SVĚTOVÉ DĚJINY V DATECH

do roku 1000 př. Kr.

2686 na egyptský trůn nastupuje 1. faraon III.. dynastie (a 1. panovník tzv. Staré říše) Nebka. Z jeho vlády či za vlády jeho předchůdce Chasechememueje byla postavena stavba Men-neceret. (snad dnešní Gisr el-Mudir v Sakkáře)

2667 po smrti Nebkově se faraonem stává Džoser (Necerichet), možná jeho bratr.

2648 umírá faraon Džoser a je pohřben ve své monumentální hrobce v Sakkáře (vysoké 60 m), jejímž stavitelem byl dle tradice Imhotep (Imúthés), kněz z Iunu (Héliopolis, On). Nástupcem Džosera se stal Sechemchet.

2640 umírá faraon Sechemchet. Jeho pyramida zůstala nedokončena (podstava dosáhla výšky 7 m). Za něj byl Imhotep ještě činný. Novým faraonem se stává Chaba.

2637 umírá faraon Chaba. I po něm se zachovaly základy pyramidy v Záwijit el-Arjánu. Jeho nástupcem byl snad Sanacht. Po něm se ale vlády ujal Hunej (Nisuteh, Hor Kahedžet).

2613 po smrti Hunejově nastupuje vládu 1. faraon IV. dynastie Snofru (Hor Nebmaat).

2600 mezi vládcem Lagaše a Ummy se rozhořel spor pohraniční úrodné pásmo. Státy smířil kišský král Mesalim, který také vyznačil hranice mezi oběma soky.

2589 Umírá faraon Snofru, který po sobě zanechal v Dahšúru dvě pyramidy, jižní tzv. Lomenou a severní tzv. Červenou, v níž byl sám pohřben. Počal i se stavbou třetí pyramidy v Médúmu, již ale nedokončil. Nástupcem Snofrua se stal jeho syn Chufu (Chnemchufua, Hor-Medžedu; Cheops).

2566 umírá faraon Chufu, jenž po sobě zanechal velkou pyramidu v Gíze (146,5 m - největší egyptská pyramida). Odpovědnost za dokončení stavby nesl vezír (catej) Hemiunu, syn vezíra Nefermaata, syn Snofruova, který je pohřben v nedaleké mastabě. Z Chufuových synů se Hardžedef proslavil jako autor spisu Hardžedefovo naučení, nejstarší syn Kauab zemřel dříve než Chufu. Faraonem se stává další Chufuův syn Radžedef. (Hor Cheper)

2558 umírá faraón Radžedef. Jehon pyramida byla vybudována v Abú Rawáši. Je první, kdo do svého jména zapojil syn Reův. Faraónem se stává jeho bratr Rachef (Hor Veserib; Chefrén)

2532 umírá faraón Rachef, jehož pyramida v Gíze měří 143,5 m. V jejím komplexu se zachovala tzv. Velká sfinga (šesep anch - žijící podoba). Rachefovým nástupcem se stal jeho syn Menkaure (Hor Kachet; Mykerínos)

2503 umírá faraon Menkaure. Byl pohřben ve 3. velké pyramidě v Gíze, měřící 65,5 m. Pyramidový komplex dokončil jeho syn Šepseskaf (Hor Šepseschet).

2494 Vlády v Egyptě se ujímá 1. faraon V. dynastie Veserkaf (Hor Irmaet), jenž mohl být vnukem Radžedefa.

2487 umírá Veserkaf, který po sobě zanechal pyramidu (49 m) a sluneční chrám boha Rea v Sakkáře. V tom jej následovali i jeho následovníci Jeho přímým nástupcem se stal Sahure (Hor Nebchau, snad syn královny Chentkaus.

2475 po smrti Sahureho se faraonem stal jeho asi bratr Neferirkare (Kakai, Hor Veserchau)

2470 kolem tohoto roku vládl lagašský král Eanatum, který bojoval v celé Babylónii (Ur, Uruk, Kiš, Akšak) i Assýrii. Nakonec přijal prestižní titul - král Kiše

2455 po smrti Neferirkareho se faraonem stává Šepseskare (Hor Sechemchau)

2448 po smrti Šepseskareho se faraonem stává Raneferef (Isi, Hor Neferchau).

2445 nástupcem faraona Raneferefa se stává Niuserre (Ini, Hor Setibtauej).

2421 nástupcem faraona NIuserrea se stává Menkauhor (Ikauhor, Hor Menchau), jenž byl posledním panovníkem V. dynastie, který zbudoval sluneční chrám.

2414 nástupcem faraona Menkauhora se stává Džedkare (Isesi, Hor Džechau)

2375 umírá faraon Džedkare. Jeho pyramidový komplex byl postaven v jižní Sakkáře (pyramida měří 52,5 m). Jeho vezír je zřejmě autorem spisu Ptahhotepovo naučení o pravidlech chování úspěšného hodnostáře. Džedkare udržoval diplomatické styky s Byblem. Nástupcem Džedkareho se stane faraon Venis (Hor Vadžtauej)

2355 počátek vlády Lugalzagesiho, krále Ummy a Uruku, který během svého panování dobyl Lagaš, ale i další města (Ur, Nipur, Adab, Eridu).

2345 smrt faraona Venise. Cesta (700 m) k jeho pyramidě byla zdobena bohatými reliéfy. Do stěn pohřební komory byly vyryty Texty pyramid - nejstarší egyptská náboženská skladba. Nástupcem Venise se stal manžel jeho dcery (jménem Iput) Teti (Hor Seheptauej), zakladatel VI. dynastie

2340 Lugalzagesi je poražen akkadským králem Sargonem (Šarrum-kínum), který ovládne většinu Babylónie

2323 Po Tetim se faraonem zřejmě stane Veserkare

2321 Faraonem se asi definitivně stává Pepi I. (Hor Meritauej), syn Tetiho a královny Iput

2287 na konci vlády se Pepi oženil se dvěma sestrami, které se obě jmenovaly Anchesenmerire, dcerami hodnostáře Chuie. Pepi musel potlačit spiknutí, zosnované jednou z královen. Jeho nástupcem se stal jeho syn Merenre (Merenrenemtejemsaf, Hor Ach-chau).

2283 podle literárních pramenů Sargon dobyl území od Středozemního moře po Perský záliva vydal se i do Anatolie a na sv. pobřeží Arabského poloostrova. Po jeho smrti se vlády v Akkadu ujal jeho syn Rimuš

2278 po smrti Merenreho se stal faraonem šestiletý Pepi II. (Hor Necerchau)

2275 Rimuš musel za své vlády bojovat s povstáním v Sumeru a Elamu. Elamské vojsko porazil mezi Súsami a Avanem a přijal titul král KIše a pán Elamu. V tomto roce byl ubit svými dvořany a na trůně jej vystřídal jeho bratr Maništusu. Ten se vydává na definitivní udušení Elamu, dobude oblasti Anšan a Širuchum. V jz. Íránu pak porazil koalici 32 vládců a zmocnil se stříbrných dolů a kamenolomů

2260 Maništusu se snažil si naklonit kněží z Elamu i Sumeru, rozdával pozemnky i tamní aristokracii. V tomto roce zřejmě zemřel

2259 akkadským králem se stává Narám-Sín a hned je nucen potlačit povstání Uruku, Ummy a Nippuru a dokonce i v samotném Akkadu.

2223 Narám-Sín podnikl četná tažení pro utvrzení vlády v Elamu, podrobení si části Arábie. Ke konci vlády se proti akkadskému vladaři utvoří široká koalice v čele s chettitským králem a dalšími vladařiMalé Asie a Levanty. Narám-Sín koalici poráží.

2222 akkadským králem se stává Šarkališarri, který musí bojovat s Amority na západě a Elamity na východě

2198 Po smrti Šarkališarriho zuří boj o moc, zatímco se Akkadská říše rozpadá a nakonec je ovládnuta horským kmenem Gutejců, přišlých z hor Zagru.

2184 po neobyčejně dlouhé vládě umírá egyptský faraon Pepi II. Říše se už ocitá ve značné krizi, panovník ztrácí svoji moc. Za jeho vlády je však Sahara křižována četnými karavanami, přivážející například přepychové zboží z nitra Afriky. Nástupcem Pepiho II. se stal Merenre II. (Nemtejemsaf) a královna Neitokret.

2181 počátek vlády VII. dynastie v Egyptě, boje mezi jednotlivými vládci, kteří se rychle střídají.

2160 pád 8. dynastie v Egyptě a přenesení hlavního města z Mennoferu (Memfisu) do Hérakleopole, rozpad země na oblasti, ovládané místními správci Počátek IX. dynastie za vlády Cheteje (tzv. První přechodné období)

2144 na lagašském trůně stane Gudea, manžel Ninaly, dcery předchozího vladaře Ur-Baby. Musí platit velké daně Gutejcům, ale snaží se tak rozšířit svůj vliv do Elamu a usnadnit obchod v oblasti.

2125 umírá vesetský (thébský) vládce Mentuhotep I., který se jako 1. z XI. dynastie označoval jako král. Mimo něj vládla druhá dynastie na severu v Hérakleopoli. Nástupcem Mentuhotepa se stal jeho syn Antef I.

2124 po smrti Gudey se lagašským vládcem stává Ur-Ningirsu

2119 po smrti Ur-Ningirsua se lagašským králem stane Pirigme

2116 urucký král Utu-chengal porazí posledního gutejského vladaře Tirikána, čímž končí nadvláda Gutejců v Mezopotámii

2113 Nammachani se stane vládcem Lagaše

2112 umírá vesetský (thébský) král Antef I. (Sehertauej). Nechal si postavit hrobku v Tárifu (tzv. saff). Nástupcem Antefa I. se stal jeho bratr Antef II. (Vahanch), který se pustil do boje se severní hérakleopolskou dynastií.

2111 aprávce Uru Ur-Nammu se osamostatní od Uruku a prohlásí se urským králem, je to zakladatel 3. urské dynastie. Za jeho vlády jsou vybudovány první klasické zikkuraty

2109 Poslední člen lagašské dynastie Nammachani je poražen a zabit urským králem Ur-Nammuem

2093 po smrti Ur-Nammua se vládcem v Uru stává jeho syn Šulgi

2063 umírá vesetský král Antef III., který během své vlády bojoval proti hérakleopolské dynastii. Jeho nástupcem se stává Antef III. ( (Nachtnebtepnefer).

2055 po smrti Antefa III. se vesetským vládcem stává jeho zřejmě syn (matka se nazývala Iah) Mentuhotep II. (Nebhepetre), který je považován za zakladatele tzv. Střední říše

2046 Šulgi za své vlády ovládl většinu Babylónie spolu s Asýrií a Elamem. Provedl rovněž hospodářské (redistributicní systém), administraticní reformy. Sjednotil míry, váhy a kalendář.

2045 urským vladařem se stává Amar-Sín

2041 asi v této době se vydal Mentuhotep II. na výpravu proti nennisovetské (hérakleopolské) dynastii. Strhla se jakási bitva, ale než Mentuhotep dorazil do sídelního města severu, tamější vládce Merikare zemřel, čímž se nennisovetský odpor zlomil, nástupce Merikareho vládl asi jen pár měsíců. Mentuhotep II. pak po dlouhé době opět sjednotil Egypt.

2036 urským panovníkem se po smrti Amar-Sína stává Šu-Sín

2033 Šu-Sín vybuduje na severní hranici obrannou zeď dlouhou asi 200 km proti bojovným kočovným Amorejcům ze západu.

2028 Po smrti Šu-sína se urským vladařem stává Ibbi-Sín, za jehož vlády byl již stát ve značném stupni rozkladu - správci se osamostatňovali a králi zbylo jen nevelké území.

2025 v Larse se ujala vlády amorejská dynastie, zosobněná králem Naplánumem.

2017 vojevůdce Išbi-Erra si vynutil na králi Ibbi-Sínovi udělení zvláštních pravomocí pro boj proti Amorejcům. Byl jmenován správcem Isinu, ale sám se hned prohlásil samostatným vladařem

2004 umírá faraon Mentuhotep II. a byl pohřben ve své hrobce v Dér el-Bahrí. Kromě sjednocení Egypta se snažil faraon svou říši sjednotit i vnitřně a jeho vojska pod vedením vezíra Cheteje. Nedaleko od Mentuhotepa II. jsou pohřbeny i jeho manželky Neferu a Tem. Její syn Mentuhotep III. (Sanchkare) se stal novým vládcem Egypta z Vesetu.

2003 Elamité dobývají Ur a odvlékají krále Ibbi-Sína do zajetí. V dobytém městě je nechána elamská posádka (o tom vyprávějí literární skladby Nářek nad zkázou Uru a Nářek nad zkázou Sumeru a Uru)

1992 umírá faraon Mentuhotep III. Za svou nedlouhou vládu nechal postavit mnoho chrámů, známé jsou reliéfu z Todu. Byl prvním panovníkem, který vyslal vyýpravu pro kadidlo do země Punt (Somálsko). Výpravu vedl úředník Henenu. Další vládce Mentuhotep IV. se zřejmě zmocnil vlády násilně

1991 Išbi-Erra (26.rok) vyhnal z Uru elamskou posádku a zřejmě připojil Uru k isinskému státu. Tak se Isin dostal k významnému přístavu.

1985 umírá isinský král Išbi-Erra, který navázal na tradice Uru a pozvedl svůj stát k relativnímu rozkvětu. Ovládal většinu střední Babylónie včetně Nippuru a povedlo se mu ovládnout i Kiš a Ešnunnu. Na trůn nastupuje Šu-ilíšu. V Egyptě se zmocnil vlády vezír Amenemhet (Sehetepibre), syn Senusreta a Nefret (zakladatel XII. dynastie)

1976 kolem tohoto roku faraon Amenemhet přesunul sídelní město z Vesetu do Ictaueje (Amenemhet-ic-tauej) ve fajjúmské oblasti.

1975 umírá isinský král Šú-ílišu, který se označoval titulem král Sumeru a Akkadu. Jeho nástupcem je Iddin-Dágan.

1957 Amenenhet táhne proti Núbii a poráží lid Vavatu (Dolní Núbie)

1956 Amenemhet posílá svého syna Senvosreta do tažení proti Libyjcům. Sám faraon se konce tažení nedožije, jelikož je zavražděn. Dvořan Sinuhet ze strachu z nepokojů prchá do Palestiny. Vrací se Senvosret (Cheperkare) a ujímá se vlády.

1954 nástupcem Iddin-Dágana se stává v Isinu král Išme-Dágan, který se označuje za krále čtyř světových stra

1947 Senvosret vysílá výpravu do Núbie

1939 Senvosret vysílá opět vojsko do Núbie. Egypťané se dostanou až ke 2. kataraktu vojevůdce Mentuhotep pronikne ještě více na jih, ale hranicí země se stává Buhén, kde je vztyčena vítězná stéla a pevnost. Dolní Núbie se stává součástí Egypta.

1935 po Išme-Dagánovi se isinským vládcem stává Lipit-Ištar. Išme-Dagán dosadil svou dceru. Enanatumu do fukce kněžky měsíčního boha v Uru.

1932 v Larse se ujímá vlády energický král Gungunum

1926 Senvosret vztyčuje alabastrovou tzv. Bílou kapli. Rovněž je zakladatelem chrámu Ipet isut v Karnaku.

1925 Gungunum (7.rok) dobývá Ur a získává tak převahu nad vládci Isinu.

1924 umírá isinský král Lipit-Ištar, z jehož doby se zachovala sumersky psaná sbírka zákonů. Při konci jeho vlády se larský vladař Gungunum zmocnil Uru a tak Isin ztratil kontrolu nad jižní Mezopotámií.

1912 po smrti Enanatumy isinský král jmenuje svou dceruEn-Ninsunzi kněžkou měsíčního boha v Uru. Gungunum to respektuje, ačkoli je pánem Uru.

1911 umírá faraon Senvosret I. a je pohřben v tzv. Bílé pyramidě v Dahšúru. Jeho nástupcem se stává jeho syn Amenemhet II. (Nebkaure). Král Gungunum nechává opevnit Larsu

1906 umírá larsských král Gungunum. Po jeho smrti se vlády ujme Abí-saré, který se označuje i jako král Uru.

1896 Abí-saré porazil vojsko Isinu.

1895 umírá larsský král Abí-saré a po něm nastupuje Sumu-El, který se označuje jako král Uru, Sumeru a Akkadu.

1894 Sumu-abum se stává podle tradice zakladatelem amorejské dynastie v Babylónu, jistě ovládal severní Babylónii

1883 Sumu-El porazil kišská vojska a ovládl město Kiš

1880 počátek vlády babylonského krále Sumu-lá-El, možná po smrti krále Sumu-abuma

1877 po smrti Amenemheta II. se faraonem stává Senusret II. (Chacheperre)

1875 Sumu-lá-El (5.rok) vykonal rekonstrukci babylónských hradeb a postavil i několik chrámů

1870 asi v této době umírá faraon Senusret II., jehož vláda byla obdobím hospodářské prosperity. Jeho nejvýznamnějším činem bylo vybudování fajjúmského zavodňovacího systému, čímž se získalo mnoho nové půdy. Senusret II. byl pohřben ve svém zádušním komplexu v Láhúnu. Faraonem se stává Senusret III. (Chakaure; Sesóstris). V té době probíhají boje Isinu a Larsy o ovládnutí Nippuru

1867 Sumu-lá-El (13.rok) dobývá město Kiš

1866 umírá larsský král Sumu-El, který načas ovládal i Nippur a Kisurru. Jeho nástupcem se stane Núr-Adad

1865 V 6. roce vlády Senvosret II. táhne poprvé do Núbie, tam si počíná velmi krutě - pustoší zemi. V této době Sín-kášid zakládá v Uruku novou amorejskou dynastii.

1863 Nová cesta Senvosreta II. do Núbie, po válce vztyčí stélu v Semně pro označení jižní hranice. Dle nápisu žádný Núbijec nesmí se stády či s lodí přes hranici na sever.

1862 Probíhají boje mezi Sumu-lá-Elem (18.rok) a Jahzir-Elem, vládcem Maradu a Kazallu. V tomto roku babylónský vládce Jahzir-Ela z Kazallu vyhnal

1861 Babylónský král Sumu-lá-El (19.rok) nechal zbořit město Kiš. Další pustošivé tažení Senvosreta II. do Núbie

1860 Sumu-lá-El (20.rok) porazil Jahzir-Ela, který se mezitím v Kazallu opět zmocnil vlády. Městské hradby jsou zničeny

1855 Poslední tažení Senvosreta II. do Núbie s postavením stély v Uronati. Konečné vítězství Sumu-lá-Ela nad Jahzir-elem.

1853 Sumu-lá-El po dobytí Borsippy vybuduje tomuto městu hradby.

1851 Sumu-lá-El po dobytí Sippiru vystaví zde hradby.

1850 Faraon Senvosret II. táhne do Palestiny, dobývá město Šekem, zřejmě přebírá kontrolu nad obchodními cestami. Umírá larsská král Núr-Adad, za jehož vlády bylo město napadeno jakýmsi nepřítelem a vyhladověno. Králem se stává Sín-iddinam

1845 Sín-iddinam vede válku proti Babylónu

1843 umírá isinský král Sín-iddinam.

1834 larsský král Sillí-Adad byl svržen Kudur-mabukem (Amorejec z Elamu?), který zde na trůn dosadil svého syna Warad-Sína. Kudur-mabuk sídlil ve městě Maškan-šápir u Nippuru.

1831 umírá faraon Senvosret II. a je pohřben ve své 60 m vysoké cihlové pyramiděv Dahšúru. Vlády se ujme jeho syn Amenemhet III. (Nimaatre)

1823 po smrti Warad-Sína se králem v Larse (1822) stává jeho bratr Rím-Sín. Jeho otec Kudur-mabuk si i nyní bez královského titulu ponechal velkou moc. Larsský stát v té době zahrnuje většinu střední a jižní Babylónie, na západě sousedí s Urukem a na severu s Isinem

1815 Šamší-Adad se stává zakladatelem amorejské dynastie v Aššuru. Za své sídlo si vybírá Šubat Enlil. V té době asi umírá Kudur-mabuk (Rím-Sín 7)

1813 počátek vlády babylónského krále Sín-muballit.

1808 Rím-Sín (14.rok) porazil spojená vojska Uruku, Isinu, Babylónu (krále Sín-muballita - 4.rok) a země Sutiun a Rapiqum.

1802 velké záplavy v Egyptě (až 5,1 m) ve 30. roce vlády Amenemheta III.

1803 Rím Sín (20. rok) dobyl Uruk, čímž ukončil vládu urucké dynastie a připojil její území ke svému státu

1800 Sín-muballit (12.rok) staví hradby města Marad (tedy bylo v jeho moci)

1799 Babylónský král Sín-muballit (14.rok) poráží Rím-Sína (24.rok) a dobývá Larsu. Jedná se o jednu z bitev války obou států o střední Babylónie.

1796 Sín-muballit (17.rok) se přechodně zmocnil Isinu, město se ale z jeho nadvlády brzy vymanilo.

1794 larsský vládce Rím-Sín (29.rok) porazil stát Isin, dobyl jej a stal se tak nejmocnějším panovníkem v jižní Babylónii.

1793 umírá babylónský král Sín-muballit a jeho nástupcem se stává Chammu-rabi (1792). Ovládá pouze severní Babylónii, jsa ze severu tlačen Aššurem a z jihu Larsou.

1786 umírá faraon Amenemhet III. Za jeho vlády bylo postaveno mnoho památek, např. chrám Sobekovi ve Fajjúmu a velkou stavbu v Biahmu. Kameny těžil např. na Sinaji. Rovněž posílil hranice na Semně. Faraon byl pohřben v Hawwáře (labyrint popisuje Hérodotos i Strabón). Novým vládcem se stal jeho snad starý syn Amenemhet IV. (Maacherure)

1785 Chammu-rabi (7.rok, 37.rok Rím Sína) proniká do jižní Babylónie a dobývá Isin a Uruk.

1782 umírá asyrský král Šamší-Adad. Již za své vlády pověřil své dva syny správou některých oblastí: Išme-Dagan spravoval Ekallátum a Jasmach-Adad Mari. Po smrti krále byl však mladší syn z Mari vyhnán (až 1776?) a město se osamostatnilo pod vládou Zimri-Lima, který se stává spojencem Chammu-rabiho. Išme-Dagan převzal vládu po svém otci. Chammu-rabi poplenil oblast Malgúm.

1782 Chammu-rabi (11.rok) dobývá města v oblasti Rapiqum a Šalibi.

1777 po smrti Amenemheta IV. nastupuje na egyptský trůn jeho manželka a sestra Sebeknofru (Sebekkare)

1773 umírá královna Sebeknofru a na trůn v Egyptě nastupuje 1. vládce XIII. dynastie - Vagaf Chutaure.

1764 Chammu-rabi dobývá Ešnunnu na králi Rím-Sínovi.

1763 Chammu-rabi (30.rok) porazí vojska Elamu a jeho spojenců (Šubartum, Gutium, Ešnunna a Malgúm), což znamená výrazné posílení moci a prestiže babylónského státu. Cítí se dost silný, aby se obrátil proti Rím-Sínově říši. Nejprve dobývá Maškan-šápir, spravovaný Rím-Sínovým batrem Sín-muballitem. Posléze dobývá Nippur a Isin.

1762 Po půlročním obléhání s pomocí Zimrí-Limy dobývá babylónský vládce Larsu. Rím-Sín, který měl původně na své straně 40 tisíc vojáků prchne, ale je chycen a předán do Babylónu. Larsa však neztrácí ze své pozice metropole jižní Babylónie, je spravována správcem s úzkým kontaktem Chammu-rabim.

1760 Chammu-rabi (32.rok) opět poráží Ešnunnu, Šubartum a Gutium a ovládne zemi Mankisum

1759 Chammu-rabi (33.rok) se obrátí proti svému spojenci Zimri-Limovi a dobývá Mari. Tím se ocitá celá Mezopotámie v jeho rukou. Buduje zavlažovací kanál v této oblasti a dobývá zemi Malgúm. Dále dobude několik měst na severu (Ekallátum, země Burunda)

1758 hradby města Mari jsou Chammu-rabim rozbořena.

1755 Chammu-rabi (37.rok) poráží vojska Gutejců a země Turukkum, Kakmum a Šubartum

1754 babylónský vládce (38.rok) nechal zaplavit zemi Ešnunnu.

1753 Chammu-rabi (39.rok) poráží nepřátele v zemi Šubartum. Ovládá již celou Mezopotámii a část Sýrie.

1750 umírá babylónský král Chammu-rabi, po němž nám zůstal známý zákoník na černé stéle. Jeho nástupcem se stal Samsu-iluna (1749)

1741 v jižní Babylónii (Larsa, Ur a další) vypukne rozsáhlá vzpoura proti Babylónu, do jejíhož čela stanul uzurpátor Rím-Sín II. Samsu-iluna do konce roku (8.rok) některá města znovu dobývá, mj. Ur

1740 značná část jižní Babylónie je na začátku roku ještě pod vládou Rím-Sína II. Ale na konci roku (9.rok) Samsu-iluna dobývá Larsu.

1739 Samsu-iluna poráží vojska zemí Idamaraz, Jamutbal a Uruku a Isinu.

1738 Samsu-iluna (11.rok) nechává zbořit hradby Uru a Uruku.

1737 Samsu-iluna poráží vojska Sumeru a Akkadu.

1735 pravděpodobný rok konečné porážky Rím-Sína II. Ten byl Samsu-ilunou vytlačen na sever, ale přitom se pokusil přimět ke vzpouře proti Babylónu Akkad.

1729 umírá faraon Neferhotep I. (Chasechemre), byl to enerfický král, jeho svrchovanost uznával i Inten, král Byblu, a ostrov Konosso v Núbii.. Neovládal však celý Egypt, několik správců se osamostatnlo (v Chois a Avaridě). Novým faraonem se stal jeho bratr Sahathor.

1719 kolem této doby probíhají boje mezi Samsu-ilunou a Ilímanem z Přímořské dynastie, který ovládá značnou oblast snad i ve střední Babylónii.

1712 umírá babylónský král Samsu-iluna. Jeho nástupcem (1711) se stává Abí-ešucha

1700 asi v této době dle archeologických svědectví zaniká vyspělá harappská civilizace na Indu zřejmě na následky velkých povodní. V podobném období zemětřesení ničí paláce na Krétě.

1685 po tomto roce byla opuštěna faraonská residence Ictauej - konec vlády faraona Merneferre Aje, posledního vládce XIII. dynastie.

1684 po smrti Abí-ešuchy se babylónským králem stáváAmmí-ditána.

1650 kolem tohoto roku je sídlo faraona přesunuto z Lištu do Vesetu (XVI. dynastie). Probíhá válka mezi Egypťany a asijskými nájezdníky Hyksósy, kteří se zmocnili severního Egypta a vládli (XV. dynastie) z města Avaris (Tell ed-Daba). Hranicí mezi oběma panstvími se pak ustálila na jih od Hermopole a Kusaj. Prvním Hyksóským faraonem se stal Salitis (Šeši). Počátek tzv. II. přechodného období.

1647 po smrti Ammí-ditány se stává babylónským králem Ammí-saduqa (1646)

1628 výbuch sopky na ostrově Thérá

1626 po smrti Ammí-saduqy se stává babylónským králem Samsu-ditána (1625).

1595 Babylón je dobyt chettitským vojskem krále Muršilišem I., Samsu-ditána je svržen a Muršiliš si odváží z města bohatou kořist (i sochu boha Marduka a jeho ženy), aniž by se pokusili ovládnout zemi.

1581 MP (1556) legendární datum počátku vlády 1. attického krále Kekropa, který měl rozsoudit spor o Attiku mezi Athénou a Poseidónem

1560 kolem této doby počal konfikl mezi vesetským vládcem Sekenenre Taou a hyksoským králem Apopim

1555 brutální vražda Sekenenre Tay. Faraonem se stává jeho asi syn Kamose

1552 asi v této době podnikl Kamose tažení do Buhénu a Avaridy, již oblehl. Vrátil se ale s nepořízenou. (svědectví na stélách)

1550 asi v této době se na egyptský trůn dostává Ahmose, syn Abany, zakladatel XVIII. dynastie.

1530 kolem tohoto roku bylo dobyto sídelní město Hyksósů Avaris. Faraon Ahmose sjednocuje opět celý Egypt (počátek tzv. Nové říše). Hyksósové jsou donuceni opustit Egypt. Je možné, že zavedli v Egyptě užívání koní a vozů

1528 MP (1503) bájné datum devítidenní potopy v Řecku, po níž Deukalión přistane na Parnassu se svou ženou Pyrrhou

1525 umírá faraon Ahmose, který koncem vlády obnovoval válkami zpustošenou zemi, stavbami vyzdvihl Mennofer a Karnak (vzestup uctívání Amona). Jeho nástupcem se stal jeho syn s Ahmose Nefertari jménem Amenhotep I., který pokračoval ve stavitelském úsilí svého otce.

1520 (1495) bájné datum počátku vlády Helléna, syna Deukaliónova ve Fthiótidě.

1518 MP (1493) podle pověsti Foiničan Kadmos při hledání sestry Európy přichází do Boiótie a po zabití Áreova draka zakládá město Théby (Kadmeia)

1517 Amenhotep se vydává na výpravu proti Núbijcům na jih od 2. kataraktu. (stéla v Aníbě). Úspěšné tažení bylo následováno oficiální návštěvou královské rodiny v Dolní Núbii.

1510 MP (1485) podle pověsti Danaos prchá se svými 50 dcerami před svým bratrem Aigyptem z Egypta a usidluje se v Argu, kde se stává králem.

1504 umírá faraon Amenhotep I. Nechal vybudovat kapli v Abydu, památky na ostrově Sai a nechal vytvořit několik staveb (kaplí) v Karnaku. Jeho nástupcem se stal Thutmose I., který asi nebyl jeho synem, jeho matka se však jmenovala Seniseneb. Jeho manželka byla Ahmose (matka Hatšepsut)

1502 asi v této době se Thutnose I. vydal na výpravu proti núbijskému Kuš se sídlem v Kermě a dobyl ji (popis bitvy na kameni v Tombu), faraon pak táhl ještě až ke 4. kataraktu (nápis v Kenise)

1492 umírá Thutmose I., zanechal asi několik cihlových staveb z Kenisy a Napaty. Nechal postavit i stélu v Abydu. Novým vládcem se stal jeho syn Thutmose II., syn jeho vedlejší manželky Mutnefret.

1491 povstání v Kuš proti Egyptu je potlačeno mj. zajetím kušského prince a jeho držením jako rukojmí v Egyptě.

1479 smrt faraona Thutmose II. Ten definitivně dobyl království Kuš a zanechal několik staveb v Karnaku. Za jeho nástupce Thutmose III. vládne jako regentka Hatšepsut, dcera Thutmose I. a Ahmose. Hatšepsut se brzy prohlásí hlavní vládkyní (Maatkare)

1470 mocný výbuch sopky na Théře vede k rozpadu ostrova a rovněž k zániku mínojských paláců.

1462 MP (1437) bájná vláda krétského krále Mínóa, v horách Ídy nalezeno železo

1458 Thutmose III. se ujme samostatné vlády. Po Hatšepsut zlstalo mnoho staveb v Karnaku, chrám v Dér el-Bahrí a velká hrobka v Údolí králů

1455 faraon Thutmóse III. (23.rok) vyráží proti Palestině, kde se vytvořila proti němu koalice městských knížat pod vedením vládce Kadeše. V bitvě u Megidda (z měsíců obléhání) faraon koalici poráží. Vydává se ještě na sever podél řeky Litani a přiveze si pak do Egypta značnou kořist

1450 přibližně v této době se Achájové asi zmocňují Kréty

1445 osmá výprava Thutmose III. (33.rok) do Palestiny. Dobytí státu Naharin.

1436 Thutmose III. (42.rok) nechal v Karnaku vytesat své Anály - dějiny své vlády a vojenských vítězství.

1433 v této době faraon (46/47.rok) ničí monumenty po Hatšpsut, aby si její potomci nemohli dělat nárok na trůn.

1427 Thutmose III. (51.rok) přibírá k vládě svého syna Amenhotepa II.

1425 smrt Thutmose III. Spolu se synem nechal vystavět chrámy v Amadě (D. Núbie) a Karnaku.

1419 Amenhotep II. (7.rok) potlačuje povstání v Sýrii a 6 poražených náčelníků nechá pověsit ve Vesetu

1417 Amenhotep II. (9.rok) se vydává proti kraji Tachsej v Sýrii. Asi v této době zřejmě vládci z Naharinu, Chatti a Sangaru (Babylónu) předstoupí před faraona s dary. S Mitanni byl asi uzavřen mír.

1400 asi v této době se po Amenhotepovi III. stane faraonem Thutmose IV.

1398 MP (1373) legendární rok, k němuž se váže pověst o Orfeovi a únosu Kory

1390 umírá Thutmose IV. Za své vldáy bojoval v Palestině, vydal se proti Gezeru a jednal s Mitanni. Jeho hlavními manželkami byly Nefertiri a po její smrti její sestra Iaret. Na trůn se dostává jeho syn s Mutemuej Amenhotep III., který byl asi ještě dítě (max. 12 let).

1388 faraon (2.rok) se oženil s královnou Teje, která měla značný vliv

1385 výprava Amenhotepa III. do Núbie (zaznamenáno na ostrově Sai). Vytáhl zřejmě z Kuše.

1380 obnovený knósský palác, nyní achájský je zničen, pravděpodobně následkem zemětřesení

1372 (1347) smrt athénského krále Erechthea, za něhož se odehrává příběh Persea, zakladatele Théb. Počátek vlády Kekropa II.

1365 na asyrský trůn nastupuje král Aššur-uballit, jeho vláda znamená počátek nového mocenského vzestupu Assýrie a je vnímán na Předním východě jako rovnocenný partner

1360 Amenhotep III. oslavuje 30. výročí své vlády. Od té doby je ztotožňován se slunečním bohem Amonem.

1352 umírá faraon Amenhotep III., který provedl za své vládu řadu staveb (např. chrám v Luxoru, Memnónovy kolosy). Udržoval diplomatické styky s Babylónií a Mitanni, v dochovaných dopisech se zmiňuje o egejských městech. Jeho nástupcem se stává jeho syn Amenhotep IV. Nový faraón zahajuje výstavbu v Karnaku. Nové chrámy vščak zasvěcuje novému bohu Atonovi (žijící sluneční kotouč).

1347 Amenhotep IV. (5.rok) se rozhodne dovršit svou náboženskou reformu a skonscovat s tradičním náboženstvím a jeho centrem. Mění si jméno na Achnaton (Ten, kdo jedná ve prospěch Atona) a zakládá zbrusu nové město Achetaton (Obzor Atonův; dnešní El-Amarna)

1345 v této době již Achnaton defintivně vládl ze svého nového města. Výstavba Vesetu byla zastavena.

1343 Achnaton (9.rok)zřejmě v této době zakazuje uctívání tradičních božstev, přestávají se držet jejich svátky a faraon rozhodl zničení jejich jmen, obrazů a památek (hlavně boha Amona).

1340 Achnaton (12.rok) vysílá vojsko do Núbie, aby potlačilo povstání. Faraon přijal tribut od mnoha vladařů.

1338 v této době se faraonova manželka Nefertiti (Neferneferuaton) stává spoluvládkyní.. Roli královny-manželky přebírá její dcera Meritaton

1336 umírá faraon Achnaton, který provedl rozsáhlou náboženskou a kulturní reformu. Dochovalo se po něm mnoho památek v jeho městě Achetaton. . Novým faraonem se stává jeho malý syn, který ale Achetaton brzy opouští a mění si jméno na Tutanchamon. Vláda se přestěhovala do Mennoferu (Memfidy). Veset byl brzy opět prohlášen náboženským střediskem země (viz tzv. Restaurační stéla). Regentem za nezletilého panovníka byl vojevůdce Haremheb.

1333 umírá kassitský král Babylónu Burna-Buriaš II., manžel dcery Aššur-uballita. Tan uzavřel smlouvu s Asýrií na obranu před kočovnými Sutejci. Na trůn se dostává jeho syn Karachardaš, který se ovšem záhy stává obětí spiknutí a k vládě se dostane Nazibugaš

1332 vojenská intervence Aššur-uballita v Babylónii, který místo samozvance dosadí Kurigalze II. (1307) počátek vlády athénského krále Pandióna II., syna Erechtheova

1330 umírá asyrský král Aššur-uballit, jeho nástupcem se stal Enlil-Narárí

1327 Egypt je zatažen do války s Chettity a je u Amky nedaleko Kadeše poražen (vedl asi Haremheb). V té době umírá faraon Tutanchamon. Jeho pohřeb je veden vrchním hodnostářem Ajem. Vdova po Tutanchamonovi Achesenamon píše dopis chetitskému vladaři Šuppiluliumovi, aby jí dal za manžela svého syna, čímž by se obě království sjpojila. Chetitský princ Zannanzu byl ale během cesty zabit, možná Haremhebovými lidmi. Chetité proto ve válce neustali. Aj je chěl sice odškodnit, ale nepodařilo se.

1323 Aj jmenoval během své vlády svým nástupcem zřejmě vnuka Nachtmina. Po jeho smrti se ale vlády zmocnil vojevůdce Haremheb.

1313 asi v této době se Haremheb opětovně pokoušel dobýt Kadeš a Amurru na Chetitech. Obě strany snad nakonec uzavřely mírovou smlouvu.

1307 (1282) bájný počátek vlády krále Aigeia, syna Pandiónova.

1300 v podobné době je dle archeologie zničena zemětřesením Trója VI. Ohlasem toho v mythologii může být zničení města Héraklem a Poseidónem.

1295 asi v této době umírá faraon Haremheb, který ještě za svého života jmenoval svým nástupcem vezíra Paramesse z Avaridy, jehož rodina odvozovala svůj původ od boha Suteha. Haremhebův vezír nastoupil na trůn již starý jako Ramesse I. (Menpehtire; počátek 19. dynastie). Ten jmenoval svého syna Sethiho vezírem a velitelem pevnosti v Síle.

1294 po Ramessově smrti se Sethi I. ujal vlády v Egyptě. Ten zahajuje svůj stavební program v hlavních kultovních centrech země (hlavně v Avaridě).

1293 Sethi se vydává na tažení proti Šasu v jižní Palestině. Pokračuje pak dál na sever a podaří se mu dobýt Kadeš. To vyvolává válku s Chetity, kteří mu dobyté oblasti zase odeberou.

1279 egyptským faraonem se stává Sethiho syn Ramesse II. (Vesermaatre Setepenre). Kdy zemřel Sethi I. se neví, zřejmě ale svého syna jmenoval spoluvládcem již za svého života, kdy byl onen ještě dítětem.

1275 Ramesse II. (4.rok) se vydává na výpravu do Sýrie, aby navrátil Egyptu oblast Amurru. Chetitský vládce Muwattašiliš však zemi opět dobyl a snaží se zabránit dalšímu pronikání Egypťanů.

1274 Ramesse II. (5.rok) se vydá přímo proti Muwattašiliovi a překročí hranici u pevnosti v Síle. U Kadeše pak byl zaskočen obrovskou chetitskou armádou. Muwattašiliš nejdříve rozdrtil jeden z egyptských oddílů, ale zničení oddílu Ramessova zabránil příchod zpožděné elitsní egyptské jednotky, které Chetity zahnaly do řeky Orontu. Ačkoli se do západu slunce slunce dostavili ještě dva egyptské oddíly, Chetité nápor vydrželi a bitva skončila fakticky nerozhodně, i když ji obě strany prezentovaly jako vítězství. Bylo uzavřeno příměří. na asyrský trůn nastupuje Salmanasar.

1272 v této době umírá chettitský král Muwattašiliš, který musel bojovat v Lykie (Lukká) s Achájcem Tawagalawou, který s ním vyrůstal. Jeho poddaný Pijamaraduš králi odňal 7000 zajatců a utekl do Milawandy v zemi Achchijawa (Achájů).

1271 Ramesse II. (8.rok) nechal postavit obrovskou sochu bůh Ramesse

1263 Chetitský král Muršiliš III. (Urchi-Tešup) byl svržen z trůnu svým strýcem Chattušilem III. (16.rok Ramesse II.)

1261 Urchi-Tešup po mnoha marných pokusech o znovuzískání trůnu s pomocí Babylóňanů či Asyřanů prchne do Egypta. Chattušiliš III. žádá o jeho vydání a když je odmítnut, vyhlásí Egyptu válku. Je však ohrožován Asyřany, kteří se zmocnili Hanigalbatu, který nedávno přeběhl k Chetitům, a obléhali Karchemiš. Chattušiliš III. tudíž začně e Egyptem vyjednávat.

1258 Ramesse II. (21.rok) uzavírá Chattušilem III. spojeneckou a mírovou smlouvu. Egypťané se ale museli vzdát Kadeše a Amurru. Další období znamenalo rozvoj ničím nerušeného mezinárodního obchodu. MP (1234) bájný počátek vlády Théseovy v Athénách po smrti jeho otce Aigeia, který skočil do moře při návrátu hrdiny z Kréty (konec krétské hegemonie na pevnině). Théseus provedl synoikismos a nabídl Athénám demokracii. V té době vykonává své hrdinské činy Héraklés, který mimo jiné poprvé dobude Tróju a zúčastní se plavby Argonautů pod vedením Iásona.

1255 MP (1231) bájný vpád Amazonek do Athén

1254 umírá egyptská velká královská manželka Nefertari, žena Ramesse II. (25.rok), její postavení přejímá Esetnefret.

1251 MP (1226) výprava Sedmi proti Thébám zorganizovaná argejským králem Adrástem nedlouho po smrti Oidipově.

1245 umírá asyrský král Salmanasar, který bojoval se státem Mitanni a porazil koalici osmi urartejských kmenů a syny vůdců těchtob kmenů odvezl jako rukojmí do Asýrie. Jeho nástupcem se stal Tukultí-Ninurta, který posléze vybudoval nové hlavní město Kár Tukultí-Ninurta. Ramesse II. přijal za manželku dceru Chattušiliho III., egyptsky nazvanou Nefrure. (34.rok)

1230 vpád izraelských kmenů do Palestiny. Dobytí a zničení Théb je v mythologii spjato s odvetou účastníků tažení Sedmi proti Thébám. V téže době je zničeno i Mykénské podhradí, k čemuž je možné připojit tažení Héraklova syn Hylla proti králi Átreovi, protože byl předchozím vládcem vyhnán.

1229 (1204) bájné datum násilné Théseovy smrti (shozen ze skály skýrským králem). Na jeho dvoře byla držena malá Helena, za jejíž vysvobození byla vláda v Athénách Heleninými bratry Dioskúry dána Théseovu soku Menestheovi.

1227 Druhý syn královny Esetnefret Chamuaset, učenec a kouzelník a Ptahův kněz, byl prohlášen egyptským následníkem trůnu svým otcem Ramesse II. (52.rok). (1202) bájný rok počátku vlády Agamemnónovy po smrti jeho otce Átrea.

1225 Tukultí-Ninurta podnikl invazi do Babylónie a v bitvě porazil kassitského krále Kaštiliaše IV. a v poutech jej odvlekl do Asýruie

1224 asi v této době umírá egyptský následník trůnu Chamuaset (55.rok vlády Ramesse II.). Korunním princem se stává 4. syn Esetnefrety Merenptah.

1220 kolem tohoto roku umírá etruský král Tutchalija IV., proti němuž se zvedla koalice vedená zemí Aššuwa (členy koalice mj. země Lukká, Karkiša, Wilušija a Taruiša). Koalice je poražena a město Aššuwa zničeno. Chettitský vládce zakazuje plavbu achájských lodí do Asýrie. Novým chettitským králem se stane Amuwanda IV. V této době také achájský Attariššijaš vyžene Madduwatta, který se utek k chettitskému vládcia dostal správu země Zippašlá, kde je napaden Attariššijou. Amuwanda Madduwattovi pomůže. Později ale Madduwatta napadne s Attariššijou Alašiju (Kypr), která je v chettitské zájmové oblasti. V podobné době také libyjský král zaútočí s mořskými národy Šardana, Šekeleš, Ekweš, Luka a Turša na Egypt. V této době jsou také zničena kyperská města.

1218 MP (1193) bájné datum tažení achájských obcí pod vedením mykénského krále Agamemnóna proti Tróji, která je obležena. Záminkou byl únos manželky spartského krále Meneláa trójským princem Paridem.

1213 umírá egyptský faraon Ramesse II., který učinil z Avaridy své sídlo v paláci Piramesse a zanechal mnoho dalších stavebníchpamátek (např. Usirův chrám v Abydu či osm chrámů v Dol. Núbii). Novým vládcem se stává Merenptah. Ten vyslal v prvních letech své vlády několik výprav do Núbie a Palestiny, kde dobyl povstalá města Aškalón, Gezer a Jenoam (1. egyptská zmínka o Izraeli).

1209 MP (Eratosthenés 1184) legendární datum dobytí Tróje pomocí trójského koně vymyšleného Odysseem. Agamemnón je po návratu domů zavražděn svojí manželkou Klytaimnéstrou. Meneláos s Helenou a Odysseus se složitě dostávají domů. Dardanský princ Aineiás se vydává na západ.

1208 Merenptah (5.rok) se vydává na výpravu proti Libyjcům, vedeným králem Merejem a útočícím na pohraniční pevnosti, postavené Ramessem II. Libyjci se spojili ještě s mořskými národy (Akvašové, Lukové, Šeklešové, Šardeni a Turšové), které se chtěly v Egyptě usídlit (16 tisíc mužů). Nakonec se tyto kmeny dostaly až k Memfidě a ohrožovaly i Memfidu. V šestihodinové bitvě byly Merenptahem poraženy (6000 nájezdníků pobito; nápis v Karnaku). Značně je ohrožována i Chetitská říše, které Merenptah pošle obilí. Je zabit asyrský král Tukultí Ninurta, jeho nástupcem se stane Aššur-Nádin-apli. MP (1183) Orestés zavraždí svoji matku Klytaimnéstru a jejího milence, ale nakonec je v Athénách zproštěn viny.

1206 MP (1181) po smrti Menesthea se podle tradice ujme v Athénách vlády Théseův syn Démofón. Odysseus je po mnoha dobrodružstvích nucen žít následujících sedm let u nymfy Kalypsó na ostrově Ógýgii

1203 umírá faraón Merenptah, který se poslední pokojné roky své vlády zabýval výstavbou Memfidy. Po králově smrti nastane boj o moc mezi jeho syny, hlavně mezi jeho nejstarším potomkem Sethim II. a Amenmessem.

1202 MP (1177) Teukros se usazuje na Kypru a zakládá zde město Salamínu. Meneláos se z Helenou po dlouhém putování přes Egypt a další země dostávají konečně do Sparty.

1200 kolem tohoto roku po smrti Amuwandy IV. jeho nástupce Šuppiluliumaš II. svádí námořní bitvu u Alašije proti mořským národům. Kolem této doby jsou zničena četná mykénská sídliště, hlavně Pylos a poničeny jsou i Mykény a Tírynthos. Ubránily se Arhény a Iólkos. Příčinou těchto destrukcí mohly být vnitřní rozbroje, které nastaly po návratu vládců z trójského tažení, případně sílením nové skupiny obyvatelstva (třeba již Dórové?). Sethimu II. se podaří zmocnit vlády aspoň nad severním Egyptem, jeho bratr Amenmesse vládne na jihu.

1199 MP (1174) Odysseus se podle pověstí po desetiletém putování konečně dostane do Ithaky, kde musí přemoci nápadníky své věrné ženy.

1197 Sethi II. (3.rok) byl zřejmě svržen z trůnu svým bratrem Amenmessem.

1195 Sethi II. porazí svého bratra (5.rok) a znovu se ujme vlády v Egyptě.

1194 po smrti Sethiho II. se faraonem stane jeho jediný syn Siptah (syn syrské konkubíny Sutaildžy). Za malého krále vládne jeho nevlastní matka, hlavní manželka Sethiho II. Tausret. Skutečným vládcem Egypta byl však zřejmě kancléř Baje (Syřan).

1188 umírá Siptah, ale vláda zůstává v rukou královny Tausret a kancléře Baje.

1186 Po smrti Tausret se zřejmě vlády zmocnil Baje (Irsu). V zemi vládne chaos, způsobený i vnějším nepřítelem. Proti Bajovi se zvedne Setnacht.

1185 Setnacht konečně porazí své protivníjky a ujme se v Egyptě vlády (počátek 20. dynastie)

1184 po smrti Setnachta se vlády ujme jeho syn Ramesse III.

1179 Ramesse III. (5.rok) musí odrazit libyjských kmenů, které pronikají do západní delty.

1176 Mořské národy po dobytí Ugaritu a Alalachu zahájily plošný útok na egyptskou deltu. Egypťané (8.rok Ramesse III.) proto přesunuly své obranné síly do jihopalestinské Džahy a opevnily ramena Nilu.Tak se jim podařilo útok nepřátel odrazit. Palestina však byla ztracena a obsazena Pelištejnci a Cekery (datováno i 1186).

1173 Ramesse III. (11.rok) musí opět zkrotit Libyjce, kteří povstávají proti Egyptu.

1172 Ramesse III. (12.rok) dokončuje chrám v Medínit Habu (výzdoba zpodobňuje scény bojů s mořskými národy)

1165 mezi severním Taurem a Sasunskými horami se usadili Urumové a Muškové, přišlí ze západu. Zmocnili se přitom několika churritských měst, např. země Alzi a Purulumzi (snad předkové Arménů, odnož Frýgů?)

1159 Hospodářská krize v Egyptě, způsobená kumulací půdy v majetku chrámů (hlavně Amonova ve Vesetu) vede k prudkému zvýšení cen obilí a zastavení mezd (přídělů) dělníkům ve státních službách. Dochází tak zřejmě k prvním organizovaným stávkám v dějinách (29.rok Ramesse III.)

1157 elamský král Kutir-Nachchunte dobyl Babylón a zajal a svrhl z trůnu posledního kassitského vládce.

1153 umírá faraon Ramesse III., který v posledních letech vlády odhalil rozsáhlé spiknutí proti své osobě, vedeném písařem Pairejem a královou manželkou Tej. Novým faraonem se stává korunní princ Ramesse IV. (syn Eset-Ta-Habadžilaty)

1150 v té době prý Boiótové osídlili zemi kolem Théb.

1147 umírá Ramesse IV., za nějž dále vzrůstá moc Amónových veleknězů, kteří se ve svém úřadě střídají dědičně. Novým vládcem se stane Ramesse V.

1143 Ramesse V. umírá ještě mladý na neštovice.Za jeho vldáy propukl korupční skandál mezi elefantinskými kněžími. Králem se stává jeho strýc Ramesse VI. Ten si přivlastnil hrobku svého předchůdce.

1136 Ramesse VI. vystřídá na trůně snad jeho bratr Ramesse VII.

1129 po Ramessovi VII. se faraonem stane Ramesse VIII.

1126 novým faraonem se stane Ramesse IX.

1125 (Eratosthenés 1104) další vlna destrukcí mykénských sídlišť včetně samotných Mykén bývá ve shodě s literární tradicí spojována s návratem Hérakleovců, tedy s velkým vpádem Dórů na Peloponnésos. Ti si činili nárok na vládu v Argolidě a osídlili většinu tohoto poloostrova.

1120 Debořina bitva

1115 asyrským králem se stává Tiglatpilesar. Musí bojovat s Mušky (Proto-Armény?), kteří obsadili zemi Karduchu na horním Tigridu

1112 Tiglatpilesar dobyl a zpustošil zemi Nairi a uložil jí tribut

1110 Foiničané založí na jihu Španělska svoji kolonii Gadir (Cádiz)

1108 umírá faraon Ramesse IX. Ten musí za své vlády odrážet libyjské kmeny, uklidňovat stávky dělníků. Je také vyloupena řada hrobech, jsou zachovány zmínky o procesech. Vládcem se stane Ramesse X.

1101 Foiničané založili město Utiku na africkém pobřeží

1100 Gedeón

1099 Na trůn v Egyptě nastoupí Ramesse XI. Stát se nachází ve velké krizi, ohrožován Libyjci a anarchií.

1087 ve Vesetu se objeví núbijský místokrál Panehsi, aby pomohl zjednat pořádek, zmocní se úřadu správce sýpky a tím se dostane do sporu s mocným Amńovým veleknězem Amenhotepem (12.rok).

1081 asi v této době (18.rok) Panehsi 8-9 měsíců obléhá Amenhotepa v Medínit Habu. Amenhotep požádá faraóna o pomoc, čímž vypukne občanská válka. Panehsi vyplení město Hardai, ale nakonec je zahnán do Núbie královským generálem Pianchem.

1080 generál Pianch převezme Panehsiho tituly a po smrti Amenhotepa i úřad Amónova velekněze (od té doby se ve Vesetu datují události podle doby renesance-vehem mesut, toto je 1. rok).

1069 umírá Ramesse XI., který již ovládal jen část Dolního Egypta. Pianchův synovec si přivlastní královský titul a vlády na severu se zmocní Nesbanebdžed (začátek 21. dynastie a 3. přechodného období). Jeho manželka Tentamon, byla zřejmě z rodu Ramessovců. Jeho sídlem se stala Tanis.

1076 umírá asyrský král Tiglatpilesar

1065 Venamón se vydává na cestu pro dřevo do Foinikie na stavbu posvátné bárky Amona-Rea (popis cesty je částečně dochován)

1060 boje s Pelištejnci

1051 narození Saula

1044 (MP 1071) počátek zakládání iónských osad na maloasijském pobřeží, první měl být Mílétos, založený Néleem.

1043 nástupcem Nesbanebdžeda se stal Amenemnesut.

1039 TRůnu v Egyptě se zmocnil Paschaenniut, syn vesetského velitele Pinodžema. V Horním Egyptě se ujal vldáy jeho bratr Mencheperre.

1033 narození Davida

1026 narození Jónatana

1012 Saul se stává králem Izraele

1004 bitva na Gilbóa, padl Saul i Jónatan. David je v Chebrónu