SVĚTOVÉ DĚJINY V DATECH

1000 - 500 př. Kr.

998 dobytí Jeruzaléma

994/988 počátek války s Amónci

992/986 narození Šalamouna. konec války s Amónci

988/983 hanebnost Amnónova

986/981 pomsta a útěk Abšalóma

984 v egyptské deltě se zmocnil vlády Osorkon Starsší, syn Šešonka, náčelníka libyjského kmene Mešvešů. Vesetští velitelé se vzdali nárku na královský titul

982/978 návrat Abšalóma

981/76 omilostnění Abšalóma

977/972 povstání Abšalóma a Šeby

971/66 narození Rechabeáma

970/65 asi tohoto roku umírá židovský král David, který učinil Jeruzalém hlavním městem. Musel bojovat s Pelištejnci a Amónovci, nad nimiž zvítězil v bitvě u Chélamu. Přátelil se s tyrským králem Chíramem. Novým králem se stává jeho syn Šalamoun.

969 v Tyru se ujme vlády král Chíram, syn Abibaala

967/2 Šalamoun začne se stavbou chrámu v Jeruzalémě s pomocí tyrského krále Chírama.

960/955 Stavba jeruzalémského chrámu je dokončena

959 vesetský velekněz Pasbachaenniut se zmocnil egyptského trůnu jako Pasbachaenniut II.

945 na egyptský trůn v Tanidě nastupuje náčelník Mešvešů Šešonk (počátek 22.dynastie), synovec Osorkona Strašího. Ten jmenoval do důležitých úřadů členy své rodiny, aby opět Egypt centralizoval.

936 umírá tyrský král Chíram, přítel Šalamounův. Pořádal námořní výpravy do země Ofir. Jeho nástupcem se stal šestadvacetiletý Baleazar.

934 asyrským králem se stává Aššur-dán II., který musí bojovat proti Aramejcům

931 Umírá moudrý král Šalamoun, který udržoval styky se Sábou i Týrem a nechal postavit jeruzalémský chrám. Šalamounův syn Rechabeám se chce nechat potvrdit v Šekemu králem Izraele, ale odmítne požadavek o zmírnění roboty a daní. Izrael se odtrhává a jmenuje svým králem Jarobeáma, syna Nebatova. Rechabeám zůstává v Jeruzalémě králem Judey.

926 či 925 faraon Šešonk (Šíšak) táhne s vojskem na Jeruzalém a Rechabeám (5.rok) se rozhodne pro zachování míru zaplatit mu poplatek. Šešonk pak táhne do Izraele a ničí sídelní město Šekem. Král Jarobeám uprchl do Pénuelu. Po zpustošení země se faraon vrací do Egypta. Jarobeám se pak usazuje v Tirse.

924 umírá faraon Šešonk. Jeho válka proti Palestině je popsána na Búbastidském portálu v Amónově chrámu v Karnaku.

919 umírá tyrský král Baleazar, jehož následuje dvacetiletý Abdastratos.

914/10 Umírá judejský král Rechabeám uprostřed války s Izraelem a po něm vládne jeho syn Abijáš.

912/908 po smrti Abijáše, který porazil Jarobeáma u Semarajimu a obsadil jih Efrajimského pohoří, se stává judejským králem jeho syn Ása.

912 po smrti krále Aššur-dána II. se asyrským vládcem stává Adad-nirárí II.

910/907 umírá izraelský král Jarobeám a po něm vládne jeho syn Nádab

910 tyrský král Abdastratos je zavražděn syny své kojné, z nichž jeden, dvaačtyřicetiletý Methúsastratos se zmocní vlády.

909/906 Nádab padne při obléhání pelištejnského města Gibetóna. V Tirse je za krále Izraele prohlášen Baeša, syn Isacharův.

891 umírá asyrský král Adad-nirárí II., který vedl války s urartejskými kmeny v zemi Nairi. Po válce s Babylónií uzavřel s tamějším králem smlouvu, v niž jsou stanoveny hranice obou zemí. Králem se stává jeho syn Tukultí-Ninurta II.

898 tyrský král Methúsastratos je nahrazen svým bratrem Astharymem.

889 osmapadesátiletý tyrský král Astharymos je zavražděn svým bratrem Fellem, který se zmocní trůnu.

888 padesátiletý Fellés je svržen a zabit Ittobaalem (36 let), knězem Astarty, který založí novou dynastii tyrských vládců.

886/3 po Baešovi, který byl Ásou a Damaškem poražen, se stává králem Izraele jeho syn Ela.

885/882 král Ela je zabit při spiknutí svých důstojníků. Králem Izraele je prohlášen Zimrí, ale vojevůdce Omrí, který obléhal Gibetón, byl proti a podpáli královský palác, kde Zimrí zemřel.

884 Po smrti Tukultí-Ninurty II., který bojoval s aramejskými státy na středním Eufratu a dobyl i významné kultovnbí středisko Charrán se vlády v Asýrii ujímá král Aššurnasirpal II.

881/878 Omrí je po dlouhé občanské válce s Tibním, synem Ginatovým, uznán izraelským králem.

879 Aššurnasirpal přenáší své sídlo do Kalchu, koná se slavnost zasvěcení paláce, jehož se zúčastní skoro 70 000 hostů

879/6 je založeno město Samaří

878 V království Čou nastoupil po králi I král Li

874/871 Umírá král Omrí, který založil nové hlavní město Šamerón (Samaří), zpoplatnil Moábce a ukončil válku s judským králem Ásou. Jeho nástupcem se stává jeho syn Acháb, který si vzal dceru tyrského krále Etbaala Jezábel

871/868 Po Ásově smrti se judským králem stane jeho syn Jóšafat.

860 kolem této doby nastoupil vládu v Urartu král Arame (dle Chorenaciho od něj pochází jméno Arménie)

859 Umírá asyrský král Aššurnasirpal II., který zpoplatnil aramejské kmeny. Dobyl i chetitský státeček Karchemyš, dostal se až ke Středozemnímu moři a zpoplatnil fénická města. Po něm vládne Salmanasar III.

858 Salmanasar III.pronikl až ke Středozemnímu moři, vystoupil na horu Amanus a nechal vykácet cedry a cypřiše

857 Salmanasar táhne k aramejskému státu Bít Adini, jehož vladařem je král Achúni.

856 Salmanasar si podrobil celé údolí Eufratu až k Babylónu, části Elamu a dobude i Arzaškun, sídelní město urartejského krále Arramua. Nakonec se obrátí proti Achúnově sídlu Til-Barsibu, které bylo zatím opevněno, a dobývá je.

855 Salmanasar odváží Achúniho s 20 000 jeho poddanými a celým bohatstvím do Asýrie.

853 Salmanasar III. porazil vojsko Chadadidrího z Damašku a Achaba Izraelského u Karkary na Orontu. Utrpěl však značné ztráty, a proto musel ustoupit. Nedlouho po bitvě ale umírá král Achab. Novým králem je jeho syn Achazjáš.

852 Achazjáš se zabil nešťastným pádem ve svém paláci. Vazal Méša, král moábský, využil smrt krále ke vzpouře. Proti němu se spolu s judským králem vydává Achazjášův bratr a nástupce Jóram.

850 Salmanasar dobývá Babylón, aby jej navrátil právoplatnému vládci Marduk-zákir-šumimu, který byl nedávno svržen při palácovém převratu. Donutil také k zaplacení poplatku několik chaldejských kmenů a nakonec přinesl v Babylónu oběti bohům ve svatyních Borsippy a Kúty.

846 Jóram, manžel Achábovy dcery Atalji, se po smrti svého otce Jóšafata stává králem Judey.

844 Salmanasar plundruje Urartu

841 Po smrti judského krále Jórama nastupuje jeho bratr Achazjáš. Izraelský král Jóram je zraněn při obléhání a judský král Achazjáš jej doprovází do Jizreelu. Jóramův velitel Jehů provede státní převrat, při němž zavraždí oba vládce a jejich rodiny, včetně Jezábel. Je popraveno i spousta kněží a zbořeny některé chrámy. Nový vládce Jehú však stejně jako králové Tyru a Sidónu musí složit v Baaliraši tribut asyrskému králi Salmanasarovi III., který neúspěšně obléhal Damašek. V Judey se chopí vlády královna Atalja. Li, král Čou, je svržen obyvateli hlavního města. Vlády se ujímají vévodové z Čou a Čao

838 Salmanmasarovi III. se opět nepodařilo dobýt Damašek. Po jeho odtáhnutí se damašský vládce Chazael obrací proti Jehúovi Izraelskému, poráží ho a činí svým vazalem.

837 Salmanasarovi se podařilo dobýt zemi Tabal v jižní Anatolii a převzal tribut od 24 vladařů této země.

835 Kněz a Achazjášův švagr prohlásí králem Jedey Achazjášova syna Jóaše a Atalju nechá popravit. Baalův chrám je zbořen a jeho kněz Matán je popraven. Salmanasar táhne do Persie (Parsuaš), kde se mu podrobí 27 místních králů. Pronikne až po město Charchar.

829 Salmanasar svěřuje velení svých vojsk vojevůdci Dajján-Aššurovi, který zaútočí na bohatou manejskou zemi u Urmijského jezera a vyplení její hlavní město, zároveň porazí perské kmeny.

828 Dajján-Aššur se vrací do země Mannejců k vybrání tributu.

827 Proti Salmanasarovi se zdvihne povstání v čele s jeho synem Aššur-dán-aplim, které zachvátí většinu nejdůležitějších měst v zemi. Vévodové z Čou a Čao, po smrti bývalého krále Li v emigraci dosazují na trůn jeho syna Süana

824 umírá asyrský král Salmanasar II., po jehož smrti nastává boj o moc

823 na asyrském trůně se prosadí Salmanasarův syn Šamší-Adad, kterému pomohl i přítel jeho otce král babylónský Marduk-zákir-šumi. Mezi oběma zeměmi je uzavřena smlouva.

816 Šamší-Adad vytáhne proti babylónskému králi Marduk-balassu-ikbimu. Boje probíhají hlavně v povodí Dojály, kde Asyřané dobudou několika měst.

815 Šamší-Adad se vrací k Dijále a dobývá významné město Dér. Následně zajme i babylónského krále a odvede jej do Ninive. Vykoná oběť v babylónských kultovních centrech a přijme tribut od chaldejských kmenů.

814 Dídó z Tyru podle pověsti založila Karthágo. Jehú umírá a izraelským králem se stává jeho syn Jóachaz, který je ale stále vazal Damašku.

811 umírá asyrský král Šamší-Adad a zanechá po sobě nezletilého syna Adad-nirárího III. Vlády se za něj jako regentka ujme královna-vdova Sammu-rámat (Semiramis).

Adad-nirání dosáhne zletilosti a sám se ujme vlády. Ihned zahajuje tažení do Sýrie, kde přijme tribut od Damašku

803 umírá izraelský král Jóachaz.

802 judský král Jóaš je zavražděn svými ministry, protože se uvolil platit tribut Aramejcům. Novým králem je Amasjáš, který poráží v Solném údolí Edóm.

790 Amasjáš je poražen izraelským králem Jóašem u Bét-šemeš. Je zde i zajat. Jeruzalém je vypleněn. Po smrti Jóaše se novým králem Izraele stává Jarobeám II. Amasjáš je propuštěn, ale uchýlí se do pevnosti v Lakiši a vládu přenechává svému synovi Azarjášovi.

781 Umírá urartský král Menua, který upevnil svou vládu mezi jezery Van a Urmia. Králem se stává Argišti. Umírá král Süan ze země Čou a na trůn se dostává Jou, král hloupý a krutý. Umírá i asyrský král Adad-nirárí II. a na trůn se dostává jeho syn Salmanasar IV.

776 Amasjáš je zavražděn, Azarjáš je jediným vládcem Judy. Podle tradice se konaly první olympijské hry. Podle tohoto roku dějepisec Tímaios počítá řecký letopočet po čtyřletých cyklech.

771 Za vlády krále Jou panoval v zemi hladomor, došlo k několika zemětřesením. Král zapudil svou manželku královnu Šen a jejího syna I Ťia a učinil královnou svou oblíbenou konkubínu Pao Si a jejího syna následníkem trůnu. To rozhněvalo markýze Šena, otce bývalé královny. S pomocí kmene Čchuan-Rongů a sousedních zemí krále porazil, protože toho všichni spojenci opustili. Jou Wang byl zabit na úpatí hory Li. Staré hlavní město bylo vypleněno Čchuan-Rongy a dynastie Čou nad ním ztratila kontrolu.

770 nový král Čou Pching přesunul přesídlil do Luo-I (dnešní Luo-jang) a založil tak dynastii Východní Čou. Ze všeho nejdříve upevnil svou moc s pomocí států Ťin, Čeng Wei a Čcheng.

763 kolem tohoto roku umírá král Urartu Argišti, který porazil asyrského krále Aššurdana a dobyl zemi Etiuni. Svým sídelním městem učinil Argištichinili (u dnešního Armaviru)

757 je založena eubojská kolonie Kýmé v Itálii

756 je zakládána mílétská kolonie Kyzikos a Trapezús

754 tento rok je prvním na spartském seznamu eforů.

753 Romulus zakládá Řím, poté co zabil svého bratra Rema, nemoha se s ním dohodnout, po kom bude nové město pojmenováno.

750 Po smrti Jarobeáma II. vládne v Izraeli půl roku jeho syn Zekarjáš. Ten je zavražděn Šalúmem. Ten ale vládne jen měsíc a je sesazen Menachemem. V této době byla založena kýmská kolonie Chalkis a řecké emporion u dnešní Al-Mina na Orontu.

747 po únosu Sabinek povstala mezi Římany a Sabiny válka, kterou ale samy unesené ženy zastavily. Předák Sabinů T. Tatius vládne asi od těchto dob společně s Romulem.

746 v asyrském Kalchu vzniklo povstání, které svrhlo z trůnu krále Aššur-nirárího V. K moci se dostane jeho bratr Tiglatpilasar III. Sarduri II. porazil krále Kummuchu, čímž si Urartu získalo četné spojence v severní Sýrii.

745 Tiglatpilesar vytáhne do Babylónie proti chaldejským a aramejským kmenům Dostane se až k řece Uknu (Kárún).

743 Tiglatpilesar se vydává do Sýrie, ale na Eufratu se mu postaví do cesty urartejské vojsko. V bitvě Asýrie vítězí

742 Tiglatpalasar III. poráží protisyrskou koalici, v níž je i Menach, který nyní musí platit velký tribut, čímž velice zvyšuje daně. Po Menachovi vládne jeho syn Pekachjáš. Tiglatpilesar poráží i urartského Sarduriho II. v Kummuchu, čímž se horní tok Eufratu stane hranicí. v této době byl snad v Laviniu zabit Romulův spoluvládce T. Tatius.

740 Pekachjáš je zavražděn Pekachem, který se s damašským králem Resínem stává iniciátorem nové protiasyrské koalice. Tiglatpilesar dobývá Arpad a přijímá tribut od syrských vládců.

739 Azarjáš (Uzjáš) umírá na lepru, vládcem Judey je jeho syn Jótam.

735 Pekach válčí proti Jótamovi, který se nechce připojit k protiasyrské koalici. Po Jótamovi nastoupí na judský trůn jeho mladý syn Acház. Ten žádá o pomoz proti Izraeli a Damašku asyrského krále. Tiglatpilesar táhne do Urartu a ohrožuje dokonce hlavní město Tušpu.

734 na Sicílii je založena korintská kolonie Syrakúsy a kýmská kolonie Zanklé. kolem tohoto roku umírá urartský král Sarduri II., který bojoval i v Severní Sýrii a na Kavkaze. Novým králem je Rusa.

732 Tiglatpalasar III. dobývá Damašek, zdejší král Resín je zabit, a tím si podrobuje většinu Sýrie, Foiníkie a Palestiny. Judský král Achaz se sám prohlašuje za asyrského vazala.

731 izraelský král Pekach je zavražděn a se souhlasem Tiglatpalasara je na trůn dosazen Hóšea, který musí platit asyrskému vladaři vysoký tribut. V Babylóně se trůnu zmocní Nabú-múkin-zérí z chaldejského kmene Bít-Amukkani.

730 V této době jsou založeny eretrijské kolonie Mendé a Methoné. V této době se také kušitský král (Núbie) Pianchi vydá na vojenskou výpravu do Egypta. Dobude celou memfidskou oblast a pokračuje dál. Pianchi dává náležitou úctu místním bohům a po dobytí Memfidy (mennoferu) je uznán za egyptského krále

729 Tiglatpalasar III. poráží kmen Bít Amukkani, dobývá Babylón a zajme babylónmského krále. Ke své říší připojí celou Babylónii (jako král Púlu). Osadníci z Naxu založeli Kané a Leontínoi.

728 Megara založila Magara Hyblaia na Sicílii.

727 umírá asyrský král Tiglatpalasar III., který upevnil svou vládu i přesidlováním celých kmenů do jiných oblastí (nasichu). Králem se stává jeho syn Salmanasar V.

722 Salmanasar V. také věnoval rozsáhlá privilegia Aššuru, Nippuru, Sipparu a Babylónu. Pro své hospodářské reformy, které se nelíbily bohaté aristokracii, byl svržen a na trůn byl posazen Salmanasarův bratr Šarrukín (zákonný král) II. (Sargon), který po dlouhém obléhání dobývá Samaří, protože král Hóšea přestal platit tribut. Přes 27 000 Izraelců je přesídleno do Asýrie a král je zajat. Izrael se stává součástí Asyrské říše.

720 asi v tomto roce Sparťané dobyli Messénii.

719 po smrti Achaze je judským králem jeho syn Chizkijáš.

717 asyrský král Sargon II. dobývá chetitské knížectví v Karchemiši (král Pisiris), který marně hledal pomoc u fryžského Mídy. Sargon do té doby přijal tribut i od faraona a královny ze Sáby. V tomto roce asi zemřel první římský král Romulus, který byl po římském vítězství nad Fideny a Vejany vzat na nebesa jako bůh Quirinus, odtud se Římanům říká Quirité. Romulus rozdělil národ do 30-ti tribuí.Po něm mezivládí, kdy je v čele státu 100 otců.

716 lýdský král Kandaulés chce ukázat svému příteli Gýgovi svou manželku nahou. Ta si ale Gýga všimne a dá mu na vybranou: buď ho prozradí a on bude popraven, anebo on sám krále Kandaula zavraždí, vezme si ji za ženu a stane se novým vladařem. Gýgés volí druhou variantu. Po smrti svého otce Pianchiho podnikne núbijský král Šabaka z Kúše invazi do Egypta. Zmocní se v něm vlády.

715 Druhým římským králem se asiu touto dobou stává zeť T. Tatia Numa Pompilius, Sabin z obce Curae.

714 Sargon táhne proti zemi Urartu, porazí krále Rusu u hory Sáhend, zničí sídelní město Musasir, vyloupí královskou pokladnici a vezme přes 20 000 rukojmích. Urartský král Rusa se probodává mečem (během své vlády porazil 23 králů kolem jezera Sewan a rozšířil svou vládu v Kolchidě). Sargon Urartu vyraboval, odvezl si asi 10 tun stříbra a 9 tun bronzu.

712 je zakládána megarská kolonie Astakos v Propontidě

711 Assyřané potlačili vzpouru Azuriho z Ašdódu a definitivně si podrobili zemi Pelištejnců.

710 Sargon potlačuje povstání Babylónu, podporovaném Elamem a triumfálně vstupuje do mezopotámské metropole.

709 fryžský král Midas uzavírá mír se Sargonem II.  Sargon si si zpoplatňuje Kypr.

708 je založena achájská kolonie Krotón

707 Sarhon připojuje království Tabal, Melid, Gurgum a Kummuch k Asýrii a uzavírá mír s Frýgií.

706 v jižní Itálii je založena spartská kolonie Taras (Tarentum)

705 umírá Šarrukín (Sargon) II., který si vybudoval nové hlavní město Dur-Šarrúkín a po něm nastupuje jeho syn Senacherib. Povstávají četné kmeny a Judea s Tyrem, podporované Egyptem. Chizkijáš zpevňuje hradby Jeruzaléma a útočí na Pelištejnce (král Ekronu Padí zajat), ktzeří se nechtějí přidat k protiasyrské koalici.

704 Král Senacherib poráží u Kíše protiasyrskou koalici, vedenou Berodakem-baladanem. Senacherib se začíná mstít a vyráží do Foiníkie.

701 Senacherib zle zpustoší Judeu za účast ve vzpouře a část území daruje věrným okolním vládcům (i králi Padímu z Ekronu).

699 Po Chizkijášovi se stává králem Judey Manaše., který už je věrným vasalem Asýrie.

697 umírá čouský král Chuan. Pokladna je ale prázdná, takže jeho nástupce Čuang jej může pohřbít až za sedm let.

690 v núbijské Napatě umírá faraon Šebitko. Jeho nástupcem se stává Taharka

689 Senacheribovi se konečně podaří porazit babylonsko-elamskou koalici a zpustoší Babylón. Šebitkův bratr Taharka je jako Chunefertemre korunován faraonem .

688 na Sicílii je založena kolonie Gela.

681 asyrský král Sinacherib je zabit během palácového převratu. Vladařem je jeho syn Assarhaddon (Aššuradichiddinam).

679 chuanský vévoda Čchi ukončil občanskou válku ve státě Song. Pak svolal kongres ostatních států a upevnil tak svoji hegemonii. Kuan Čongovi pak dává na starosti reformaci armády. Sdružuje kolem sebe státy loajální království Čou.

678 Lýdský král Gýgés je zabit při vpádu Kimmeriů, jeho nástupcem je jeho syn Ardys.

677 Assarhaddon dobývá vzpurný Sidon a dvanáct okolních králů mu odvádí tribut.

676 je zakládána megarská kolonie Chalkédon v Propontidě. Urartský král Rusa II. táhne s Kimmerijci proti Melidu, Frýgům a Chylabům.

675 je zakládána mílétská kolonie Abydos. V této době získává nezávislost Melid pod králem Mugallu, jako jedno z prvních arménských království.

674 Asarhaddon se neúspěšně pokouší o dobytí Egypta.

673 soudce Deioklés je zvolen králem a stává se tak prvním médským panovníkem.

672 Umírá druhý římský král Numa Pompilius, který uspořádal náboženské otázky obce (založena bratrstva, Vestálky), založil Ianův chrám, který se zavíral v době míru. Novým králem je zvolen Tullus Hostilius.

671 Tyros se vzbouří proti asyrskému králi a spojí se s faraonem Taharkou

670 Assarhaddon podniká tažení proti Egyptu, padne Mennofer, faraon Taharka je zajat a jeho žena s dětmi zajati.Asarhaddon si nechá slíbt od panovníků delty věrnost a obranu proti kušitským králůmJedním z těchto vládců je i sajský Neko.

668 Taharka se znovu zmocňuje Mennoferu a obnovuje svou vládu. V Asýrii umírá Assarhadon, novým králem je jeho syn Aššurbanipal. Melidský král Mugallu rozšířil svou vládu po Tabal.

667 Aššurbanipal vytáhne do Egypta proti Taharkovi, který se stáhne do Napaty. Aššurbanipal obnovuje svou vládu nad částí Egypta.

664 v Napatě umírá Taharka, který se do konce života považoval za faraona, ačkoli většinu země ovládali Asyrové. Taharkovým nástupcem je Šebitkův syn Tanutamon,. Korinthos a Korkýra se utkávají v námořní bitvě.

663 Syrakúsy zakládají svou kolonii Akrai. Tanutamon táhne do Horního Egypta a znovu osvobozuje Mennofer, kde je nadšeně přivítán. Aššurbanipal rychle přitáhne do Egypta a faraonovo vojsko poráží a vyplení Veset. Aššurbanipal pověří správou svého vazala Nekóa, vládce Saje, a vrací se do Egypta.Tanutamon jej pak pomalu obnovuje.

662 Neko se bouří proti Aššurbanipalovi, ten zasahuje, nechá popravit spousta lidí a spustoší Saj. Neko se synem prchají, ale brzy opět získávají Aššurbanipalovu důvěru.

661 asi toho roku dobývá Neko Mennofer a snaží se odstranit Tanutamona. Neko se stává prakticky nezávislým vládcem.

660 kolem tohoto roku magarští založili kolonii Byzantion. V téže době umírá Neko a v jeho boji pokračuje jeho syn Psamtek, který definitivně poráží Tanutamova vojska. Tanutamon se vzdá nároku na trůn a uchyluje se do Napaty v Núbii. Asyrské vládě je též učiněn konec.

657 Kypselos, syn Éetióna a Labdy z rodu Bakchiovců získal jako polemarchos takovou oblibu u lidu, že se rozhodl zkoncovat s dosud vládnoucím rodem Bykchiovců a stal se sám tyranem.

656 jsou zakládány mílétské kolonie v Černém moři Istros a Tyras. V Napatě umírá bývalý faraon Tanutamon. Psamtekova dcera Nitokris se stává nejvyšší Amonovou kněžkou. Vévoda Chuan z Ťi v alianci se státy Lu, Song, Čengm Čchen, Wei, Su a Cchao vede válku proti zemím Cchai a Čchu. čchu je donuceno platit poplatky králi Čou, kterým je právě Chui.

655 Psamtek přestává platit Asýrii tribut a Lýdie mu posílá na pomoc vojsko.

654 Thasos zakládá v Thrákii kolonie Galépsos, Oisymé. Klazomeny zde zakládají Abdéru. je zakládána fókajská kolonie Lampsakos v Propontidě.

651 na popud Chuana podepisují vasalské státy smlouvu na kongresu v Kchui-ťiu (u dnešního Lan-kchao)

647 Aššurbanipal poráží koalici Babylónu a Elamu, kterou podporuje jeho bratr Šamaššumukin, kterého sám do Babylónu postavil.

644 je zakládána mílétská kolonie Olbia nedaleko dnešní Oděssy. Kolem tohoto roku umírá král Manaše a je nahrazen svým synem Amónem.

643 je založena syrakúská kolonie Kasmenai. Umírá vévoda Chuan ze státu Ťi.

641 Umírá římský král Tullus Hostilius, protože byl zasažen bleskem. Za něj byla k Římu připojena Alba Longa po souboji Horatiů a Curatiů. Novým králem se stává Ancus Marcius, vnuk Numy Pompilia.

640 judský král Amón byl v lidovém povstání zavražděn a králem je prohlášen jeho osmiletý syn Jóšijáš.

639 Aššurbanipal při své výpravě proti Elamu ničí Súsy. Perský král Kuruš posílá proto svého syna Arukku s dary a příslibem věrnosti k asyrskému vládci.

636 Skythové porazili Kimmerijce v bitvě v Kilíkii. Při cestě tam pravděpodobně oslabili zemi Urartu. ťinský vévoda Wen se dostal k moci, když už mu bylo přes šedesát. Čouský král Siang chce s pomocí kmene Ti napadnout království Čchen, Ti se ale obrátí proti němu a vyženou jej z hlavního města.

635 vévoda Wen pomáhá čouskému králi Siangovi opět na trůn, stává se hegemonem vazalských států

632 zeť megarského tyrana Theagena Kylón se pokouší o nastolení tyranidy v Athénách. Ovládne se svými stoupenci Akropoli. Jsou ale odtamtud vypuzeni a Kylón hledá útočiště v Athénině chrámu. Aristokrat Megaklés, syn Alkmeonův je dal pobít, porušení azylu znamenalo dlouhodobou poskvrnu pro jeho rodinu. Stát Čchu se spojil s Čchen, Cchai, Čeng a Su proti Song - spojenci Ťin. Vévoda Wen odpoví vojensky a porazí útočníky u Čcheng-pu (v dnešní provincii Šan-tong). Čchu se z této porážky už dlouho nevzpamatoval.

631 asi v této době se samský kapitán Kólaios dostal se svou lodí unášen východními větry do bohaté země Tartéssu (Andalúsie)

629 Po Ardyově smrti se lýdským králem stává jeho syn Sadyattés. Mílétos zakládá kolonii Sinopé.

628 je založen Selinús jako kolonie obce Megara Hablaia. je zakládána mílétská kolonie Kios v Propontidě

627 Je založen Epidamnos (Durrës) osadníky z Kérkyry. Čchinský vévoda Mu využije oslabení státu Ťin po smrti vévody Wu a napadne neočekávaně zemi Čeng. Je však poražen vojskem státu Ťin a všiichni jeho tři generálové jsou zajati. Mu si udržel svou hegemonii na západě

626 Po Aššurbanipalově smrti povstává v Babylóně asyrský vojevůdce chaldejského původu Nabopalasar (Nabúaplausur) a prohlašuje se 23. listopadu králem. Nástupcem Aššurbanipala v Aššuru je Sarok (Aššur-etel-iláni)

625 Po smrti Kypselově se stal tyranem v Korinthu jeho syn Periandros. Je založena Ambrakia v Ilýrii jako kolonie Korinthu. Skythové se dostávají až do Palestiny a jsou odraženi faraónem Psamtekem.

624 v Mílétu se narodil budoucí filosof Thalés.

623 novým asyrským králem se stává Sín-šar-iškun.

622 judský král Jóšijáš upevňuje židovskou víru v Judey, ničí cizí svatyně, zve Izraelce na pesach

621  Drakón dokončil kodifikaci athénského zvykového práva, které se týkalo zejména těžkých trestných činů. U vraždy měla být uplatňována krevní msta.

620 umírá Deioklés, sjednotitel Médie a zakladatel hlavního města Ekbatany, jeho nástupcem se stává jeho syn Fraortés.

617 umírá lýdský král Sadyattés a novým vládcem se stává Alyattés. V této době prý faraon Neko II. poslal fénické námořníky obeplout Afriku.

616 babylónský král Nabopalassarna jaře vytáhne proti Asýrii, její vojsko obrátí na útěk a zajme přední hodnostáře, dobývá jedno město po druhým. Psamtek posílá své vojsko do Mezopotámie na pomoc Asýrii a donutí Nabopalasara k ústupu. Umírá čtvrtý římský král Ancus Marcius, který válčil s Latiny a založil přístav Ostia. Novým králem se stává bohatý Etrusk Tarquinius Priscus.

615 na jaře se strhla bitva mezi Asýrií a Babylónem u Madanu. Asyřané byli obráceni na útěk a zatlačeni do řeky Zábu. Kořist je odvezena do Babylónu. Nabopalassar neúspěšně obléhá Aššur. Sín-šar-iškun však zatím sežene vojsko a zatlačí Babylóňany do Takritainu, kde je oblehne. Ti se z obležení dostanou a mocně Asyžřany odrazí. Na podzim se do války připojují Médové a obsazují oblast Arrapcha

614 Médové obsazují město Tarbis u Ninive, ale pak se obracejí proti Aššuru a dobudou ho. Po pádu města se objeví Babylóňané a oba králové uzavírají spojenectví (Nabopalassar a Kyaxarés). Féničané, poslaní faraonem Nekónem II. se vrátili po údajném obeplutí Afriky. Vždy se zastavovali na pobřeží, aby zaseli obilí pro zásoby.

612 spojené babylonsko-médské vojsko dobývá hlavní asyrské město Ninive a srovnáná je se zemí. Padne syrský král Sín-šar-iškun. Asyrský princ Aššuruballit se uchyluje do Charránu, kde se prohlašuje králem.

611 Nabopalasar drancuje zbývající území Asýrie

610 Nabopalasar táhne opět do Asýrie. Na podzim se k němu přidají Médové a spolu táhnou proti Charránu. Obracejí na útěk Asyřany i egyptské posily a obsadí Charrán. V zimě se vrací Nabopalasar i Kyaxarés domů. Umírá faraon Psamtek a jeho nástupcem se stává jeho syn Neko II. (Vahjebre). Asi v této době se stává Thrasybúlos králem Mílétu.

609 je zakládána mílétská kolonie Apollónia Pontiké. Jóšijáš je zabit, když chce zastavit postup faraona Neka II. u Megida. Lidové shromáždění prohlašuje za krále mladšího syna Jóachaze, ale faraon jmenuje po třech měsících králem staršího Jójakima, který musí uznat svrchovanost Egypta a platit tribut. Jóachaz je odvlečen do Egypta. Neko pak v létě překračuje Eufrat a spolu s Asyřany pobije babylónskou posádku v Charránu, ale město se mu nepodaří dobýt. Nabopalasar přitáhne svým vojskům na pomoc a vypálí několik měst.

608 Nabopalasar plundruje severní Urartu

607 Nabopalasar táhne se svým synem Nabukadnesarem opět do Urartu. Nabukadnezar úspěšně bojuje proti místním horským pevnostem. Nabopalasar po synově návratu do Babylónu na podzim vypraví vojsko, se kterým překročí Eufrat a dobude město Kimuchu, které je již na egyptském území

606 Egypťané táhnou proti babylónské posádce v Kimuchu. Po čtyřech měsících obléhání je město dobyto, ale Nabopalasar překračuje k podzimu Eufrat a obsadí Kurumatu a dobude mnoho syrských měst. Egypťané vyrážejí s Karchemiše proti Babylóňanům, ale bez výsledku.

605 Nabukadnesar (Nabopalasar je těžce nemocen) se vydá proti egyptskému vojsku, utábořeném u Karchemiše, kde Egypťany na hlavu porazí. Zbytky egyptského vojska jsou doraženy u Chamátu. 15. srpna umírá král Nabopalasar a jeho syn se proto vrací do Babylonu, kde usedne 6. září na trůn. Pak se vrací do Sýrie a celou si ji podmaní, čímž je odtud Egypt definitivně vystrnaděn.

604 Nabukadnesar táhne opět do Sýrie a Palestiny a dobývá v zimě Aškalon. Jójakim se mu musí podřídit.

600 Nabukadnesar se vrací z neúspěšného tažení do Egypta. Jójakim proti němu povstává. Babylonský vládce nechává judské území plenit svými věrnými vasaly.

598 Syrakúsy zakládají svou kolonii Kamarínu. Nabukadnesar shromažďuje svou armádu a vytáhne na Palestinu. V prosinci umírá v Judey král Jójakim a na trůn nastupuje jeho syn Jójakin. Umírá médský král Fraortés a po něm nastupuje jeho syn Kyaxerés

597 Nabukadnesar oblehne Jeruzalém a Jójakin se brzy, 16. března, vzdává. Judský král je spolu s 10 000 předními muži země odvlečen do Babylónu. Nabukadnesar vylupuje královský a chrámový poklad a judejským králem jmenuje Jóšijášova syna Sidkijáše. Ten vládne pod vlivem svých důstojníků. Armáda státu Čchu porazí u Pi (u dnešního Čeng-čou) vojsko státu Ťin. čchuský vé¨voda Čuang se stává hegemonem nad ostatními státy.

595 Po smrti faraona Neka II., který dal prokopat kanál mezi Rudým a Středozemním mořem a nechal Foiničany obeplout kolem Afriky, se jeho nástupcem stal jeho syn Psamtek II. (Neferibre), což vyvolalo protibabylonské povstání v syro-palestinské oblasti. Tam se také nový faraon vydává. Lýdskému králi Alyattovi se narodil syn Kroisos.

594 Solón, který přivedl Athény ke konečnému vítězství nad Salamínou, byl zvolen archontem a diallaktem, prostředníkem mezi eupatridy a lidem. Solón odstraňuje dlužní otroctví (seisachtheia - setřesení břemene) a rozděluje občanstvo na 4 majetkové třídy: pentakosiomedimnoi, hippeis, zeugítai, thétes. Nejnižší (thétes) smějí pouze zasedat na sněmu (ekklésia), byl ustanoven porotní soud (héliaia). Kočovníci kmene Ti se usídlili na středním toku Žluté řeky. Království Ťin se rozhodlo proti jejich síle zaútočit. Na jaře došlo tedy k osmidenní bitvě, kde byli Tiové na hlavu poraženi, část byla zotročena, část se přidala do čchinské armády.

593 Solónovi končí funkční období a vydává se cestovat po světě.

590 Urartu bylo poraženo a podrobeno Médy

589 Novým faraonem se stává Vahjebre (Apriés, Hofra), syn Psamteka II.  a ihned se vydává na tažení do Palestiny a Foiníkie. Dobývá Tyros a Sidón a zbylá města a státečky podněcuje ke vzpouře proti Babylónu. Na jeho stranu se přidává i judský král Sidkijáš, nedbalý varování proroka Jeremjáše.

588 Nabukadnesar koná bleskový útok proti Judey a 15. ledna oblehne Jeruzalém.

587 faraón Vahjebre (Hofra) vytáhne na jaře na pomoc Jeruzalému a zpočátku Nabukadnesara odežene. Prorok Jeremjáš je vsazen do vězení. Záhy je však faraón poražen a babylonský vladař obnovuje obléhání v plné síle. Král Sidkijáš se 29. července pokusí z města uprchnout, ale je chycen u Jericha, jeho synové jsou popraveni a on sám je oslepen.. Pak je odveden do Babylónu. Jeruzalém je definitivně dobyt, spálen je chrám i královský palác, zdi jsou rozbořeny a většina obyvatelstva odvedena do zajetí. Správcem je učiněn probabylonský Gedaljáš, který je ale brzy zavražděn Jišmaelem. Někteří, včetně Jeremjáše,  prchají do Egypta, kde jim faraón Vahjebre poskytuje azyl a vymezuje jim zvláštní čtvrť v Mennoferu.

586 Nabukadnesar táhne Foinikiía dobývá povstalá města. Zahajuje obléhání Tyru.

585 28.května se konala bitva lýdského krále Alyatta a médského Kyaxara. Došlo k zatmění Slunce, předpovědění Thalétem, které obě vojska tak vyděsilo, že přestala bojovat. Mír mezi oběma vládci zprostředkovali babylonský král Nabukadnesar a kilikijský kníže Syennésis. Alyattés dal svou dceru za ženu Kyaxarovu synovi Astyagovi a Nabukadnesar dostal dceru Kyaxarovu. Hranicí Lýdie a Médie se stala řeka Halys. Tou dobou umírá jeden ze sedmi mudrců, korinthský tyran Periandros, který dobyl území svého tchána Proklea z Epidauru, založil Poteidaiu. Omezoval také držení otroků a na radu svého přítele, mílétského tyrana Thrasybúla postupoval tvrdě proti nejlepším občanům. Novým tyranem se stává syn Periandrova bratra Gorga: Psammétichos.

584 Kyaxarés umírá. Za jeho vlády byla jeho země napadena Skythy, kteří ji 28 let pustošili. Novým králem je jeho syn Astyagés (Ištuvegu).

582 babylónské vojsko zlomilo povstání Amónců a Moábců.  V Korinthu se zvedlo povstání proti tyrannidě a tyran Psammétichos byl zabit, jeho majetek zkonfiskován a domy patřící jeho rodině spáleny. Vláda připadla výkonné radě, jejímiž člweny byli občané vybíraní z místních fýl. V Athénách se poprvé konaly pýthijské hry.

580 athénský archón Damasias se nechce vzdát svého mandátu, proto je místo něj zvoleno 10 archontů.

579 Umírá pátý římský král Tarquinius Priscus, který bojoval se Sabiny. Po něm nastupuje jeho zeť Servius Tullius, s čímž nesouhlasí Tarquiniovi synové L. a Arruns.

575 Království Čchin se konečně pomstilo vládcům Čchu za porážku, která se stala před 22 lety.

573 Tyros byl po mnoha letech Nabukadnesarem dobyt.

571 V Akragantu se ujímá moci tyran Falaris.

570 faraón Vahjebre posílá vojsko na pomoc libyjskému vládci Adikranovi proti Kyréně. Vyslané vojsko však bylo poraženo a zbylí se nafaraona rozhněvali, že je poslal na smrt. Vahjebre k nim poslal vyjednávat svého hodnostáře Ahmose (Amásis). Ti ho ale prohlásili za krále. Ahmose II. (Chnemjebre) vyhlašuje válku proti Vahjebremu.

569 umírá bývalý mytilénský tyran Pittakos, který se vzdal vlády (s titulem aisymnétés-správce) po deseti letech. Zvítězil nad Athénami o Sígeion. Alkaios, původně jeho přítel, jej zatracuje ve svých básních.

568 Ahmose definitivně porazil Vahjebreho u Saje a zajal ho. Později ho předal Egypťanům, kteří bývalého faraona uškrtili a pohřbili.

566 v Athénách se poprvé slaví Panathénai, které se konaly na počest Diovu v élidské Olympii a na počest Apollónovu v Delfách každé 4 roky.

563 rádžovi šakjů Suddhodanovi a jeho manželce Maje, která brzy umírá se narodil syn Gautama Siddhártha.

562 umírá král Nabukadnesar, na trůn nastupuje Evilmerodak. Tři aristokratické rody státu Lu, totiž Ťi-sun, Meng-sun a Šu-sun si rozdělí zemi mezi sebe, vévoda žije pouze z daní placených temito rodinami.

561 bývalý judský král Jójakin byl v dubnu propuštěn z vězení a se svou rodinou zaujal významné postavení u babylonského dvora. Duchovním vůdcem exulantů je prorok Ezechiel. Peisistratos, synHippokratův, který se vyznamenal v bojích s Magerami a dobyl Nísaiu, dosáhl od lidu tělesné stráže, s níž se zmocnil Akropole a prohlásil se tyranem.

560 přívrženci předáka strany paraliů Megakla a strany pediaků Lýkurga vyhnali Peisistrata z Athén. Umírá lýdský král Alyattés, který obléhal po jedenáct let Mílétos a onemocněl po spálení Athéniny svatyně. Uzdravil se po jejím znovupostavení. Novým králem je jeho syn Kroisos. Umírá také babylónský vladař Evilmerodak.

559 vlády v Babylóně se ujímá král Neriglisar.

558 Po smrti svého otce Kambýsa se stává perským králem Kýros (Kuruš), který je ale vasalem svého dědečka Astyaga, který jej v mládí poručil zabít. Kýros byl pohozen v lese a vyrostl mezi pastýři.

556 Athény zakládají v Thrákii kolonii Chersonésos. Tyran Falaris, který své odpůrce upaloval v dutém bronzovém býku, byl svržen Telemachovým spiknutím. Po nějaké době se Peisistratos dohodl s Megakleem a vzal si jeho dceru za manželku a stal se podruhé tyranem. Opět se ale s Megaklem nepohodl a musel opustit Attiku. Na Keu se narodil budoucí básník Simónidés.

555 Po palácovém převratu je na babylonský trůn vyzdvižen Nabonid (Nabúnaid)

552 babylónští kněží boha Marduka se vzpírají zavádění kultu boha Sína. Král Nabonid před nepokoji prchá do Arábie a vládu přenechává svému synovi Baltazarovi (Belšarusul)

551 Kchung-fu-c' (Konfucius) se jako Kchung Čchiou v Čou I (provincie Šan-tong) ve státě Lu

549 Astyagův dvořan Harpagos se chce svému králi pomstít za smrt svého syna a přemluví Kýra k povstání proti Médům. Astyagovo vojsko se přidává ke Kýrovi a Médie je dobyta. Poklad z Ekbatany je přenesen do Kýrova sídla Anšanu.

548 vyhořel Apollónův chrám v Delfách, faraón Ahmose posílá velkou peněžitou pomoc na jeho obnovu.

547 Kroisos pozoruje sílící moc Kýrovu a ptá se delfské věštírny,. má-li proti perskému králi vytáhnout. Odpověď: Překročíš-li Halys, zničíš velkou říši.

546 Kroisos svádí po překročení řeky Halys několik bitev s Kýrem a posléze je obležen v Sardách. Kýros Sardy dobývá a přivlastní si jejich velké poklady. Krále Kroisa chce upálit na hranici. Kroisos si však vzpomene na dávné setkání se Solónem a vypoví příběh Kýrovi. Déšť hranici uhasí a Kroisos se stává Kýrovým nejlepším přítelem a rádcem. Peisistratos vytáhl s eretrijským vojskem proti Athénám, porazil athénské vojsko a stal se potřetí tyranem. Stát Song svolává mírovou konferenci a zaváže se spolu s ostatními osmi malými státy platit daně státům Ťin a Čchu. Tím se na čas uklidnilo soupeření o hegemonii v údolí Žluté řeky.

545 obyvatelé lyckého Xanthu spálili své město, místo aby je nechali Kýrově generálovi Harpagovi. Marně se bránil i Pedasos a Kaunos.

544 princ Siddhárta si bere za ženu Jašodharu, dceru rádži Koliho. Sídlí v Kapilavastu.

542 král Nabunid se vrací do Babylónu, ale shledává, že zde má už málo přívrženců. Mardukovi kněží fandí Kýrovi.

541 in pugna apud Alaliam Phocaeos suparaverunt Poeni et Tusci

540 asi v této době utekl filosof a básník Xenofanés po pádu aristokracie z Kolofónu a usadil se v Eleji na Sicílii, kde zakládá elejskou školu. Válka Krotónu a Loker, za pomoc Loker nepřátelům při krotónském dobývání Syry. Bitva u řeky Sagry v Bruttijsku: Lokerští, ač jich bylo jen 15 tis. zvítězili nad 120 tis. Krotóňany díky pomoci Dioskúrů, jimž obětovali a Apollónovi, jemuž slíbili devítinu kořisti.

539 Kýros táhne na Mezopotámii, obsazuje Sippar a nakonec stane před Babylónem. Řeku Gyndés odvádí do jezera, aby se mohl snadno dostat do města. 29. října je nadšeně přijat v Babylónu. Mardukovi kněží zavraždí Baltazara, Nabonid je uvězněn. Kýros vydává výnos, podle něhož se všichni vyhnanci mohou vrátit do země svého původu. Dává dokonce podnět k obnovení chrámu v Jeruzalémě. Faraón v Ahmose v obavě před Persií uzavírá spojenectví s Kroisem a samským tyranem Polykratem.

535 L. Tarquinius, nabádán svou ženou Tullií, zavraždí svého tchána a krále Servia Tullia, který rozdělil obyvatelstvo do pěti majetkových tříd. L. Tarquinius Superbus usedl sám na trůn.

534 princ Siddhárta, kterého jeho otec po celý život v přepychu chránil před strastmi vnějšího světa, jednoho dne díky svému sluhovi Čannovi uvidí smrt, stáří, nemoc a bídu a, přestože se mu nedávno narodil syn, nemůže již žít stávajícím životem, a v noci opouští palác. Stává se pak poustevníkem v lesích u Radžagrihy pod pohořímVindhjan.

530 Kýros se vydává proti Massagetům. Královna Tomirys ale válku ani poddanství nechce. Kýros v jednom střetnutí zajímá jejího syna a ten páchá sebevraždu. Zdrcená královna Peršany napadne a Kýros je v létě v bitvě zabit. Novým králem je jeho syn Kambýsés (Kambužija).

527 umírá athénský tyran Peisistratos a po něm je tyrannis převzata jeho syny Hipparchem a Hippiou. Siddhárta opustil poustevnický život a pod velikým gumovníkem na březích řeky Nairandžary dosahuje osvícení, stává se z něho Buddha, tj. Probuzený.

526 na podzim umírá faraón Ahmose II. a jeho nástupcem se stává jeho syn Psamtek III.

525 Kambýsés nechává tajně zavraždit svého bratra Smerdise (Bardija), protože se bojí, aby se v jeho nepřítomnosti nezmocnil trůnu. Potom se vypravuje proti Egyptu a v květnu na hlavu poráží faraonovo vojsko u Pelúsia. Do měsíce se pak Kambýsovi podaří dobýt Mennofer a zajmout faraóna Psamteka. Tím se Peršané stávají na více než sto let pány Egypta. narodil se Aischylos v Eleusíně. Archontem v Athénách byl Kleisthénés, syn Megakleův.

524 Miltiadés, synovec chersonéského tyrana Miltiada, se stal athénským archontem (samozřejmě na 1 rok)

523 Sardský satrapa Orotés požádal o pomoc samského tyrana Polykrata, přítele egyptského faraona a hostitele Ibykova a Anakreontova, o pomoc proti Kambýsovi. Když se však Polykratés dostavil na schůzku do Magnésie nad Maiandrem, byl popraven. Samos byl pak podmaněn Peršany, kteří tam dosadili Polykratova bratra Sýlosónta, kterého Polykratés dávno vyhnal.

522 Mág Gaumáta se v Kambýsově nepřítomnosti prohlásil 11. března za jeho bratra Bardiju (Smerdia). Kambýsés se chtěl proti němu vydat, ale napíchl se omylem na svůj meč (do stehna), rána se zanítila a on zemřel. Velmož Utána (Otanés) si ale ověří, že na trůně není bratr Kambužijův. Setká se tedy s Dáravajaušem (Dáreiem) a dalšími. Těm se podaří uzurpátora 29. září zavraždit. velkokrálem (chšájathija vazraka) je prohlášen Dárajavauš (Dáreios), syn Vištaspův (Hystaspův). Povstalo ale i mnoho dalších vzdorovládců v různých částech říše (například v Babylóně) jakýsi Nidintubel se považoval za syna Nabonedova. Dáreios jej porazil 18. prosince. V těch dobách se vzbouřili i Elam, Arménie a Médie. Téhož roku pak asi zemřel íránský filosof Zarathustra (Zoroaster), podle nějž je svět stálým bojem mezi dobrem (Ahura Mazda) a zlem (Angra Mainju)

521 Až 27. listopadu se podařilo Dáreiovi urovnat nepokoje v říši, porážkou Arména Aracha, který se vydával za Nabonedova syna v Babylóně. Celkem musel porazit 9 samozvanců.

520 kolem tohoto roku založil král Dáreios město Perepolis (Pársa), své sídelní město.

519 Plataje uzavřely spojeneckou smlouvu s Athénami.

515 12. března byl v Jeruzalémě otevřen nový chrám.

514 o velkých panathénajích byl Harmodiem a Aristogeitónem zavražděn tyran Hipparchos a jeho bratr Hippiás ostře pronásleduje všechny politické odpůrce.

513 Dáreios se vydává přes Istros (Dunaj). Most nechá hlídat iónskými tyrany a postupuje do Skýthie. Skythové s ním ale nechtějí svést žádnou bitvu. Dáreios je honí až k řece Tanais (Don, nebo Donec) a opevní se u řeky Oaru (Volga). Skythové muvysvětlí, že jim o nic nejde - jejich zem je pustá a nemají žádná města, která by mohl pustošit. Když mu naznačí, že jestliže neodtáhne, špatně skončí, Dáreios se spěšně vrací k Istru a díky Histaiovi z Mílétu se dostane na druhou stranu. V Evropě nechá armádu v čele s Megabazem a sám se vrací do Asie. V království Ťin je odlita zelená trojnožka s textem místních zákonů.

511 athénští emigranti v čele s Kleisthenem vedou válku proti tyranovi Hippiovi.Jejich spojenec, spartský král Kleomenés byl nejdřív poražen u Faléru, ale pak se mu podařilo porazit Hippiovy thessalské spojence a oblehl tyrana na Akropoli. Hippiás se vzdává a emigruje do Sígeia.

510 Pád tyrannidy v Athénách. V Athénách soupeří strana eupatridů, vedená Isogorem a stranou lidovou, vedenou Kleisthenem. Isagorás si pozve pro prosazení své moci krále Kleomena a Kleisthenés prchá z Athén. Areopag se ale vzepře spartskému vlivu v obci, oblehnou Isagoru a Kleomena na Akropoli a vyženou je. Kleisthenés je povolán zpět. Syn římského krále Sex. Tarquinius znásilnil ctnou Lucrecii, čímž přetekl pohár římské trpělivosti nad krutovládou jeho otce.

509 Sedmý římský král byl vyhnán z Říma L. Iuniem Brutem a L. Tarquiniem Collatinem, menželem Lucrecie. Byla vyhlášena republika a oba muži se stali jejími prvními konsuly. Tarquinius byl ale nucen se kvůli svému jménu vzdát mandátu a Brutus brzy umírá. Konsulem je zvolen P. Valerius Volusi Publicola. Mladá republika odolá nájezdu králova syna Arrunse, který si dělá nárok na královské pozemky v Římě. Karthágo uzavírá přátelskou smlouvu s Římem.

508 Kleisthenés začíná provádět své reformy v Athénách: vytváří 10 územních fýl a 3 oblastí v Attice. Fýly jsou rozděleny na démy. Je ustanovena rada 500, která je volena každoročně občany v démech. Každá fýla úřaduje 1/10 roku (prytaneia a každý den se mění její předseda (epistatés). Každoročně se volí 10 stratégů.. Je zaveden ostrakismos. Klusijský král Porsenna, ke kterému utekli Tarquiniovci, táhne proti Římu. Horatius Coclites hrdinně ubrání most, ale Porsenna stejně Řím oblehne.

507 C. Mucius Scaevola se pokusí Porsennu zavraždit a ten, poznav jeho odvahu, uzavírá mír a stáhne obležení. Statečná Cloelia vyvede z jeho tábora římské zajatce. Bývalý král Tarquinius se uchýlí do Tuscula

506 Isagorás a Kleomenés se opět pokoušejí o ovládnutí Attiky. Jejich spojenci Boióťané a Chalkiďané útočí ze severu, ale jsou odraženi. Stát Wu zaútočí celkem pětkrát na Čchu, dobude jeho hlavní město Jing-tu. Král Čchu Čao byl vyhnán. Ťin posílá vojsko na pomoc Čchu. Ve stejné době zaútočí na Wu i stát Jüe, vedený princem Kou Ťian. Ten vyhání Wu z Čchu a posléze v rozhodné bitvě porazí wuského prince Che Lü, který podléhá svým zraněním v bitvě. Jeho syn a nástupce Fu Čchai touží po pomstě.

505 v Gele se zmocňuje vlády tyran Kleandros, syn Pantara. Řím vede války se Sabiny, do Říma se přistěhoval sabinský zastánce míru Ap. Claudius a je zvolen do senátu.

503 Dáreios dal kodifikovat egyptské právo v lidové egyptštině a aramejštině. Umírá čtyřnásobný konsul a oblíbený občan P. Valerius Publicola, ale byl tak chudý, že byl pohřeb uspořádán na státní náklady. Téhož roku se válčilo s Aurunky.

502 Římané po dlouhém obléhání dobývají aurunského města Pometia.

501 v Římě byl poprvé zvolen diktátor (na půl roku): T. Larcius - proti Sabinům, kteří raději uzavřeli mír.