a opavský. Na tomto hejtmanovi je zajímavý zejména jeho původ. Je totiž přímým (po meči) potomkem Přemysla Otakara II. a patří tím do nemanželské větve Přemyslovců, založené již zmiňovaným Mikulášem I. Během Hanušovy vlády, roku 1418, byl Hrádek povýšen na královské město.
Kladsko bylo v období husitských válek na katolické straně, protože i obyvatelstvo zůstalo katolické. Kladští uznávali krále Zikmunda, který sem jmenoval jako hejtmana šlechtice Půtu z Častolovic. Ten byl držitelem i Potštejnu a Albrechtic a roku 1428 se stal i knížetem minstrberským a roku 1431 pánem na Frankenštejně a Kamenci. Ve dvacátých letech Kladsko ale zažilo zběsilý útok husitů, kteří v roce 1425 - 1429 vydrancovali a vypálili Vartu, Hrádek, Kladsko a Novou Rudu. V roce1428 přepadl minsterberský kníže Jan husitské ležení u Štívnice a 27. prosince s husity prohrál v bitvě u Staré Jesenice (Stary Wielisław). Padl a jeho jmění se dostalo do správy již jmenovanému kladskému pánovi Půtovi. Roku 1428 padl také hrad Homole, jehož pán, rytíř Hommel, utekl do lesů. Husité na hrad dosadili svého hejtmana Petra Poláka, který pak plenil okolní panství, zejména svídnické a vratislavské. Uprchlý rytíř Hommel se zatím ukrýval na hoře Bor. Říká se, že jistý sedlák Šrůtek z Machova rytíři a jeho věrným nosil jídlo. Za to mu pak rytíř daroval pole ze svého bývalého panství, které v držení rodu Šrůtků zůstalo více než pět set let.
Roku 1427 se Homole dostala do držení Mikuláše Trčky z Lípy a roku 1440 se celé Kladsko dostalo do rukou Hynka Krušiny z Lichtenburka, bývalého člena Orebitského bratrstva. Za té doby na Kladsko zaútočili Slezané v čele s vratislavským biskupem Konrádem a pobořili hrad Karnenštejn u Landeka. Roku 1454 Hynek Krušina umírá a jeho syn Vilém prodává Kladsko Jiřímu z Poděbrad. Začíná tak zlaté období kladských dějin.