SVĚTOVÉ DĚJINY V DATECH

1 - 500

1 C. Caesar (syn Agrippy) se setkává s parthským králem Frahatakem, je uzavřen mír, a bratr krále Vonónés je vzat do Říma jako rukojmí. Parthové se vzdali nároku na Arménii. Po Tigranovi IV. je dosazen Augustem na arménský trůn Artavazd III.

2 Artavazd III. je svržen a C. Caesar (Germanicus?) je povolán k uklidnění Arménie. Ten dosazuje na trůn Ariobarzána , syna médského krále Artabaza. Tiberius se po sedmi letech pokojného života na Rhodu vrací do Říma.

3

4 zemřel C. Asinius Pollio historicus fundatorque primae bibliothecae publicae Romae. Narodil se L. Annaeus Seneca Minor Maioris filius Cordubae. Gaius, vnuk Augustův umírá (jeho bratr Lucius zemřel už o 2 roky dříve). V červnu je tak adoptován Augustem jeho Tiberius, syn jeho ženy Livie z prvního manželství, spolu s posledním Augustovým vnukem Agrippou Postumem. Arménský král Ariobarzánés umírá, jeho syn Artavazd III. se stane králem. Parthský král Frahatakés je zavražděn, na trůn se dostává Orodés III.

5 Wang Mang otrávil mladého císaře Pchinga

6 Judea a Samaří jsou spravovány římskými prefekty z Kaisareie, prvním se stává Coponius. Wang Mang je jmenován císařským regentem s titulem náhradní císař. V Illyrii se rozmohne povstání proti římské moci. Je zavražděn parthský král Orodés III., na trůn je z Říma vyvolán Vononés, jenž tam byl jako rukojmí, ten je však poražen Artabanem (III.), médského krále a synem správce Hyrkánie, který se prohlásí králem. Artavazd III. je svržen, krátce vládne Tigranés V. a Erató, vdova po Tigranu IV. Oba byli svrženi a bezradní Arméni přijali za krále parthského uprchlého prince Vonóna

7 umírá Segimer, kníže Cherusků. Na trůn se vrací ze služby v římském vojsku jeho syn Arminius (Hariman), stav se římským občanem.

8 Ovidius a Augusto in exsilium pulsus est Tomidem ab opere Fastorum cessavit et numquam eos comfecit. XV libri Metamorphosium iam antea edidit.

9 Wang Mang se definitivně prohlašuje císařem a zahajuje éru dynastie Sin. Tři římské legie pod vedením Quintilia Vara jsou zničeny cheruským vojevůdcem Arminiem v Teutoburském lese. Augustus se z toho nervově zhroutil. Byla potlačena vzpoura v Illyrii.

11 Tiberius v Germánii.

12 Ovidius vydává Tristia

13 Augustus píše svou závěť, podle censu je napočítáno kolem 5 milionů římských občanů.

14 Epistulae ex Ponto jsou vydány Ovidiem. Je dokončen náhrobní nápis, životopis Augusta v Ankyře, 19.8. zemřel v Nole Imp.Caesar Augustus, 17 9. je na návrh senátu zbožštěn a 18.9. je senátem potvrzen za císaře Tiberius, musí ale adoptovat svého synovce Germanica. Postará se o zavraždění Augustova vnuka Agrippy Postuma. Povstávají 3 legie v Pannonii, kam je poslán Tiberiův syn Drusus a v Germánii. Tam je právě syn Tiberiova syna Drussa Germanicus. Po uklidnění legií zaútočí na Germány. Umírá Iulia, dcera Augustova

15 Germanicus pokračuje válku v Germánii, přičemž porazí vojsko Arminiovo.

16 po smrti Fraata se parthské poselstvo vydává do Říma pro králova syna Vonóna, který byl v Římě jako rukojmí. Proti němu se však zvedne Artabános a zmocní se trůnu. Vonónés prchá nejprve do Arménie a pak do Sýrie, kde pak žije pod ochranou římského místodržícího. Germanicus poráží Arminia u Vezery a na Tiberiovo naléhání se vrací do Říma.

17 zemřel T. Livius autor CXLII knih Ad Urbe condita. Začátek rolnického povstání v Číně. V čele stane na jedné straně Lü Mu z Chai-čchu (Šan-tong). Rolníci se zmocňují zbraní i v Sin-ši pod vedením Wang Kchuanga a Wang Fenga. Jejich základnou je pohoří Lü-lin (Zelený les, dnes provincie Chu-pej). Germanicus slaví triumf a Arminius zahajuje válku proti Marobudovi, protože straní Římanům. Ten je poražen a prosí o pomoc Řím, je sem tedy poslán Drusus. Umírá poslední kappadocký král Archeláos a jeho země je anektována Římem. Stejný osud postihne i Kommagénu po smrti tamějšího vládce Antiocha III.

18 v Tomidě (Constanţa) zemřel již jako tamější občan Ovidius. Strabón dokončuje a reviduje Geógrafika v 17 knihách. Umírá konfucianistický filosof Jang Siong ve věku 71 let, autor knihy Tai Suan. V Jü (prov. Šan-tong) se zvedá povstání rolníků pod vedením Fan Čchonga z Lang-ja. Jejich základnou byla hora Taj-šan a brzy se k němu přidaly desetitisíce dalších povstalců, kteří si jako poznávací znamení barvili obočí na červeno (tzv. Povstání Rudých obočí). K oběma skupinám se přidávají ještě povstalci z Jüanu, vedení Liu Siuem a jeho bratrem Liu Janem o síle 7-8 000 mužů. Germanicus odplouvá na východ a v Artaxatě jmenuje arménským králem Zénóna, syna pontského krále Polemóna, jako Artaxiu. Kappadokie je prohlášena římskou provincií.

19 Marobud je góthským velmožem Katualdem vyhnán ze své říše. Uchyluje se pod ochranu Tiberia a od té doby si žije v Ravenně. Po smrti thráckého krále Rhoimetalka byla země rozdělena mezi jeho dva syny Rheskúporida a Kotya (jih). Rheskúporis zajme při hostině svého bratra a zmocní se celé země. Po zavraždění Kotya má věc urovnat moesijský správce Pomponius Flaccus, který uvězní Rheskúporida a zemi rozdělí mezi jeho syna Rhoimetalka a Kotyovy děti. Rheskúporis byl zavražděn cestou do Egypta.Vonónés prchá z Kilíkie ke Skythům, ale cestou je zabit. Germanicus umírá při návratu z Egypta. Zanechává po sobě ženu Agrippinu s dětrmi. Syrský správce Piso je obviňován z jeho otrávení. Ve věku 37 je zavražděn Arminius, vládce Cherusků, svými příbuznými, protože usiloval o královský titul.

20 Wang Mang posílá trestnou výpravu proti Rudým obočím. Řím žije procesem s Cn. Calpurniem Pisonem, ten spáchá sebevraždu. L. Apronius v numidské válce porazí Takfarináta u Thaly a zažene jej do pouště.

21 po celém roce bojů jsou Wang Mangovy síly poraženi. Císař se ale nevzdává a posílá novou armádu o stu tisíci mužích. Na jihu je poražen povstalci ze Zeleného lesa, přijde o své zásoby a tisíce mužů. Vzbouřily se Thrákové proti svému králi Rhoimetalkovi a oblehli ho ve Filippopoli. Pomocí nedaleko tábořícího Publia Vellaea se podařilo povstání potlačit. Vzpoura v Gallii, povstalo několik kmenů, u Haeduů vede odboj Sacrovir, který po porážce spáchá sebevraždu.

22 v zimě se povstalecké vojsko Rudých obočí a císařská armáda setkávají u Čcheng-čchang (u Tong-pching v Šan-tong). Císařští vojáci jsou obráceni na útěk. V Africe pokračují boje s Takfarínem, povstalým za nezávislost Numídie. Žádal dokonce od císaře smlouvu o vydání půdy.

23 Muži z Zeleného lesa prohlásí císařem Liu Suana z císařské rodiny Chanů pod titulem Ken-ši. Wang Mang staví své generály Wang Iho a Wang Suna do čela armády o 420 000 mužích, která po asi 500kilometrovém tažení oblehne muže Zeleného lesa ve městě Kchun-jang, kde je asi 90 000 mužů. Liu Siu zaútočí s 3000 muži na jádro císařské armády, přičemž je zabit generál Wang Sun. Strhne se také vichřice a prudký déšť, který vylije řeku z břehů. Desetitisíce císařských vojáků se utopilo a Wang I prchá z bojiště. Povstalci se zmocňují Luo Jangu a Čchang-anu, díky vnitřním nepokojům. Wang Mang prchá, ale je po cestě zabit jakýmsi kupcem. Stalo se tak tři měsíce po porážce u Kchun-jang. Liu Suan zvolí svým sídlem Luo-jang. Žádá Rudé obočí, aby složily zbraně. Rudé obočí se ale nechtějí poddat. umírá Liu Sin ve věku 73 let, katalogizátor knih na chanském dvoře (katalog Čchi-lüe). Své poznámky sepsal do Sedmi kategorií psaní. Aelius Seianus, velitel císařské tělesné stráže se snaží dostat inktrikami k co největší moci, naváže poměr s císařovou snachou Liviou a nechá otrávit jejího manžela Drusa ml., syna Tiberiova Chce se s Livií oženit. Po smrti maretánského krále Juby II. se jeho nástupcem stává jeho syn Ptolemaios.

24 Numid Takfarínas s pomocí maurských oddílů oblehne město Thubursicum, proti Římanům vede válku spíše partizánskou. Nakonec prokonsul P. Dolabella překvapil Takfarínovo vojsko u Auzey a na hlavu je porazil. Takfarínas byl zabit.

25 Liu Suan přenáší své sídelní město do Čchang-anu. Liu Siu se ale již cítí dost silný, aby se prohlásil v Chao-nanu (prov. Che-pej) císařem jako Kuang Wu. senátor a historik Aulus Cremutius Cordus, autor Annálů, spáchá sebevraždu.

26 Poppaeus Sabinus s pomocí krále Rhoimetalka potlačuje povstání horských Thráků. Tiberius se stěhuje do Kampánie, podle rady Seianovy, aby se nenechal rušit ruchem velkoměsta. Rudé obočí po obléhání dobývají Čchang-an. Liu Suan prchá, ale brzy je zabit. narodil se Ti. Catius Silius Italicus

27 Tiberius se přestěhuje na klidný ostrov Capri a téměř se přestává starat o vládu v Římě, věnuje se hlavně zábavě. V Římě pak má největší slovo právě Seianus. Héródés Antipás nechává uvěznit a popravit Jana Křtitele. Liu Siu konečně překoná odpor Rudých obočí a zbytku mužů Zeleného lesa. Stává se zakladatelem dynastie Východní Chan se sídlem v Luo-jangu.

28 Frísové povstali proti Římanům, L. Apronius je ale není s to opět ujařmit, naopak např. u Baduhennského háje je 900 Římanů povražděno. Svatba Cn. Domitia a Agrippiny Mladší.

29 umírá Livia, vdova po císaři Augustovi. Agrippina, oblíbená vdova po Germanicovi je kvůli vykonstruovanému procesu, podníceného Seianem, vyhnána z Itálie na ostrov Pandaterie u Kampánie, její syn Nero je vykázán na Pontii u Latia, kde umírá. Další syn Drusus je věznět v podzemí Palatia.

30 (8.11.) narodil se M. Cocceius Nerva

31 Seianus se stává konsulem a je zasnouben s Livillou, chystá se k odstranění císaře, o čemž je ale Antonií (vdova po Drusovi Sr.) zpraven Tiberius, jenž jmenuje nového prefekta praetorio - Naevia Sertoria Macrona, jemuž předá žalobu na Seiana. Ten je zatčen a popraven, následují popravy příbuzných a stoupenců.

32 narodil se Pan-Ku

33 C. Caesar (Caligula) si bere za ženu Claudii, dceru M. Silana.

34 narodil se Aules Persius Flaccus v Etrurii. Zemřel tetrarcha Filippos a jeho území přpadlo k Sýrii. Umírá arménský král Artašés, parthský král Artaban III. na uprázdněný stolec dosazuje svého syna Aršaka.

35 parthský velmož Sinnakés vyvolá povstání proti králi a požádá Tiberia o vydání princa Frahata, syna Frahata V. Tan však při cestě do Parthie umírá. Tiberius vyzvedne prince Tiridata, jehož uvedením na trůn pověří L. Vitellia. Svrženého hiberského krále Mihrdata smíří s bratrem P'arsmanem (Farasmanem) a dá mu za úkol dobytí Arménie. Mihrdat za krátko dobude Artašaty. Proti Hibérům povolá Artaban svého syna Oróda, který je však P'arsmanem poražen. Artaban nejdřív vytáhl proti římským spojencům, ale pak díky Sinnakově agitaci (strhl i svého otce Abdagaisa) pozbyl svých přívrženců a prchl s několika věrnými do Hyrkánie. Tiridatés vstupuje za obecného nadšení do Mezopotámie. M. Fabius Quintilianus narodil se v Calaguridě v Hispánii. Kappadocký kmen Kietů se marně pokusil o útěk před daněmi do hor.

36 Tiridatés je v Ktésifontu korunován parthským králem, ale nespokojenost se vzrůstajícím vlivem Abdagaisa na mladého vládce vyvolá návrat Artabana z exilu před nímž Tiridatés s malým doprovodem odjede do Sýrie.

37 16. března zemřel Tiberius Imp. na Misénském mysu. Římským císařem se stává Germanikův syn C. Caesar (Caligula), jenž vyhlašuje amnestii politickým vězňům. 1. července je spolu se strýcem Claudiem zvolen konsulem. 15.12. se narodil v Antiu L. Domitius Ahenobarbus Nero Claudius. Syn Héródova syna Aristobúla Héródés Agrippa získává Filippovu tetrarchii. Mihrdat, arménský král, je na rozkaz císaře uvržen do vězení. Země je obsazena Parthy.

38 Caligula se dopouští v Římě strašných zvěrstev, vraždí dle libosti, promrhá skoro všechny státní prostředky. Gotarzés zavraždil svého bratra, parthského krále Artabana, i s jeho ženou a synem a prohlásil se králem. Kommagené se dostane z římských rukou Antiochovi IV.

39 V září se Caligula vydává na tažení do Germánie, přejde i přes Rýn, ale do skutečného boje se nepustí. Císař Liu Siu chce uspořádat velkou pozemkovou reformu a census. Rolníci a statkáři se ale postaví proti přerozdělování půdy - také se popravuje. zemřel  Seneca rhetor auctor X librorum Controversiarum et Suasoriarum. narodil se M. Annaeus Lucanus in Corduba. Umírá Héródés Antipás. Proti Gotarzovi II. je povolán jeho bratr Vardanés, který oblehl Seleukeiu, ale ustoupil od ní do Bakrtie, potom co si Gotarzés vzal na pomoc Dahy a Hyrkány. 30. prosince se narodil T. Flavius Vespasianus (budoucí cís. Titus).

40 Začátkem roku je Caligula v Lugdunu a vydá se i ke kanálu La Manche. Pak se vrací do Říma. Neapoli narodil se P. Papinius Statius. Héródés Agrippa se zmocňuje Antipovy tetrarchie. Mauretánský král Ptolemaios je pozván do Říma, kde je ale Caligulou popraven a jeho země přeměněna na římské provincie Mauretania Caesariensis a M. Tingitana. Claudiovi a Messalině se narodil Ti. Claudius Caesar Germanicus

41 prétorián L. Annius Vinicianus stane v čele spiknutí proti císaři Caligulovi, který je 24. ledna 41 zavražděn. Po dva dny je zvažována senátem obnova republiky, ale nakonec je na přání lidu prohlášen imperátorem Caligulův strýc Claudius. Ten vyhlásí všeobecnou amnestii, ale nechá popravit Caligulovy vrahy. Claudiova žena Messalina nechá Senecu vypovědět na Korsiku.

43 A. Plautius přistane s císařem Claudiem v Británii, u Temže porazí domorodcea dobude královský hrad Camulodunum (Colchester). Claudius je na ostrově 16 dní, Plautius je jmenován správcem provincie, v Římě se dočkají ovatio. Claudius přejmenuje na památku úspěchu svého syna na Britanniica. v této době De chorographia libri III jsou napsány Pomponiem Melou

44 umírá Agrippa a zanechává po sobě sedmnáctiletého Agrippu II.. Imp. Claudius podřizuje Judeu pravomoci římského prokurátora Cuspia Fada.

45 asi v této době je z Bosporu vyhnán král Mithridatés a na jeho místo je vyzdvižen jeho mladý bratr Kotys. K podpoře je mu nechán oddíl vedený Iluliem Aquilou.

46 Seleukeia se vzdala Vardanovi, Gotarzés sídlí v Hyrkánii. Thrákie je prohlášena římskou provincií

47 Mihrdat je Claudiem opět uveden do Arménie jako vládce. Gotarzés se vydá proti Vardanovi, ale je u řeky Erindu poražen. Vardanés si podrobuje kmeny až k řece Sindu, jež odděluje Dahy a Arie. Po návratu z vítězného tažení je však při lovu zabit. Vlády se opět ujme Gotarzés, opozice se ale rozhodne požádat o vydání římského rukojmí Meherdata. Claudius pořádá stoleté hry na oslavu 800 let města Říma. Cheruskové si žádají krále z Říma, totiž Italica, syna Arminiova bratra Flavia a dcery chattského knížete Aktumera. Ten je nakonec prosazen. Chattové pod vedením Gannaska napadají Dolní GermániiJsou však vypuzeni Domitiem Corbulonem, který pak přesídlí i vzpurné Frísy. Je však Claudiem odvolán.

48 Messalina se v říjnu provdá za svého milence C. Silia. Narcissus o tom zpraví císaře a ujme se pak Messalininy popravy. Je vybírána nová manželka pro Claudia. Pallás porsazuje Agrippinu Ml. Seneca je povolán z Korsiky

49 Claudius prosadí dovolení sňatků mezi strýci a neteřemi a sám si bere svou neteř Agrippinu, jež má již z prvního manželství syna Domitia (Nerona). Jemu zůstala z prvního manželství dcera Octavia a synek Britannicus. Parthští vyslanci v Římě žádají Meherdata, syna Vonónova proti králi Gotarzovi. Mladíka má doprovodit G. Cassius, správce Sýrie. K výpravě se připojí i arabský král Akbar, který pak ale zdržuje Meherdata v Edesse. Při rozhodné bitvě s Gotarzem je ale Meherdatés spojenci opuštěn, Gotarzés jej zajme a dá mu useknout uši. Mithridatés se chce opět zmocnit svého bosporského království. Obsadí zemi Dandaridů a chystá se napadnout Bospor. Král Kotys jej společně s Eunónem, králem Aorsů, porazí, Mithridatés se vzdá právě jemu a je vydán do Říma.

50 Proti již 30 let vládnoucímu suébskému králi Vanniovi povstali synové jeho sestry Vangio a Sido spolu s hermundurským králem Vibiliem. Do země vpadli Lugiové a Hermunduři a Vannia byl poražen, protože ho Jazygové zradili. Vannia utekl k loďstvu na Dunaji a Vangio se Sidonem si rozdělili vládu. zemřel bajkář Phaedrus. kolem tohoto roku zničili Kušánci východ Parthské říše. Britský správce Publius Ostorius poráží povstalé Iceny a zavádí římské osadníky do Camuloduna. Na území Ordoviků poráží silurského vůdce Carataca a zajme jeho ženu a dcery. Caratacus prchá k brigantské královně Cartimanduy, ale ta jej vydá vítězům (povstání Silurů trvalo 9 let)Silurové přepadají dvě kohorty. Umírá Ostorius a novým správcem je jmenován Aulus Didius. Rozvod Venutia a královny Cartimanduy vyvolá občanskou válku.

51 Umírá Gotarzés II. a na trůn je povolán médský vládce Vonónés II. Po jeho brzké smrti se parthským králem stává jeho syn Vologaesés. syn hiberského krále Farasmana Rhadamistos utekl ke svému strýci, arménskému králi Mithridatovi, údajně před hněvem otcovým. Pak se vrátil domů a brzy vytáhl s vojskem proti strýci, že mu nepomohl ve válce proti Albanům. Mithridatés je i s rodinou zavražděn. Rhadamistos obsazuje s otcem Arménii a podplatí kappadockého správce Iunia Paeligna, aby se do toho nemíchal. král Volagaesés z Arménie Hibery vyžene a vzdají se mu Artašat i Tigranokerta. Zima donutila Parthy zemi opustit. 24. října. se narodil T. Flavius Domitianus. V Římě se velitelem tělesné stráže císařovy stává Burrus.

52 V zimě se Rhadamistos vrací do Arménie, ale je obležen opozicí a opět prchá. Na jaře je pak na arménský trůn uveden Vologaesův bratr Tiridatés (Trdat). V Kilíkii je pobřeží přepadáváno Kiety vedenými Troxoborem, oblehnou Anenúrion, jsou však poraženi králem ASntiochem. Císař Claudius inscenuje na Fulcinském jezeře námořní bitvu, přitom otevře průplav do řeky Liru. v Latiu.

53 (18.9.) se v Italice narodil M. Ulpius Traianus

54 13. října je svou vlastní manželkou Agrippinou otráven Claudius, která se postará o hladký výstup na trůn svého syn z prvního manželství - Nerona, přičemž je pominut vlastní Claudiův syn Britannicus. Výchova nového císaře a pomoc při vládě je svěřena Burrovi a Senecovi. Rhadamistos se opět snažil neůspěšně dostat do Arménie. Válka mezi Římem a Parthy je naspadnutí, ale proti králi Vologaesovi vystoupí jeho vlastní syn Vardanés. Nero slaví triumf, ačkoli války nebylo. král státu Na ze země Wa (Japonsko) vypravil posly k chanskému dvoru, císař mu udělil císařeské zlaté pečetidlo.

55 Nero se zamiloval do propuštěnkyně Auté, čímž klesá vliv jeho matky. Sesadí i jejího milence Pallanta a když se Agrippina zmiňuje o Britannicovi jako o vhodném nástupci, je tento Neronem otráven.

56 Císař Nero se v převleku se svými kumpány poflakuje po římských ulicích a loupí. Správa státní účtárny v Římě je z pokladníků převedena na prefekty.

57 Liu Siu přijímá na svém dvoře japonské poselstvo, jednání nastartuje další obchodní spolupráci (dovoz bronzu a hedvábí na ostrovy). Po smrti císaře Liu Sia se na chanský trůn dostává jeho syn Ming Ti (Liu Čuang). Lucanus Athenas studiorum causa abiit. Římané se dostávají až po řeku Tyras (Dněstr)

58 Trdat se snaží uhájit Arménii, jeho bratr je ale zdržován povstáním Hyrkánů. Artašat se vzdal římskému vojevůdci Corbulonovi a je vypálen. Corbulo Trdatovi radí poprosit o trůn císaře. Nero se mezitím zamiluje do Poppaey Sabiny, ženy M. Othona. Ten se jí vzdá a je uklizen jako správce Lusitánie. Poppaea postupně získává velký vliv. Paulinus Pompeius dokončuje Drusovu hráz na Rýně. Fríští vůdci Verritus a Malorix se chtějí s kmenem posunout, ale Římané jim to zatrhnou. Podobně se chtějí dále usadit Ampsivarové s vůdcem Boiokalem, také jsou zahnáni. Zuří válka mezi CHatty a Hermundury, při níž shoří hl. město Ubiů. Chattové jsou poraženi.

59 Nero nechá zavraždit svou matku Agrippinu, čímž ztrácí jakékoli zábrany. Vystupuje na jevištích jako zpěvák a zakládá juvenálské hry, k zápasení jsou nuceni Císař Ming osobně přednáší v císařské akademii a účastní se diskuse s konfucianistickým tématem. Účastní se na 100 000 lidí.

60 Corbulo chce dobýt Tigranokertu, obyvatelé mu otevřeli brány. Vládcem je jmenován kappadocký šlechtic Tigran VI. Město Laodikeia je pobořeno zemětřesením. Galba se stal legátem v tarragonské Hispánii

61 icenský král Prasutagus (v Británii) ustanovil dědicem své země císaře římského a své 2 dcery. Pak zemřel a Římané jeho zemi zpustošili a dcery znásilnili. Jejich matka Boudicca proto zvedla povstání, které zničilo a vyvraždilo římskou kolonii v Camulodunu. Římané zas učinili masakr v Londýně a Icenové povraždili ve Verulamiu na 70 tisíc občanů a spojenců. V rozhodující bitvě však byla Boudicca poražena, přičemž padlo 80 tisíc Britů a 400 Římanů.

62 zemřel Aules Persius Flaccus, autor šesti satir. Umírá i S. Afranius Burro, vychovatel Neronův, čímž padá i vliv Senecům, jenž se stáhne z veřejného života. Nero pak vyhnal a nechal brutálně zavraždit svou dvacetiletou manželku Octavii, sestru Britannicovu. 12 dní poté se oženil s Poppaeou Sabinou. Vologaeses chce vrátit bratrovi arménský trůn, pošle tedy vojevůdce Monaisése, který obsadí Tigranokertu. Vologaesés pak napadne Sýrii. Římský vojevůdce Paetus je v Arménii obležen a jeho vojsko je vedeno pode jhem u řeky Arsanias. Při jednání je dohodnuto stažení římských vojsk z Arménie a zboření římských tvrzí za Eufratem.

63 správcem Sýrie je jmenován C. Cestius. Corbulo jedná s Trdatem a dohodnou se na postoupení mu Arménie jakožto vazalovi Říma. správcem maloasijské království Pontos je anektováno Římem. Neronovi a Poppei se narodí dcerka Augusta, která ale žije jen pár dní.

64 19. - 25. července zuří v Římě strašný požár. Z jeho založení je podezírán císař, ten ale obviňuje křesťany, kteří jsou vystaveni krutému pronásledování. Nero se ujme obnovou města, jsou budovány široké ulice místo úzkých a postaven zlatý palác. Martialis přišel z Hispánie do Říma.

65 Otrokem je císaři prozrazeno spiknutí senátorů, vedené C. Calpurniem Pisonem. Seneca i jeho synovec Lucanus, autor Pharsalií, jsou přinuceni k sebevraždě. Je potlačeno i spiknutí Faenia Rufa, jenž je popraven. v dubnu Nero v hněvu kopancem zabije svou ženu Poppaeu Sabinu. V Římě zuří mor. Nero veřejně recituje svoji báseň Troika.

66 Petronius, autor románu Satiricon spáchá sebevraždu kvůli falešnému obvinění u císaře. Trdat přijme přímo v Římě od Nerona arménskou korunu. Je popraven senátor Thrasea, chápán jako duchovní oposice Nerona v senátu. Nero se vydává na cestu do Řecka, kde se v Olympii účastní músického agónu, zvažuje prokopání Isthmu. římský prokurátor v Judey Gessius Florus vybere sedmnáct talentů z pokladnice chrámu. To zvedlo povstání, které neuklidnil ani Agrippa II. Veleknězův syn Eleazar se opevní v pevnosti Masad a odmítá konat oběti za císaře. Agrippa II. je povstalci poražen, velekněz Ananiáš zabit a královský palác vypálen. Povstalci porážejí i 12. legii syrského správce Cestia Galla.

67 K sebevraždě je donucen vojevůdce Domitius Corbulo. Nero pověřuje bojem proti povstalcům v Judey Vespasiána, který do konce roku obsadil sever Palestiny. Buddhističtí mniši z Indie Kasjapa-matanga a Dharmaranja dorazí na pozvání chanského vyslance do Luo-jangu. Císař Ming na jejich počest nechá založit Klášter bílého koně a poprosí je o překlad buddhistických spisů do čínštiny.

68 Nero se vrací z cest do Říma. V lugdunské Galli povstává legát C. Iulius Vindex, z královského gallského rodu, není však podpořen L. Verginiem Rufem, velitelem germánských vojsk a naopak je jím poražen v květnu u Vesontionu (Besançon). Vindex páchá sebevraždu. Hispánský legát Sr. Sulpicius Galba se v dubnu nazve legátem římského lidu a senátu, je senátem označen za nepřítele lidu, ale vojskem je provolán císařem. Téhož jara odpadne od Nerona Afrika, spravovaná P. Clodiem Macerem. Verginius Rufus je germánskými legiemi provolán císařem, ale titul nepříjme. Spojí se však s Galbou, legátem Hispánie. Oba táhnou na Řím. Nero zuří, chystá se k zoufalému činu (přemýšlí o zapálení města, otravě senátorů), nakonec však prchá se 4 otroky a je v nepřítomnosti prohlášen senátem nepřítelem vlasti a odsouzen k smrti. 9. června pak v předměstské vile páchá sebevraždu. Imp. Nero páchá sebevraždu. Boje v Judey jsou zastaveny zprávou o císařově smrti. Galba se vydává do Říma. Jeho pravou rukou je Marius Celsus.

69 2. ledna je v Kolíně nad Rýnem prohlášen dolnogermánskými vojsky císařem A. Vitellius, k němuž se pak přidají i 4 legie Horní Germánie a Británie Galba v Římě 10. ledna adoptuje L. Calpurnia Pisona Frugi Liciniana. S tím nesouhlasí M. Otho, jenž chtěl být sám adoptován, a 15. ledna je prohlášen 23 vojáky císařem. Týž den nechá zavraždit Galbu i Pisona, načež senát uděluje Othonovi titul Augustus. Vitellius rozdělí své vojsko na dva oddíly, jimž velí Fabius Valens (proti Gallii) a Caecina (přes Helvéty, jež porazil). Na Othonově straně je spíše východní část říše, Hispánie se přidá k Vitelliovi. 1. března se Otho stává s bratrem Sabiem Othonem Titanem konsulem a v březnu se Otho vydává proti Vitelliovi (bratra nechá v Římě). V té době Moesii napadnou Roxolani, jsou ale odraženi. Obě Vitelliova vojska se setkají u Ticina, potom co Caecina Caecina operoval v severní Itálii (obležení Placentie), mezi Cremonou a Mantovou se setkalo Vitelliovo a Othonovo vojsko. M. Otho byl poražen a 16. dubna (bylo mu 37) spáchal sebevraždu. Vitellius jede do Říma a koncem května shlédne bitevní pole. Vitellius se nechává v Římě oslavovat jako císař, pravými vládci jsou ale Caecina a Valens. Mezitím pokračovala váílka v Judey pod vedením Vespasiana. Syrský správce Mucianus přemluvil Vespasiana, aby jako reakci na smrt Othonovu přijal císařský titul. Tak je T. Flavius Vespasianus 1. července v Alexandrii provolán egyptským prefektem Ti. Iuliem Alexandrem císařem, jež mu předá vojsko. Vojsko proti Vitelliovi vede Mucianus. Na Vespasianovu stranu přejde Caecina, Hispánie, Balkán a Británie. V létě povstávají Batávové pod vedením Iulia Civila, přidávají se k němu pak i Treveři (Iulius Classicus), Lingoni (Iulius Sabinus), Kanninefati a Frísové. V říjnu je v noční bitvě u Cremony Vitelliovo vojsko poraženo, v Římě bojují přívrženci obou stran, hoří Kapitol. 21. prosince se Vespasianovo vojsko zmocní Říma, přičemž je Vitellius s bratrem a synem zabit. Následujícího dne senát uzná Vespasiana vldácem. Ten je ale zatím v Alexandrii, kde vyčkává, faktickým vládcem v Římě je tedy Mucianus. V Římě je už i Vespasianův mladší syn Domitianus, který si užívá radostí velkoměsta. Starší syn Titus byl otcem pověřen pacifikací Judee. Po bitvě u Cremony se Germáni v čele s Civilem setkávají v Kolíně, aby ustavili novou říši. Jsou ničeny římské tábory, vražděni vojevůdcové. Na východě se objevil muž, vydávající se za Nerona, nakonec prchá k Parthům.

70 římští spojenci Sekvani porazí Iulia Sabina, proti povstalcům je posláno 6 legií a povstalci se v Remeši přou o dalším postupu. Trever Iulius Valentius navrhuje válku, Iuliu Aspex, náčelník Remů mír. Je schválen mír, Treveři jsou pak poraženi římským vojevůdcem Petiliem Cerialem a Valentius je zajat. Cerialis zachrání Trevír před plundrováním, ale je poražen u Mosely Civilem. Nakonec i Civilis je poražen a stáhl se na Ostrov Batavů. Před velikonocemi zahajuje Titus obléhání Jeruzaléma, po dlouhém obléhání je 13. července chrám i hrad zničen, chrám hoří začátkem srpna, 3. září hoří město. Přeživší obyvatelé (97 tisíc zajatých) jsou odvedeni pro práci v dolech nebo jako gladiátoři. Po tomto se Titus vrací do Říma a Ianův chrám je zavřen. Vespasianus je na podzim slavnostně přivítán v Římě a chápe se renovace města. Za spoluvládce si bere Tita a za ženu dceru Vitelliovu.

71 Titus odchází do Říma oslavit triumf (v červnu) a pověřuje nového správce Lucilia Bassa dobytím zbývajících pevností. Nerva se stává konsulem společně s císařem. Malá Arménie v čele s Aristobúlem je anektována Římem.

72 Syrský správce Paetus obviňuje kommagénského krále Antiocha IV. z přípravy vzpoury a spojení s Parthy. Jeho země je pod touto záminkou anektována s pomocí Arisobúla, nyní krále Chalkidy. Antiochovi je však povolen i s rodinou klidný život v Římě. Velká Arménie je napadena Alány, při čemž je král Trdat málem a jeho bratr Pakor (Bakur) je v Médii tvrdě poražen..

73 Vespasianus se vydá na tažení mezi horní Rýn a Dunaj a obsazuje toto území. Je počato se stavbou Limitu.

74 judejský správce Flavius Silva dobyl v dubnu poslední vzdorující pevnost Masadu, jejíž obyvatelé se raději sami pozabíjeli, než aby padli do římských rukou. Vespasián daruje svobodným obyvatelům Hispánie latinské občanství.

75 po smrti císaře Minga se na trůn dostává jeho syn Čang Ti (Liu Ta)

76 (24.1.) se v Italice (Hispania) P. Aelius Hadrianus

77 správcem Británie se stává C. Iulius Agricola, do provincie se odebere v létě a zaútočí na Ordoviky, kteří nedávno rozdrtili římský oddíl, zničí skoro celý kmen a chce se přeplavit na ostrov Monu, ten se ale vzdá.

78 Agricola přijímá v Británii rukojmí, staví tvrze a snaží se o výstavbu sídlišť a vzdělání šlechty dle římských zvyklostí. M. Ulpius Traianus quaestorem.

79 císař Vespasianus umírá 24. června, jeho nástupcem se stává jeho syn Titus. 24. - 26. srpna vybuchuje Vesuv a pohřbí tak v lávě města Pompei, Herculaneum a Stabiae. Při neštěstí zahyne i spisovatel C. Plinius Maior. Císař Čang se účastní filosofické debaty v Luo-jangu, kam sezval všechny tehdejší konfucianistické učence. Sám pak sepíše resumé pod názvem Pai Chu Tchong I (Srozumitelné debaty v Síni bílého tygra).

80 požár Říma, Titus začíná renovaci města. Agricola v Británii zajístí břehy proti Hibernii, přijímá odtamtud uprchlíky.

81 13. září při cestě do Sabinska umírá Imp. T. Vespasianus Augustus. Jeho nástupcem je prohlášen jeho bratr T. Flavius Domitianus (Imp. Caesar Domitianus Augustus), jeho žena dostává titul Augusta (1.11.)

82 povstání v Kaledonii, Agricola i s loďstvem poráží Britany, kohorta Usipů utekla na lodi z římských služeb, byla ale zachycena na Rýně.

84 provinciální census v Germánii. Jsou přepadeni Chattové a obsazen Taunus, vybudováno 180 km limitu, centrem je Mohuč. Agricola se v Británii vydal s vojskem do Graupijského pohoří, poráží britského vůdce Calgaca, přičemž padne 10 tisíc Britů a 360 Římanů, v zimě se Aghricola vrací do Říma. Traianus praetorem.

85 Domitianus je prohlášen doživotním censorem.

86 v lednu Dákové (vedeni starým králem Durasem - Diurpanem) překročí Dunaj a pustoší římskou Moesii. Jejich král Decebal nejprve římské jednotky vedené správcem Oppiem Sabinem porazí, ale pak je zatlačen zpět. Domitianus rozděluje Moesii na Horní a Dolní. Král Duras přenechává vládu Decebalovi, synovi Scorillovu. (19.9.) se v Lanuviu narodil Aureliovi Fulviovi a Arrii Fadille T. Aurelius Fulvus Boionius Arrius Antoninus (budoucí Antonius Pius)

87 Cornelius Fuscus je Decebalem v Dubrudži u Adamklissi poražen, sám padne a i římští orli se dostanou do rukou Dáků. Mír od Decebala je ale odmítnut.

88 Chattové vyhnali cheruského krále Chariomera, přítele Říma, z jeho země, ten se ale vrátil s římskou podporou. Semnónský král Marsyos s věštkyní Gannou navštívil Domitiana. Roste římský vliv i ve vnitřní Gemánii. Tettius Iuianus zaútočí na Dáckou říši od západu. Decebal se jej pokouší zastavit v průsmyku Tapae (Železná vrata), je poražen, ale Římané již dále nepostupují. po smrti císaře Čanga vstoupí na trůn jeho desetiletý syn Che Ti (Liu Čao)

89 1. ledna povstává hornogermánská armáda Antonia Saturnina, jenž je prohlášen císařem. Vojsko je odveleno do války proti Dákům nebo poraženo a Saturninus byl zabit. V Germánii jsou založeny dvě provincie: G. superior a G. inferior po 3 legiích. Domitianus se osobně vydává k Dunaji do boje proti Kvádům, Markomanům a Sarmatům, kteří ve válce Decebala podporovali. To není úspěšné. Decebal posílá mírové poselstvo a dojde k mírové smlouvě - Decebal vrátí zajatce a kořist, uzná Domitiana jako vítěze, ale dostane se mu bohaté finanční i materiální podpory při obnově země. Decebal využívá římských prostředků i ke zlepšení obrany, dovoluje římským vojskům průchod Dácií, protože je považován za římského klienta. v Římě se konají stoleté hry a triumf nad Dáky a Germány.

90 Nerva se stává konsulem spolu s císařem

91 vítězství císařských vojsk nad kmeny Siong-nu. To umožňuje vojevůdci Tou Sianovi s pomocí císařovny upevnit svou moc na císařském dvoře. M. Ulpius Traianus konsulem za zásluhy ve válce proti Germánům.

92 zemřel Pan-ku, který nejprve pomáhal otci pokračovat v historickém díle S-Ma Čchiena (dějiny dynastie Chan: Chan-šu). V práci pokračuje Pan-kuova sestra Pan Čao

93 23. srpna zemřel Cn. Iulius Agricola

94 Traianus je správcem Moesie.

95 zemřel Quintilianus autor 12 knih díla Institutiones oratoriae

96 18. září je polštářem udušen Domitianus a císařem je senátem prohlášen Nerva. Traianus se stává praetorským legátem v Germániii. zemřel P. Papinius Statius, autor Thebaidy, Achilleidy a Silvae

97 Nerva prosazuje snížení státních nákladů, zakázání mnoha slavnostía her, dávky chudým a snížení daní rodinám s dětmi. Při příležitosti oslavy vítězství nad Germány v Pannónii Nerva 27. října oznamuje adoptování místodržícího Horní Germánie M. Ulpia Traiana. Traianus dostává imperium a tribunskou moc. chanský císař posílá vyslance Kan Jinga na cestu do Tchiao-či (Mezopotámie). Cestovatel se dovídá o velké říši na západě Ta-čchin (Římská říše). Protože je mu ale řečeno, že cesta tam by trvala 3 měsíce zůstane v Mezopotámii, kterou prozkoumá.. Umírá senátor Verginius Rufus.

98 (27.1.) umírá římský císař Nerva. Novým císařem je senátem prohlášen Traianus, který je ale stále v Germánii, v Kolíně, kde zabezpečuje místní opevnění. Tacitus vydal dílo De vita et moribus Iulii Agricolae

99 Traianus se konečně dostaví do Říma, zabezpečí město obilím, skoro každý 2. den se pořádají gladiátorské hry, začínají přípravy na tažení proti Dákům.

100

101 25. března vytáhne Traianus z Říma, aby se ujal vedení 13-14 legií o celkové síle asi 150 tis. mužů. Armáda přešla Dunaj u Viminacia a soustředí se u Tibiska. Decebal má na své straně jen Roxolany, Jazygové se stali spojenci Římanů. U Tapae Traianus v krvavé bitvě vítězí. Decebal se snaží válku přenést na východ, zde je ale též poražen, u Adamklisi je zdviženo Traopaeum Traiani. Traianus dobývá na západě jednu tvrz za druhou, je zajata i Decebalova sestra. Decebal musí kapitulovat. zemřel Silius Italicus autor XVIII knih Bellum Poenicum

102 Podle smlouvy Traiana s Decebalem nesmí Decebal přijímat římské uprchlíkat a zaměstnávat římské vojenské specialisty, přichází i o část území a v zemi je nechána římská posádka. Traianus začíná připravovat novou válku a pověří architekta Apollodóra z Damašku stavbou mostu přes Dunaj u Drobety.

103 Decebal obnovuje svou zemi a napadne i Římu spřátelené Jazygy. Traianus jej prohlásí za nepřítele Říma.

104 Traianus vytáhne 4. června do 2. dácké války Decebala opouštějí spojinci i část šlechty (tarabosti). Decebal se pokusí i o zavraždění císaře a zajme římského velitele Longina, jehož chce použít jako rukojmí. Ten ale páchá sebevraždu. Nakonec oblehne Traianus hlavní město Dákie Sarmisegethusu, jež nakonec zradou padne a Decebal si podřízne hrdlo. Dacia se stane římskou provincií, římským střediskem je Apulum (Alba Iulia) zemřel M. Valerius Martialis autor XV knih epigramů

105 Traianus se vrací do Říma, kde slaví svůj triumf nad Dáky, je vztyčen Traianův sloup.

106 K Římu je připojeno Nabatejské království v oblasti Sinaje a zřízena provincie Arabia Felix. Jsou zde stavěny silnice a limes, v Rudém moři se usídlí římská flotila.

107 K chanskému dvoru dorazí poselstvo ze státu Ito (v Japonsku) a přiváží císaři darem 160 otroků. Hadrianus je legátem v Dolní Pannonii, kde bojuje se Sarmaty.

108

109 Traianus v červenci slaví 10. výročí své vlády, v té době má 80 tisíc vojáků.

110 arménský trůn připadá Axidarovi, synovi parthského krále Pakora. Plinius Minor byl poslán do Bithýnie jako praetor

111

112 T. Antoninus se stává quaestorem

113 na podzim se Traianus vydává z Říma do Athén, kde se schází s parthskými posly.

114 v lednu se Traianus ocitá v hlavním stanu v Antiochii, Řím spravuje praef. urbi L. Neratius Priscus, šéfem generálního štábu je Hadrianus. Traianus se vydává přes Zeugma, Osroéné a Meliténé do Malé Arménie. Albáncům jmenuje nového krále, arménský král Part'amasir, bratr Axidarův, se chce nechat korunovat Traianem, ten jej ale svrhne (je pak zabit) a vyhlásí Velkou i Malou Arménii provinciemi, legátem zde je L. Catilius Severus. Senát císaři udělí za to titul Optimus. Lusius podrobil Římu Singaru, hl. město arabského království Manna a zlomil povstání v severní Mezopotámii.

115 na jaře se Traianus vydává do Mezopotámie, kde obsadí Batnae a Nisibis (Nusaybin) a bez parthského odporu se dostane do Tigranokerty. Pak se vydává do Antiochie, kde nastane zemětřesení. Zároveň se císař doví o povstání Židů, projde ještě Mezopotámii a Arménii, dostává zato od senátu titul Parthicus.

116 Traianus se dostává k Tigridu a pak obsadí Adiabenu v Médii. Jeho cesta směřuje k Babylónu, ještě na jaře dobývá Seleukeiu a Ktésifón na Tigridu, nejdůležitější města Parhie, zajímá dcery krále Chosroa a uzme zlatý trůn Arsakovců. Lodí pluje po Tigridu do Perského zálivu a na podzim je opět v Babylóně. Tam se doví že východní Arménie, Osroéné a Arménie (vede Meherdatův syn Sanatruk) proti němu povstaly za vedená Vologasa, syna bývalého krále Sanatruka. Traianus tam posílá dvě vojska, z nichž první je Parthy zničeno, ale druhé pod vedením konsula Maxima a Lusia dobývá Nisibis a Edessu. Lusius se pak vydává do Arménie, kde získává na Traianovu stranu Parthamaspata, syna Chosroova. Traianus si uvědomuje, že oblast Tigridu již nedobude, ale aspoň prohlásil Parthamaspata parthským králem. Pak Traianus ještě obléhá neúspěšně pevnost Hatru (středisko Atrenů). Pak ale císař onemocní a vrací se do Itálie. Správcem Sýrie jmenuje Hadriána a Palestriny Lusia ve funkci praetora - mají uklidnit Židy. tohoto roku pravděpodobně zemřel historik Tacitus

117 Lusius se stává konsule. Cestou do Itálie Traianus u Selinuntu v Kilíkii 8. srpna své nemoci podlehne, jeho ostatky jsou odneseny ve zlaté urně do Říma. 11. srpna je uznán císařem Hadrianus, jehož Traianus před smrtí adoptoval. Je tou dobou v Antiochii Bývalý parthský král Chosroés svrhne z parthského i arménského trůnu svého syna Parthamaspata, římského vazala, a učiní jej králem Osroéné. Vlády v Parthii se ujme sám, Arménie si může zvolit svého vládce sama. Stane se jím Sanatrukův syn Vagharš (Vologaesés). Povstávají Briganté v Británii, je zničena celá legie, ale povstání je nakonec poraženo. T. Antoninus se stává praetorem

118

119

120 T. Antoninus se stává konsulem

121 (26.4.) Anniovi Verovi a Domitii Lucille se narodil syn M. Annius Verus (M. Antonius). Hadrián navštěvuje germánské provincie, dohlíží na výstavbu limitu.

122 na jaře je Hadrianus v Británii a řídí stavbu valu na severu. Do Dákie vpadli Roxolani, jsou odraženi a jejich král dožije jako římský občan v Pole. V zimě je TRaianus v Tarraconě a dovídá se o nepokojích v Mauretánii. Navštěvuje tedy Numídii.

123 z Afriky se Hadrianus vydává na východ, válka s Parthy je na spadnutí, ale je diplomaticky zažehnána.

124

125

126 v březnu Hadrianus předsedá Dionýsiím, do Říma se z řecka a Sicílie vrací až koncem roku, dostává titul pater patriae. Narodil se jako syn propuštěnce P. Helvius Pertinax.

127

128 asi v této době je parthský král Chosroés svržen, králem se stává Mithridatés IV. po návštěvě Afriky se koncem roku v zimě Hadrianus vydává do Athén, kde řídí výstavbu Olympieia, Pallelénia. Je postavena též Hadriánova stoa, knihovna a čtvrť Ilissos. Nechá se zasvětit do Eleusínských mystérií.

129 V zimě Hadrianus vedle pokračování prací na stavbách zakládá vysokou školu Athanaeum, kde se studuje řecké a latinské učení. Hadrianus je opět na východě - z Antiochie míří do Kappadokie, kde se setkává s králi východu, mezi nimiž chyběl parthský Chosroés a vládce Hiberů, pak se císař vydává do Palmyry a Jeruzaléma.

130 T. Antoninus je jmenován prokonsulem Asie. (15.12.) se L. Aeliovi Caesarovi a Avidii narodil L. Ceionius Commodus (budoucí L. Verus)

131 na podzim se v Judey zvedene povstání.

132 na jaře je povstání v Judey poraženo. Na čínském dvoře je přijato poselstvo ze země Je-tchiao (Jawa)

133

134 v srpnu je počato dobývání pevnosti Bethther v Judey.

135 pevnost Bethther je dobyta. , je založena nová provincie Syria Palestina s hlavním městem Aelia Capitolina. Hadrianus se vydává do Egypta, kde zakládá město Antoninúpolis na památku přítele. T. Antoninus se vrací z Asie.

136 Aláni ve spojení s Gruzínci (Ibéry) napadnou černomořskou Albánii, Médii a Kappadokii. Hadrianus onemocní a adoptuje L. Aelia Caesara. V Římě zasvěcen 22. dubna chrám Romae aeternae.

137

138 po smrti Aelia Vera, považovaného Hadriánem za následníka trůnu, se císař rozhodne adoptovat a sdílet tribunské a prokonsulské pravomoci s T. Antoninem. Sám T. Antoninus nato adoptuje synovce své manželky Annie Galerie Faustiny M. Aurelia a L. Vera. 10.7. v Baiae zemřel Imp. Hadrianus a jeho nástupcem se stává právě T. Antoninus (Antonius Pius).

139

140 M. Antonius se stává konsulem

141 umírá Faustina, žena Antonia Pia, a je jí zasvěcen chrám.

142 v Británii vedou Římané válku s Briganty, císař nechá postavit tzv. Antoninův val na sever od Hadriánova

143 je skončena válka v Británii, vedená Q. Lolliem Urbicem

144

145 Císař Antonius Pius iniciuje sňatek své dcery Faustinou mladší s M. Aureliem, nyní konsulem. Asi v této době se v africkém městě Leptis Magna narodil L. Septimius Severus.

146 M. Aurelius dostává tribunskou pravomoc

148 do Číny dorazil parthský buddhistický mnich An Ši-kao, aby zde do čínštiny přeložil 95 buddhistických knih. Parthským králem se po Mithridatovi IV. stává Vologasés III.

153 L. Verus se stává quaestorem

154 Je dokončena závěrečná fáze stavby limitu v Germánii. Hornogermánský sektor byl posunut 30 km na východ.L. Verus se stává konsulem ve věku pouhých 24 let, aniž by byl praetorem

161 (7.3.) umírá římský císař Antonius Pius. Brzy potom byl senátem zbožštěn. Císaři se stávají jeho adoptivní synové M. Aurelius Antoninus Augustus a L. Aurelius Verus Augustus. 31. srpna se v Lanuviu narodil císaři M. Aureliovi a jeho ženě a sestřenici Faustině syn M. Aurelius Commodus Antoninus. M. Antonius dává L. Verovi za ženu svou dceru Lucillu. Parthský král Vologasés zatím obsadí Arménii a dosadí sem za vládce Pakora (místo Římany podporovaného Sohaema/ Soyema). Tamější římské jednotky nic nemůžou, a proto tam M. Aurelius pošle svého kolegu L. Vera se zkušeným vojevůdcem Avidiem Cassiem.

162 Řím se zapojí do arménsko-parthské války. L. Verus se vydává na jaře na východ. Chattové začínají konat výpady na provincie Rhaetia a Horní Germánie.

163 L. Verus dobývá Artašat, svrhne krále Pakora a jmenuje římského přívržence Soaima. Potom se vydává do Efesu, kde se žení s dcerou M. Lucilla.

164

165 L. Verus zvítězí nad Parthy, Římané obsazuje Seleukeiu a Ktesifón

166 Parthie kapituluje a Římané jmenují arménským králem opět Soaima. L. Verus chce táhnout ještě proti Médii, ale je uzavřen mír. Císaři sice oslavují v říjnu vítězství, ale záhy dojde zpráva, že na severu (již od jara) Markomani a Kvádové překračují dunajskou hranici, zničí Opitergium (Odergo) a obsadí Aquileiu. Před hrozbou římské odpovědi se Germáni před zimou stahují zpět. Navíc s sebou navrátivší se vojáci z východu zatáhnou epidemii moru. Vyslanci římského císaře (nazýván An-tchun) se dostávají na chanský dvůr s mnoha dary - slonovinou, rohy nosorožce atd. Commodus je jmenován Caesarem.

167 v zimě 6000 Langobardů a Ubiů vypleňuje Pannonii. Císařové jsou již v zimě v Aquilei a na jaře překročují Alpy, je vedena válka v Pannonii, Raetii a Noriku (Pertinakem). Commodus je jmenován se svým dvojčetem Caesarem.

168 Markomani a Viktualové žádaj o přístup do Říše. oba císařové bojují na severní hranici, v Římě zatím zuří mor.

169 Markomani a Kvádové překročí římskou hranici a dostanou se až do Itálie. Římští císaři se z Germánie chtějí vrátit do Itálie, u Altia však umírá jeden z nich, L. Verus. M. Aurelius se tak stává jediným vládcem říše. 2 měsíce prodává na Traianově foru císařský poklad a na konci října se vydává opět na sever.

170

171 M. Aurelius odrazí Germány a Jazygy, hlavního tábor je přenesen do Carnuntu. Římané pak usidlují v římských hranicích Naristy (původně žili na Dunaji). Asi v té době markomanský král Ballomarius vystoupí jako mluvščí delegace 11 kmenových skupin. Žádá taktéž přijetí do Říše, to znamená značný tlak na tyto národy ze severu.

172

173 M. Aurelius poráží Markomany, přenáší svůj hlavní tábor do Sirmia a poráží na zamrzlém Dunaji Jazygy. Narodil se v Thrákii budoucí císař Maximinus, syn Góta Miccy a Alanky Hababy. Žije jako pastýř.

174 M. Aurelius táhne proti Kvádům, Římané jsou sužováni hladem a žízní. Před zničením u řeky Granuas (Hron) je římská armáda zachráněna deštěm. Císař zamýšlí založit provincie Marcomania a Sarmatia. Povstání Avidia Cassia na východě však M. Aurelia donutí uzavřít mír s germánskými kmeny.

175 M. Aurelius se vydává do Egypta. V Tauru umírá jeho manželka Faustina.

176 Na zpáteční cestě z východu pobude M. Aurelius nějakou dobu v Řecku, nechá se zasvětit do eleusinských mystérií.

177 M. Aurelius přijíždí do Říma, každému občanu věnuje 200 denárů. Je slaven triumf nad Germány a Sarmaty.

178 M. Aurelius jmenuje svého syna Commoda spoluvládcem - Augustem. V srpnu se Germáni a Sarmaté opět tlačí na římskou hranici. Císař táhne proti nim.

179

180 (17.3.) umírá zřejmě na mor římský císař M. Aurelius v římském táboře Bononia na Labi / v Sirmiu (Pannonia). Jeho syn Commodus, který podplatí Germány pro ukončení války, se po pohřbu vrací triumfálně do Říma (22.10.). Velký vliv má na dvoře Ti. Claudius Pompeianus, císařův švagr, nový císař o vládu příliš nedbá, spíš se věnuje hýření. Další vlivnou osobou je nově jmenovaný šéf prétoriánů Perennis. Asi v té době se po Sohaimovi arménským králem stane Vologaesés (Vałaršak) II.

182 Starší Commodova sestra, manželka Pompeianova, přichází o císařeské pocty ve prospěch Commodovy ženy Crispiny. Proto zosnuje spiknutí s milencem Quadratem. Najatý vrah Quintianus je odhalen a Lucilla popravena. Následují čistky senátu.

185 Perennis se pokouší zmocnit vlády v Římě, jeho spiknutí je ale odhaleno a on v noci popraven. Zabiti jsou i jeho synové, velitelé ilyrských vojsk, kteří jsou lstí přilákáni do Říma.

186 dezertér Maternus sestavil loupežné vojsko a plení Gallii a Hispánii

187 Septimius Severus jako legát v lugdunské Gallii bojuje proti povstalcům v čele s Maternem, který je nakonec popraven, po odhalení spiknutí proti císaři na slavnosti Matky bohů (březen). To však vyvolá nepokoje sedláků v Horní Germánii a Africe, kde je prokonsulem Pertinax. v Římě vypukne mor, hlavní vliv na císaře, jenž je v Laurentu, má milenka Marcia, komorník Eclectus a prefectus gardy Aemilius Laetus. Septimius Severus si bere za ženu Iulii Domnu.

188 v Itálii zuří mor. Císař se přestěhuje do Laurenta. Velký vliv získává císařský otrok Cleander z Frýgie.

189 v Římě zuří válka mezi příznivci a odpůrci Cleandra. Ten je nakonec císařem popraven.

190 Commodus vykoná akt nového založení Říma pod jménem Colonia Lucia Annia Commodiana a nazve se novým Romulem. Přejmenuje 12 měsíců podle svých titulů, překřtí svým jménem legie, senát a další.

191 v létě se Septimius Severus stává správcem Dolní Pannonie. Shořel chrám Miru v římě, postavený cís. Vespasiánem.

192 císař Commodus si v září přivlastňuje titul Hercules, chodí ve lví kůži, hraje si na gladiátora a bojuje s divou zvěří před zraky diváků. 31.12. je atletem Narcissem v lázni zavražděn. Spiklenci (milenka Marcia, prefekt pretoriánů Laetus a komorník Eclectus) v táboře pretoriánů prohlásí císařem městského prefekta P. Helvia Pertinaka.

193 senát v noci na 1. ledna potvrdí císařem Pertinaka. Ten ale není příliš oblíbven, má v úmyslu udělat pořádek ve financích. Již 28. března je však se svým přítelem Eclectem zavražděn praetoriány. Vůdcem spiknutí byl Aemilius Laetus. Císařem je prohlášen Didius Iulianus ze zámožné rodiny, který měl dobré vztahy se senátem i jezdci (prý si vládu od prétoriánů koupil). Brzy (9. dubna) je však na východě prohlášen císařem Pescennius Niger a legie na západě 15. května prohlásí zřejmě v Carnuntu císařem správce Horní Pannonie Septimia Severa. Senát se snaží vyjednávat se Severem, ten ale požaduje sesazení Iuliana. V Interamně, na cestě do Říma je Severus senátem pozdraven jako císař. V červnu vstupuje Severus bez odporu do Říma a nechá odstranit své odpůrce Laeta a Marcii, jeho vojáky je (2. června) zabit i císař Didius Iulianus. Nyní se Severus musí ještě vydat proti Pesceniovi Nigrovi. Niger se chce se Severem dohodnout na spoluvládě, což Severus odmítá. V Británii má velký vliv správce (od 191/2) Clodius Septimius Albinus, jehož Severus radši jmenuje Caesarem, aby se jej zatím nemusel obávat. Severus u Kyziku poráží Nigrova vojska vedená správcem Asie Aselliem Aemilianem (od 192).

194 Septimius Severus bojuje na východě proti Pesceniovi Nigrovi, dojde k bitvě u Níkaje, Severus dobude Laodikeiu a Tyros. Na podzim je Niger definitivně poražen u Issu a prchá k Antiochii a Eufratu, aby hledal pomoc u Parthů. Je mu však na jakémsi statku u Antiochie useknuta hlava (snažil se hledat pomoc u Parthů).

195 Septimius Severus podniká trestnou výpravu proti Arabům, demonstruje římskou moc před Parthy a rozděluje Sýrii na provincie Syrie Coele a Phoenice, přijímá tituly Arabicus a Adiabenicus. Jsou poslány jsdnotky k obléhání Byzantia, které je taky dobyto. Severus prohlašuje Caesarem svého syna Caracallu.

196 Severus opuští Mezopotámii a vydává se proti Albinovi, jehož moc stále roste. Albinus se přepravuje z Británie do Gallie. V prosinci stane Severus v Římě, kde vystoupí proti senátorům na Albinově straně. Albinus neuspěšně+ obléhá Trevír.

197 Severus a Albinus se sejdou v bitvě u Lugduna (19.2.), kde je Albinus poražen a spáchá sebevraždu. Británie je pak rozdělena na dvě provincie. Severus se 9. června vrací do Říma. Zatím ale parthský král Vologaesés IV. vtrhl na římské území, k Nisibis. Zde zvyšuje žold vojákům a povoluje jim sňatky a nošení prstenů. Tertullianus píše Apologeticum. Koncem roku táhne Severus na východ. Nechá si slíbit věrnost arménským králem, pomoc mu posšle i osroénský vladař Abgar IX. Veliký (179-216), spojencem je Palmyra. Parthové ustupují. Císař začíná ohrožovat a pustošit parthskou Mezopotámii, po překročení Eufratu dobude Seleukeiu, Babylón.Caracalla zatím zůstal v Sýrii.

198 28. ledna padne do římských rukou parthská metropole Ktésifón. Král Vologaesés IV. prchá a Římané město vyrabují. Mezopotámie je změněna na římskou provincii. Nakonec je uzavřen s Parthy mír a je jim odstoupena i část Arménie. Caracalla je prohlášen Augustem spolu se svým otcem Severem. Mladší syn Severův Geta je prohlášen Caesarem. Severus útočí na Hatru, centrum slunečního kultu.

199 Hatra je znocu obležena, ale nedobyta. Severus se vydává s oběma syny do Egypta, navštěvuje i architektonické památky.

200 Severus se syny se vrací z Egypta kvůli moru.

201 Severus zakazuje přestup k židovství a křesťanství

202 Severus se s Caracallou vrací do Říma z Pannonie a slaví triumf. U příležitosti slavnosti výročí vlády je slavena svatba Caracally s Plautillou, dcerou prefekta praet. C. Fulvia Plautiana.

203 dedikace Severova oblouku v Římě. Vzniká Passio Perpetuae. Plautianus s Getou konsuly.

204 Berbeři ohrožují Hispánii. Severus na inspekční cestě v Africe, navštíví Karthágo, Utiku i svou rodnou Leptis Magna, kam svolá vědecký kongres. Několik měst v Africe dostane ius Italicum. V Římě jsou 26. 5.-1.6. slaveny Stoleté hry. Narodil se Bassianus, syn Iulie Soaemaidy (dcera Iulie Maesy, sestry Iulie Domny) a Sex. Varia Marcella z Apameie

205 je zabit Plautianus za pokus o vraždu císaře. Následují čistky. Jsou jmenování dva pref. praet. Q. Maecius Laetus a Aemilianus Papinianus. Severus je většinou v Kampánii, odkud spravuje státní záležitosti. Vyhošťuje Caracallovu ženu na Sicílii.Konsuly jsou Caracalla a Geta. V Egyptě se narodil Plotínos.

206 Řádění loupežníka Bully Felixe v Itálii.

207 Bulla Felix je poražen

208 Asi v této době je Geta prohlášen Augustem. Severus odchází s manželkou do Británie. Poslové Britů prosí o mír, ale císař se připravuje k boji. Iulia Domna s Getou zůstanou v Eburacu (Yorku), Caracalla s otcem se vydají na sever k Hadriánově valu. 1. října se narodil se Alexianus syn Iulie Mamaey (dcery Iulie Maesy) a Gessia Marciana v Arce Caesarei (Foinikie)

209 Severus vede vojenské akce v Británii, Geta zatím spravuje podrobenou část.Jsou uspořádány 3 expedce na severní pobřeží. Jsou stavěny hráze a mosty. Maeatové jsou podrobeni.

210 Severus podniká další vojenské výpravu po Británii, ale nakonec je uzavřen mír. Císař v Eburacu onemocní (Caracalla se jej pokouší zabít) a v dalších bojích se musí vzdát území, získaných za Antonia Pia (Kaledonci a Maeaté nepodrobeni).

211 4. srpna umírá v Yorku Septimius Severus. Jeho starší syn Antoninus Caracalla získává neomezenou moc, ale na vládě se podílí značně i jeho matka Iulia Domna a právník Papinianus. V květnu se dostanou oba bratři Caracalla i Geta do Říma. Geta je narozdíl od Caracally dobrosrdečný. Bratři se rozhodnou si rozdělit říši. Getovi připadne Asie, Caracallovi Evropa.

212 Caracalla spáchá na konci února vraždu svého bratra Gety. Jsou povražděni i Getovi přívrženci a bývalá žena Caracallova, Commodova dcera a syn Pertinakův. Zabit je též právník Papinianus, protože kritizoval bratrovraždu. Caracalla vyhlašuje Constitutio Antoniana, jíž všichni svobodní obyvatelé Říše získávají římské občanství. Ardašír z rodu Sasánovců, bratr Šáhpuhrův, se stává králem Persidy. Králem Parthie se stává Artawan V. Pref. praet. se stávají M. Oclatinius Adventus a M. Opellius Macrinus.

213 Caracalla přemlouvá arménského krále k návštěvě Říma, tam jej ale zajal, což v samotné Arménii vyvolalo povstání. na jaře odjíždí Caracalla z Itálie k Dunaji do Germánie. Rovněž musí být vykonána opatření proti nepokojům po Getově smrti v Narbonské Gallii. V srpnu vytáhne proti Alamannům a Chattům, s nimiž pak uzavírá příměří

214 Caracalla poráží Alany u Mohanu. Vystoupí i proti severním kmenům (asi Chattové, získá titul Germanicus Max.). Přes Dákii se vydává do Thrákie a v Makedonii, kde chodí v makedonském oděvu. Pak pokračuje do Antiochie. Edessa se stane římskou kolonií. Caracalla pořádá závody v Nikomédii a připravuje tažení proti Arménům a Parthům.

215 Caracalla prožívá zimu v Antiochii, pak se dostává na východní hranice Adiabény. Pak se obrátí do Alexandrie, kde zuří náboženské nepokoje. Ty potlačí masakrem mladých mužů (září). Vůdce povstalců v Arménii, králův syn Trdat zvítězil nad Caracallovým oblíbencem Theokritem. V zimě je v Antiochii.

216 Caracalla žádá Artawana V. Parthského o dceru, Edessua Médii. Ten nakonec souhlasí a Caracalla je oslavován uveden (léto) do Mezopotámie. Caracalla ale poručí jásající povraždit, znesvětí hroby Arsakovců v Arbele, již dobývá. v Mardínú v Babylónii se narodil Mání

217 Caracalla se přesouvá z Edessy do Carrh. Macrinus pověří císařského tělecného strážce Martiala, aby císaře zabil. Tak je jím 8 dubna u Karrh Antoninus Caracalla zavražděn. Sám vrah je zabit. Macrinus předstírá žal. Císařova matka páchá sebevraždu. K ležení se blíží král Artawan a vojáci rychle vybírají novým císařem Adventa. Ten ale pro svůj věk úřad odmítne. 11. dubna je pak vojáky zvolen Macrinus. Pak přijede Artawan a u Nisibis (léto) je rozpoutána dvoudenní bitva. Macrinus pak pošle parthskému vladaři zprávu, že zrádný císař byl potrestán. Artawan svolí k mírové smlouvě. Macrinus se odebere do Antiochie, kde ale zůstane, nespěchá do Říma a propadne hýření, což se vojákům nelíbí.

218 Macrinus uzavírá mír s Parthy. Trdat II. přijal od císaře Macrina královskou korunu, jeho matka byla propuštěna a uloupený majetek vrácen. Iulia Maesa (sestra Iulie Domny) prohlásí svého vnuka Bassiana synem Caracallovým. Dovede jej ve Foiníkii do tábora a chlapec je vojáky prohlášen 16. května za císaře. To Macrinus nebere moc vážně. Poslal proti nim jednotku, která ale přejde na stranu Bassiana. Macrinus se vrhne do bitvy, ale pro přebíhání svých vojáků na druhou stranu z bitvy prchne. Je pak dostižen v Chalkedónu (8. června) a spolu se svým synem Diadumenianem zabit. Bassianus se oficiálně ujímá vlády jako kněz boha Slunce Elah-Gabala (říká se mu proto Heliogabalus). Ve skutečnosti ale vládne jeho babička. Mladý císař přezimuje v Nikomédei, kde jen hýří (tančí a obětuje)

219 Císař Bassianus/Heliogabalus upřednostňuje svého boha, nespokojence nechá zabíjet. Bere si Iulii Cornelii Paulu, ale brzy ji zapudí a bere si vestálku. Alexianus přichází do Říma.

220

221 26. června Maesa donutí Heliogabala prohlásit svého bratrance (její další vnuk) Alexiana-Alexandra Caesarem. Maesa se bojí, aby nepřišla o moc a nechá Alexiana vzdělávat. Heliogabalus ale učitele vyhnal a nasadil do úřadů herce. Vojáci začali mít raději Alexiana, ale císař jim ho nechtěl ukázat.

222 Vojáci jsou na kraji vzpoury proti císaři. Soaemias a Heliogabalus odcházejí do tábora, kde jsou ale oba 11. března zabiti. Císařem je prohlášen Alexianus Alexander Severus.. Vládnou ale stále ženy, které vyberou ze senátu 60 rádců pro mladého císařeTo se líbí senátu. Pref. praet. je jmenován Domitius Ulpianus, známý právník.

223 Pref. praet. Ulpianus je zavražděn svými vojáky. Ardašír poráží parthského Vologaesa V.

224 parthský král Artaban V. je v bitvě poražen Ardašírem z rodu Sasánovců, který se 24.4. prohlašuje králem králů. Synové Artabanovi prchají do Arménie.

226 umírá Iulia Maesa, babička císařova. Regentkou zůstává její dcera Mamaea.

227 asi v té době Trdat, synovec svrženého Artabana, zvedá odpor proti Ardašírovi spolu s Médy a Artabánovými syny.

229 Alexander Severus a Cassius Dio jsou společně konsuly.

230 Ardašír překročí Eufrat, obsadí Mezopotámii a oblehne Nisibis.

231 Alexander pošle Ardašírovi dopis, jenž ale velkokrál ignoruje. Alexander se tak vydává s matkou na Východs pannonským oddílem. Zimu přečkají v Antiochii.

232 Alexander žádá Ardašíra o mír. Ten klade za podmínku vyklizení celé Asie Římany až k Egejskému moři. Alexander rozdělí své vojsko na 3 oddíly, první táhne do severní Arménie (a pak má jít do Médie), druhý do Mezopotámie a třetí vede sám do středu. Římané tedy plundrují Médii. Perský král je tedy ohrožován, ale Alexander se neodváží jít s nejlepšími vojáky do boje, tak se podařilo Ardašírovi nakonec Římany, vniknuvší do jeho říše zničit.Vojáci pohlížejí na císaře jako na zrádce a zbabělce. Ve vojsku se navíc rozšíří epidemie, i císař onemocní, takže se jednotky vrátí do Antiochie.

233 Z Médie se vrátilo jen pár vojáků. Alexander ujišťuje zbylé, že zas budou bojovat, ale Peršané už své vojsko rozpustili. JZavládne příměří, žádné teritoriální změny nevzniknou. V té chvíli se rozšíří zpráva (jaro), že Alamani překračují Rýn a Dunaj a vtrhnou do Raetie a Norika. Císař se ale již vrátil do Říma a na podzim slaví triumf (Invictus).

234 po roce stráveném v Římě se Alexander táhne proti Germánům, ale chce mír, což se vojsku zas nelíbí. Do čela vojska je postaven Thrák Maximinus, zkušený voják.

235 Alexander vyjednává na počátku roku s Germány, nabízí i peníze, Germáni ale doufají v kořist. Sympatie k vojevůdci přerostou v prohlášení Maximina císařem (březen). Ten nejdřív odmítá, ale je přinucen. Alexander se rozplakal, i strážci od něj utekli a tak je i s matkou a přáteli u Brethenheimu (/u Mohuče) zabit. Maximinus dá ale vrahy popravit. 25. března uzná Maximina i senát. C. Petronius Magnus chce Maximina vydat napospas barbarům při stavbě mostu v Germánii. Je ale popraven. Osroénští lučištníci učiní si za velitele Quartina, přítele Alexandrova, i ten je zabit. Vojsko v Germánii je zesíleno. Z hlavcního stanu v Sirmiu jsou pořádány nájezdy na germánské území.

236 Maximinus bojuje i se Sarmaty a Dáky. Jmenuje svého syna C. Iulia Vera Maximina Caesarem. Křesťané v Kappadokii a Pontu jsou pronásledováni.

238 v Karthágu povstali bohatí mladíci proti správci a zabili jej. Za císaře prohlásili v Thysdru skoro osmdesátiletého M. Antonia Gordiana (březen). Ač korunu nechce, brzy jej celá Afrika prohlásí císařem. Z Karthága se pak obrací na Řím a nechá svými přívrženci zavraždit vlivného pref. praet. Vitaliana. Splucísařem je jmenován Gordianův syn Gordianus (II. *192). Maximinus se mezitím v Sirmiu chystá k tažení na Řím, napřed posílá pannonské oddíly. V Římě je ustanovena senátní komise (20 mužů) pro ochranu Itálie proti Maximinovi. Zatím v Africe správce Numidie a přívrženec Maximina Capelianus vytáhne proti Gordiánům na Karthágo. Gordianus I. se ze strachu oběsí (po 20-22 dnech vlády). Když Numiďané vtrhnou do města, v davu je zabit i Gordianus II. a jeho přívržence nechá Capellianus povraždit (duben). Jako reakci na tyto události zvolí senát v Římě dva císaře ze svých řad: M. Clodia Puppiena Maxima (234 cos.) a D. Caelia Kalvina Balbina (213 cos.). Lid však vyzvedne jako svého císaře čtrnáctiletého M. Antonia Gordiana, syna Maecie Faustiny, dcery Gordiana I. a Iunia Balby. Lid schvaluje ale i senátní kandidáty. Senátor Gallicanus vyvolá pouliční boje s Maximinovými vojáky, které vyústí v požár, jenž stráví část města. Maximinus Thrax stojí na hranicích Itálie, ale Aquileia se před ním zavře. Při jejím obléhání je však krutý i na své vojáky, a proto je i se synem zde zabit (květen/červen). Tak skončilo obléhání Aquileie a Maximus tam vykoná oběti. Navzdory spravedlivé vládě Maxima a Balbina jsou napadeni praetoriány a pro neschopnost se dohodnout o tom, jak si pomoci, zajati a zabiti (červenec, vládli 94 dní). Tito vojáci prohlásí Gordiana III. císařem, který je v srpnu uznán Augustem. Gótové se stěhují ze severního pobřeží Černého moře. Dobývají Olbii u ústí Bugu a Dněpru.

239 královna Himiko ze státu Jamatai (v Japonsku) dostává od státu Wej titul Královna Wa spřátelená s Wej a zlaté pečetidlo. Himiko prý uměla čarovat a po smrti byla pochována v mohyle v doprovodu sta lidí.

241 umírá sasánovský král králů Ardašír a na perský trůn se dostane jeho syn Šáhpuhr. Mání vystupuje s vlastní náboženskou naukou a uchází se o přízeň Šáhpuhra. Nezletilému Gordianovi III. pomáhá při vládě jeho nevlastní otec Timesitheus jako regent, pref. praet., který ale není příliš oblíben (nazýván Misitheus).

242 (20.3.) Šáhpuhr je korunován králem králů. Góti dobývají Tyras a spolu se Sarmaty útočí na Dolní Moesii. Jsou však odraženi. Císař Gordianus III. vyráží do Persie

243 Na Východě umírá římský regent a pref. praet. Timesitheus a jeho nástupcem ve funkci se stane Philippus, syn arabského šejka. Gótové začínají pustošit Thrákii.

244 Císař Gordianus III. je při tažení na Východě zabit (jatro). Philippus Arabs sdělí senátu, že zemřel na nemoc a je vybrán sám císařem. Philippus pak uzavře mír se Šáhpuhrem. Mezopotámie je římskou provincií, Arménie jen theoreticky. Při návratu založí město Philippopolis (Šuhla) a v létě se dostane do Říma. Se senátem udržuje přátelské vztajhy.

245 germánský kmen Karpů se dostane přes Karpaty na Balkán, je ale na konci roku císařem poražen

246 Císař uklidňuje poměryv provincii Dacia Mamensis. Góti a Sarmati musí platit.

247 Císař Philippus obdrží tituly Carpicus Max. a Germanicus Max. Asi v té době se narodil u Salony jako syn písaře Diocles.

248 Řím slaví 1000 let od svého založení (zahájení 21. dubna) a zároveň poslední Stoleté hry. Při tom Philippus jmenuje svého stejnojmenného syna Augustem.

249 Na Dunaji prohlášen proticísařem Ti. Claudius Marianus. Karpové a Góthové (léto) vtrhnou do Moesie a oblehnou Marcianopolis (hl.m. Dolní Moesie). Prefekt Mesopotámie, bratrův císař Iulius Priscus vysokáými daněmi vyvolává nepokoje - zde je císařem provolán Iotapianus. V Sýrii prohlásí císařem Iulia Aurelia Sulpicia Urania. V Alexandrii probíhají nepokoje proti křesťanství. Císař zvažuje abdikaci. Vojevůdce Decius zažene Karpy a dunajská armáda jej rovněž prohlásí císařem. Decius se nakonec utká s Philippem v bitvě u Verony, kde Philippus padne. Na základě té zprávy je v Římě praetoriány zabit i jeho syn.

250 Decius prohlásí oba své syny Caesary (červen). Decius vede zřejmě jednání z gótským vládcem Ostrogothou. Ostrogotha bojuje v té době s Gepidy a vítězí. Po jeho smrti se vládcem stane Cniva z rodu Baltů (Visigótů). Ten oblehne Nikopolis na Dunaji (Nikjup). Císař tedy táhne na Dunaj a vyhání z Dácie Karpy (dostává titul Restitor Daciae). Zatím v dolní Moesii císařův syn Herennius odvádí Góty od dobývání Nikopole. Ti tedy aspoň zpustošili Filippopolis. V zimě se římská armáda zastavuje na limitu v Moesii

251 Decius musí vzdorovat uzurpátorům a v květnu na Dunaji poráží Cnivu. V polovině srpna však sám padne v bitvě u Abritta. Jeho syn Herennius Etruscus umírá nedlouho před ním. Vojsko prohlásí císařem legáta Dol. Moesie C. Vibia Treboniana Galla (*206 v Perusii). Ten adoptuje Deciova druhého syna Hostiliana (prohlásí jej Augustem) a uzavře mír s Góty, při čemž se zaváže ke každoročnímu tributu. Hostilianus brzy umírá na mor. Gallus prohlásí Augustem svého syna Volusiana. Cyprianus píše spisy De Lapsis a De catholicae ecclesiae unitate

252 Evropské provincie jsou sužovány Góty a dalšími kmeny.

253 Šáhpuhr dobývá Arménii, svrhne krále Trdata a učiní zde králem svého syna Hormizda-Ardašíra. Zvažuje útok na Mezopotámii. Moesijský legát M. Aelius Aemilianus poráží Cnivu a je vojskem prohlášen císařem (léto). Před bitvou mezi oběma vyhlášenými císaři v Umbrii je však Gallus vlastními vojáky zavražděn a jeho jednotky provolají císařem Valeriana (rýnskými jednotkami). Valerianus tedy opouští alamannské hranice a směřuje do Itálie. V té době je ale (podzim) zabit svými vojáky i Aemilianus u Spoleta. V Římě je asi sedmdesátiletá Valerianus uznán senátem a prohlásí spoluvládcem svého syna Galliena (*218). Valerianus má ideu vytvořit Platónopolis, obec spravovanou podle Platónovy Ústavy. Burgundi a Karpové (Dáci) se na člunech přepadli Efesos a pak pronikli až k Athénám. Peršané dobývcají města Dura-Europos i Antiochii. Gótové se poprvé vydávají do Malé Asie. V Tyru umírá Orígenés.

254 v zimě se přesunuli Valerianus na východ a Gallienus na západ. Valerianus se přepraví do Antiochie a dobývá Kalchedón. Markomani se dostávají až do Pannonii a proniknou až k Ravenně. Gótové zatím plení Thrákii. Šáhpuhr dobývá Nisibis.

256 Gótové se vydávají po moři opět do Malé Asie, drancují Nikomédii, N¨íkáiu a Prusu. Peršané podruhé dobyli Antiochii. . Asi v té době zaznamenává Gallienus četné úspěchy v bojích proti Karpům - zabránil spojení sil Karpů a Gótů (tituly Dacicus Max.).

257 zuří pronásledování křesťanů, prosazované Valerianem. Gallienus opustil Podunají a odebral se k Rýnu. Na Dunaji zanechal svého nejstaršího syna Valeriana a důstojníka Ingenua pověří vedením ilyrských legií.

258 Valerianus pořádá válečnou poradu v Byzantiu a pak se obrátí do Kappadokie, čímž Peršany donutí k ústupu. Přechází Eufrat na pomoc Edesse, ale je poražen. Cyprianus je umučen (14.září). Gallienus úspěšně bojuje s Alamanny. Jeho syn Valerianus mezitím v létě umírá a vojáci v Sirmiu provolají císařem Ingenua. Na podzim poráží jeho vojska Gallienus u Mursy na Drávě (Osijek). Velké zásluhy na tom vítězství má vojevůdce Aureolus. Valerianus vydává 1. edikt proti křesťanům.

259 Gallienus uzavře u Dunaje smlouvu s markomanským králem Attalem, odevzdá mu část Dolní Pannonie a princeznu Pipu jako vedlejší manželku. Gallienus zajišťuje říši i proti Kvádům a Jazygům. V létě táhnou Alamanni přes Gallii na Itálii. Frankové se přepravují přes Rýn. Gallienus proto opouští Pannonii, kde zanechá svého vojevůdce Regaliana, který se ale na podzim prohlašuje proticísařem. Konec této epizodě učiní nájezd Kvádů a Jazygů do Illyrie (spoušť). V Kolíně nad Rýnem je s rádcem Silvanem Gallienův mladší syn Saloninus, jehož má chránit germánský správce M. Cassianus Latinius Postumus.

260 V zimě je pro Římany celý východ ztracen. Řím u Rýna ztrácí provincii Agri decumanes v povodí Neckaru. Germáni do zimy zpustošuili Galli i Tarraconu. Na jaře pokračuje Gallienus v bojích proti Alamannům a Juthungům, kteří překonali rhaetský limes. Jsou zastaveni u Milána (Salus Italiae - na mincích). Valerianus vydává 2. edikt proti křesťanům. Peršani se zmocnili měst v Malé Asii. Císař Valerianus je při pokusu osvobodit Edessu Šáhpuhrem poražen a popraven (červen). Římští vojáci kopou kanály u Tigridu. Perská jízda uřčíní vpád do Sýrie, Kilíkie, Kappadokie a Kommagénu. Úředníci T. Fulvius Iunius Macrianus a Ballista vyzývají k odporu proti Šáhpuhrově postupu. Ballista navrhuje vybrat místo zajatého Valeriana císařem Macriana. Ten odmítá a vojsko vyhlašuje za vládce jeho stejnojmenného syna Macriana a jeho bratra Quieta v Samosatě. Ti jsou uznáni Východem i Egyptem. Postumus se prohlašuje císařem (asi léto), dobývá Kolín a přitom zabije i Salonina. Boje s Gallienem jsou nerozhodné, protože Gallienův vojevůdce Aureolus sám připravuje povstání. Postumus upevní svou moc v Kolíně, Trevíru a Mohuči, sestaví si svůj senát (tzv. Gallská říše). Uznávají jej i správci Británie a Hispánie a vydává vlastní peníze (Restitutor Galliarum).

261 Gallienův vojevůdce Aureolus poráží koncem roku v Illýrii oba Macriany (ti padnou. Quietus je tou dobou zavražděn na rozkaz emesského knížete Odenatha.

262 Odenathus získá vliv v Egyptě a Mezopotámie a vydá se do války proti Šáhpuhrovi, jehož pronásleduje až do Ktésifontu. Od Galliena dostává titul Corrector totius orientis. Odenathus slaví triumf a dostává ještě titul Persicus Max. Gótové přepadnou Iónii, Troadu a Frýgii.

263 v Kaisarei se narodil Eusébios

266 královna Ito ze země Jamatai (v Japonsku) je přijata na dvoře Západní Ťin

267 Gótové a Herulové napadnou Malou Asii a Balkán, zpustoší Athény a Korinthos, oblehnou Philippopolis. Odenathus proti nim vytáhne, ale je během výpravy i se synem Herodem zavražděn. Jeho moci se zmocní jeho žena Septimia Zenobia ve jméně svého syna Vaballatha. Také Gallienus se vydá proti Gótům, ti ale před ním unikají.

268 Gallienus porazí nad Góty u Naissu v Moesii (jaro). Jeho vojevůdce Aureolus se však zatím v Miláně prohlásí císařem. Proto se Gallienus musí vrátit do Itálie. Góti zatím oblehnou Thessaloniku. Při obléhání Milána však Gallienus 22. března/srpna? umírá. Těsně před svou smrtí však odevzdává císařské insignie M. Aureliovi Claudiovi (*219/220). Na jaře prohlašuje gallský císař Postumus svým spoluvládcem M. Piavonia Victorina. Později (či 269) je v Mohuči Postumus zabit svými vojáky. Za císaře se v Mohuči prohlásí C. Ulpius Cornelius Laelianus, ale je poražen. Victoria nejprve prohlásí vlácem M. Aurelia Maria (vládne 2-3 dny), ale pak vládne Victorinus pod jejím vlivem. Synoda v Antiochii prohlašuje Pavla ze Samosaty heretikem. Aureolus se vzdá Claudiovi a je popraven. Juthungové (původně svébský kmen) pronikají do horní Itálie až ke Gardskému jezeru, Alamanni plundrují okolí Milána, jejich postup je zastaven Claudiem.

269 v zimě táhne Claudius do Thrákie, kde se u Markiánopole střetne s Góty. V létě se na Balkán hrnou další kmeny. Claudius uzavírá s Góty mír, stanou se tak spojenci Říma (titul Gothicus). Skythové plundrují pobřeží Egejského moře. Juthungové vpadnou do Norica a jsou zastaveni u Pádu.

270 Císař Claudius umírá v lednu/srpnu v Sirmiu na mor. Senát označí za jeho nástupce jeho bratra M. Aurelia Quintilla. Ten je ale za 17 dní zabit svými muži. Tou dobou je v Sirmiu prohlášen vojskem za císaře L. Domitius Aurelianus (*9.9.214 Moesia). Zenobia vyhlašuje svou Palmyrskou říši (ovládá i Egypt i Malou Asii) za nezávislou na Římu. gallský císař Victorinus je zavražděn. Jeho matka jmenuje vládcem svého příbuzného Gala C. Pia Esuvia Tetrica, správce Akvitánie. Ten prohlašuje svého stejnojmenného syna Caesarem. V této době umírá Plótínos. Aurelianus bojuje úspěšně proti Juthungům, Sarmatům, Vandalům a Gótům (vyplenili Anchialos a Nikopolis). Senátu slibuje postavit novou hradbu Říma. Asi v té době francké kmeny se Sasy plundrují pobřeží Gallie. Vůdci povstalých bagaudů v Gallii, Aelianus a Amandus, ktří se prohlásili císaři, dobudou Augustodunum.

271 Aurelianus bojuje v Thrákii s Góty (porazí krále Kannabauda), stáhne se ale kvůli sílící moci Zenobie. Vyhlásí jí válku, porazí ji (u Antiochie a u Emessy) a zajme (nebo jaro 272?). Vdova pak žije v Tiburu. Asi v té době je Dákie evakuována Římany. Usazují se zde Visigóti (tervingi), na západ od nich jsou Sarmati (Jazygové a Roxolani)

272 po smrti Šáhpuhrově stane na perském trůně jeho syn Hormazd, arménským místodržícím se stává Narsés. Odbojný egyptský správce Firmus spáchal sebevraždu.

273 Po Hormazdovi se novým perským králem stává jeho bratr Bahram, vládce gilánský. Tetricus stane v bitvě proti císaři Aurelianovi, ale nakonec se nebojuje a Tetricus je s poctami osvobozen, později je jmenován správcem Lukánie a jeho syn senátorem. Aurelianus dostává tituly Restitutor/Pacator orbis. Aurelianus zvyšuje počet těžké jízdy a včleňuje do římské armády celé samostatné germánské jednotky.. V Římě začíná budovat mohutné hradby.

275 23. března je zabit v táboře při tažení proti Persii císař Aurelianus svým notářem. Notář je rozsápán zvířaty. Řím se ocitne bez vládce na dobu půl roku. Formálně se účastní vlády vdova po císaři Ulpia Severina. V září zvolí senát M. Claudia Tacita (*200). Je skromný a podporuje vydávání knih svého jmenovce. Jeho bratr M. Annius Florianus je pověřen válkou proti Gótům, kteří vtrhli do Malé Asie. Frankové a Alamanni zatím vpadnou do Gallie

276 2. března (červen?) umírá po půl roce vlády císař Tacitus. Jeho bratr Florianus je zabit po dvou měsících vlády v červnu v Tarsu. Východní legie již při nástupu Floriana zvolili císařem Claudiova příbuzného M. Aurelia Proba. Ten zlepšuje disciplínu vojska, vojsko je však čím dál víc germanisováno. v Gundéšápuhru umírá náboženský myslitel Mání, je mu přisuzováno mnoho děl, persky psané Šáhpuhrakán a aramejské spisy Kniha tajemství, Poklad života, Velké evangelium a další. Po Bahramovi se perským králem stává jeho syn Bahram II. Nové nájezdy Gótů na Pontos, pustošení Galatie a Kilikie.

277 Probus bojuje se Sarmaty

278 Probus očistí Gallii od germánských nájezdníků a pak se vydává na východ.

279 asi v té době postoupil Narsés západní Arménii císaři Probovi, který zde dosadil na trůn Chosrova, zřejmě syna Trdata II.

282 Císař Probus je zabit v září svými vojáky v Illýrii při přípravě tažení proti Peršanům. Byl to dobrý vládce, rozšířil révu po celé Říši, poradil si i sněkolika uzurpátory (Proculus v Lugdunu, Bonosus v Kolíně, Saturninus v Sýrii a Firmus v Egyptě). Císaři je postavena velká mohyla. V říjnu je císařem prohlášen M. Aurelius Carus.

283 Carus (Restitutor saeculi) prohlašuje své syny spoluvládci (Augusty) a vytáhne proti Peršanům. Umírá u Ktesifontu a (červen?) tito si skutečně říši rozdělí. Carinovi připadne západ a Numerianovi východ. Vzniká Nemesianovo dílo Cynegetica V Gallii povstali Bagaudi pod vedením Amanda a Aeliana a přepadali usedlosti.

284 Numerianus je zavražděn. 17.11. Diocles je v Nikomédei svými jednotkami prohlášen císařem.

285 Diocles nechá popravit Numerianova vraha Arria Apera. Imp. Carinus porazí Dioclea v bitvě u řeky Margus v Moesii (Morava), ale sám je brzy zavražděn (jaro). Diocles si mění jméno na Diocletianus. Nechává ve funkci pref. praet. T. Aurelia Aristobula.

286 V Gallii zuří válka s Bagaudy a navíc do Pannonie proniknou Markomani a Kvádové. Diocletianus posílá do Gallie přítele M. Aurelia Valeria Maximiana. Ten poráží Bagaudy. 1.4. Imp. Diocletianus mu uděluje v Nikomédii titul Augustus a pontifex maximus a tak ho učiní svým spoluvladařem. Maximianus spravuje z Milána západní část říše. Diocletianus sídlí v Nikomédei.

287 V Británii povstávají uzurpátoři Carausius (velitel loďstva) a Allectus (ten jmenován pref. praet.) Po zavraždění Chosrova Diocletianus dosadí na arménský trůn jeho bratra Trdata III. Chosrovův syn Trdat prchá do Kaisareie a stane se tam římským vojákem.

288 Oba císaři se dohadují na dlaším postupu, prioritami je znovudobytí Británie a ochrana hranic. Bahramův bratr Hormizd povstane proti králi za podpory Saků a Kušánů. Bahram II. tedy uzavře s Diocletianem mír (hranicí je Eufrat). Diocletianus nastolí v Arménii Tigrana III. Dále také potlačí vzpouru v Egyptě. 27. února se Constantiovi a jeho milence Flavii Heleně narodil syn Constantinus.

289 Diocletianus bojuje s Alamanny a Sarmaty. Získá tituly Sarmaticus et Gothicus Max. Eumenios pronese panegyrik na Maximiana po jeho vítězství nad Franky (21.4.). Maximianus je při neúspěšném tažení na Británii poražen.

290 císaři se setkávají v Sirmiu. Saracéni vpadnou na římské území, ale jsou Diocletianem poraženi.

291 Gótové útočí na Burgundy. Aliance Taifalů a Tervingů proti Vandalům a Gepidům.

292 na Dunaji vítězí Diocletianus nad Sarmaty a podniká expedici východními provinciemi.

293 perským králem se stává po Bahramovi II. jeho synovec Bahram III. Ten je ale po 4 měsících vlády svržen Narsésem II., synem Šáhpuhra I. Allectus zavraždí Carausia a ujme se vlády v Británii sám. 1. března jsou jmenováni Caesary C. Galerius Valerius Maximianus a C. Flavius Valerius Constantius (oba také z Illýrie). Tak vzniká tzv. tetrarchie - starší císaři, Augusti, si vybrali již za života své nástupce - Caesares, aby zabránili nepokojům po svém odchodu. Galerius se žení s Diocletanovou dcerou Valerií. Constantius I. se rozchází s Helenou a bere si ze ženu Maximianovu dceru Theodoru. Říše je nově rozdělena - Diocletianovi zůstává východ, jeho svěřenci Galeriovi Balkán od Norica (Sirmium), Maximianus má na starosti Itálii, Afriku a Hispánii (Milán), Constantius Chlorus Gallii s nadějí na Británii (Trevír). Dioclectianus je přitom nejdůležitějším vládcem, přivlastní si titul dominus ac deus. Tak končí po 300 letech v římských dějinách tzv. principát a začíná období dominátu, očištěného od askoro všech zbytků republikánství. Diocletianus rozdělí říši administrativně na 12 dioecesí a ty na 99 provincií. Vliv senátu je omezen pouze na město Řím, jsou zrušeny výsady Itálie.

294 Allectus zavraždí v Británii císaře Carausia a sám se vyhlásí vládcem. V Alexandrii vystupuje uzurpátor Achillés, ale již koncem roku je obklíčen císařskou armádou.

295 Diocletianus v červnu dobude Alexandrie a nechá Achilla s jeho přívrženci popravit.

296 Na jaře se Diocletianus vydává Egyptem na jih. Allectus je Constantiem poražen a Británie je opět pod římskou mocí. Narsés obsazuje Arménii a vyhání krále Trdata III.

297 Diocletianus vydává 31. března edikt proti manichejcům. V Egyptě povstává Domitius Domitianus. Narsés II. vítězí v bitvě mezi Kallinikem a Karrhami nad Caes. Galeriem. V Římě je provedena restrukturalisace armády. Vojsko se dělí na jednotky pohraniční (limitanei) a pohyblivé (comitatenses). Maximianus zakročí v severní Africe proti vzbouřeným Maurům a uzurpátorovi Iulianovi. Ten po porážce páchá sebevraždu. Constantius Chlorus porazí u Rýna Alamany a mnoho zajatců usadí ve vylidněných oblastech.

298 Římané zahajují protiofenzívu proti Persii. Galerius táhne na Velkou Arménii, Diocletianus přes Eufrat. Galerius pak porazí Narsése. Mezi Římem a Persií je pak (či další rok?) uzavřen mír v Nisibis. V ní je Narsésova rodina vyměněna za území Mezopotámie až po Eufrat. Král uznává nadvládu Říma nad Hibery, Nisibis je římská a arménským králem ustanoven Trdat IV. Řím získává větší vliv v pohraničních oblastech. Diocletianus získává tituly Pesicus Max. II., Armenicus a Medicus. Diocletianus operuje v Egyptě.

299 Řím tak získává Ingilénu, Sofénu, Korduénu, Arzanénu, Zabdikénu a další země. Tigris se stává římskou hranicí

300 ve věku 53 umírá básnk Pchan Jou, autor básní s 4-5 slabičnými verši. Známá je jeho báseň Tiao wang (Nářek nad mrtvou), kteropu složil o smrti své manželky.

301 Diocletianus vydává edikt de maximis pretiis

303 23. února je vyhlášeno pronásledování křesťanů (ediktem), jsou ničeny kostely a zajímáni klerici. po Narsovi se stává perským králem jeho syn Hormazd II. Diocletianus slaví v listopadu v Římě 20-tileté výročí vlády, Caesares dvacetileté (Securiatas saeculi, Temporum felicitas).

304 4. Diocletianův edikt proti křesťanům - kdo z obyvatel říše odmítá ctít státní bohy (v čele Iupiter Optimus Maximus) a obětovat jim, bude potrestán smrtí.

305 1. března vyhlašuje Diocletianus svou abdikaci a obléká do purpuru Galeria a Constantia. K abdikaci je přemluven i Maximianus. Jsou jmenováni noví Caesarové - Flavius Valerius Severus a Maximinus Daia (syn Galeriovy sestry).

306 25. července umírá v Eburacu/Yorku císař Constantius. Vojáci provolají jeho nástupcem jeho syna Constantina. Constantinus poráží Franky. Galerius jej uznává Caesarem. Galerius rozhodne o zdanění obyvatel Říma a zrušení praetoriánské gardy. To vyvolá vzpouru v metropoli. Římané prohlásí na konci října císařem Maximianova syna Maxentia. Maxentius upevní svou pozici s pomocí otce a svého syna Romula vyhlásí Caesarem. Severovi přívrženci v Římě jsou pobiti. Severus se vydává do Itálie. Na konci roku Maximianus přijal opět císařskou hodnost, svého syna Maxentia považuje za Caesara.

307 Severovo vojsko přejde k Maxentiovi - Maximianus porazí Severa a nechá jej popravit. Prohlásí se Augustem. Maximianus naléhá na Constantina v Galllii, aby jej uznával za svého Augusta. Za to dá Constantinovi dceru Faustu. Maxentius dosahuje úspěchy proti Galeriovi a nepovažuje již otce za panovníka a donutí jej k odchodu z Říma.

308 v Africe vypukne vzpoura proti Maxentiovi, africký vicarius L. Domitius Alexander je prohlášen císařem. Po přerušení spojení s Afrikou nastane v Římě hlad, což vyvolá protimaxentiovské nálady. Schůzka císařů Galeria a Maximiana v Carnuntu, jíž se zúčastní i Diocletianus (konsul tohot roku). Diocletianus přesvědčí Maximiana k odchodu z politiky. Constantinus je považován za Caesara a Augustem pro západní říši je jmenován Licinius. Constantinus to neuznává. Maxentius a Domitius Alexander jsou prohlášeni za nepřátele státu. Maximianus odchází ke Constantinovi a pak žije jako soukromník v Gallii

309 narodil se Šáhpuhr po smrti svého otce Narsése. Constantinus bojuje s Franky a Maximianus se zatím pokouší dostat vojsko na svou stranu.

310 Po smrti krále Hormazda II. stane na perském trůně jeho syn Adarnarseh a po jeho zavraždění další Hormazdův syn Šáhpuhr II. Caesar Maximinus Daia se nechává vyhlásit Augustem. Constantiinus bojuje s Alamany a Franky na Rýně. Zatím Maximianus se opět prohlašuje císařem. Constantinus pakpronásleduje Maximiana po Gallii, až jej nakonec dostihne v Massilii, kde jej popraví (úředně sebevražda). Constantinus si tak přivlastní titul Augusta a prohlásí se za potomka Claudia Gothica. Začíná válka mezi Constantinem a Maxentiem. Constantinus získává Hispánii, Maxentius prohlásí svého otce za boha a Constantina za nepřítele vlasti.

311 Galerius vydává v Nikomédii toleranční edikt (30.4.), čímž zastavuje pronásledování křesťanů. Krátce potom umírá (5.5.). Maxentius v Římě ničí zobrazení Constantina. Zmocňuje se Afriky. Maximinus Daia (nyní jako 1. z císařů) se spojuje s Maxentiem a Constantinus s Liciniem, jemuž slíbí za ženu svou sestru Constantii.

312 Constantinus táhne přes Alpy proti Maxentiovi. Porazí jeho vojsko nejdřív u Turína, pak dobude Milánu a táhne na Řím. Maxentius na něj čeká s 170 tisíci pěšáki a 18 tisíci jezdci u Mulvijského mostu. Zde se strhne bitva (28.11.), v níž Constantinus zvítězí (In hoc signo vinces - En tútó níkás) a Maxentius se utopí v Tiberu. Tak se stane Constantius vládcem západu, protože v Římě je prohlášen za 1. z císařů.

313 Constantinus bojuje s Franky na Rýně. Constantinus se v Miláně setkává s Liciniem a slaví jeho svatbu se svou sestrou. Císaři se rozhodnou na programu náboženské svobody a vydávají tzv. Edikt milánský. Licinius poráží Maximina Daiu u Adrianopole (1.5.). Daia umírá na podzim v Tarsu. Licinius nechá povraždit celou jeho rodinu a stane se vládcem Orientu. V Nikomédii vydává edikt o svobodě vyznání (červen). Římská církev odsuzuje donatisty.

314 asi v této době arménský král Trdat IV. (tradiční datum 301) přijal křesťanství a zahájil evangelisaci země. Constantinus zorganisuje v Arelate synodu biskupů, na níž je vyhlášena neděle státním svátkem a právo na propuštění otroků církví. Konflikt mezi Constantinem a Liciniem rozpoutá poprava Caesara Bassina Constantinem za údajný podíl na spiknutí. Constantinus s 20 tisíci muži vytáhne do Illýrie, kde překvapí Licinia s 35 tisíci muži u Cibalae (Vinkovci). Ani další bitvy u Filippopole a Adrianopole nepřinesly výsledku. Oba císaři tedy uzavřou opět mír. Je však sesazen Valens, dosazený Liciniem.

315 Constantinus se prohlašuje pontifikem maximem.

316 3. prosince na vodnatelnost umírá ve Splitu bývalý císař Diocletianus. Constantinovi se narodil syn Constantinus.

317 1. března jsou Caesary prohlášeni Constantinovi synové Flavius Iulius Crispus a Flavbius Claudius Constantinus II. a Liciniův čtyřletý syn Valerius Licinianus. Constantinovi se narodil syn Constantius. Constantinus reformuje civilní správu zříděním 4 prefektur.

320 Constantinus ruší gladiátorské hry, zakazuje trest ukřižováním a zavede neděli jako den úředního volna.

321 Licinius obnovuje pronásledování křesťanství a vyhlašuje válku Consantinovi.

322 Constantinovo vojsko vítězí nad Sarmaty v Pannonii.

323 Constantinus bojuje s Góty a Thráky. Asi v té době je jmenován Caesarem Constantinův syn Constantius. Císaři Constantinovi se narodil syn Constans.

324 3. července se oba císaři střetnou u Adrianopole. Zvítězí Constantinus. Crispus poráží část loďstva u Gallipole. Constantinus oblehne Byzantion. Licinius prchá do Asie a sebere dalších 130 tisíc mužů i s pomocí Gótů (prince Alicy). Císaři se tak opět střetnou 18. září u Chrysopole (Üsküdar), kde je Licinius definitivně poražen a Byzantion a Kalchedón se vzdají. Za život Liciniův prosí jeho žena Constantia a Constantius mu povolí soukromě žít v Thessalonice. Bratr perského krále Šáhpuhra Hormizd prchá před králem k císaři Constantinovi.

325 Licinus se nevzdával naděje na návrat do politiky, a proto Constantinus rozhodne o jeho odsouzení k smrti i s čerstvě jmenovaným spoluvládcem Martinianem. Constantinus se stane samotným vládcem Římské říše. Liciniana pošle do Afriky, kde se tento stane otrokem a následně je popraven. Je zabit i Martinianus, kterého Licinius jmenoval Augustem Západu. ekumenický koncil v Níkáji (od 20. května) odsuzuje Áreiovo učení (hlavní mluvčí Athanasios), že Bůh Syn není podstatou rovnocený Bohu Otci, protože Bůh Otec Boha Syna stvořil. Áreios je odsouzen k vyhnanství.

326 V létě Constantinus v Římě slaví Vicennalie (20 let vlády) a dává rozkaz k popravě nemanželského syna Crispa, neboť ten je nařčen z poměru s nevlastní matkou Faustou. Crispus je v Pole otráven, ale pak se zjistí, že to nebyla pravda a císař nechá Faustu hodit do vařící lázně. 26. listopadu je postaven základní kámen ke stavbě Konstantinopole.

327 Je postaven most přes Dunaj (mezi Oeskem a Sucidavou) pro zjednodušení přesunu římských vojsk na sever.

328 Constantinus vede válku proti Germánům na Rýně a poskytuje Sarmatům pomoc proti Gótům. Athanasios se stává arcibiskupem Alexandrie

330 11.5. byly vysvěceny hradby nového hlavního města Římské říše - Konstantinopole, založené na místě bývalé řecké kolonie Byzantia. Nová metropole je ryze křesťanská. Asi v té době byl zavražděn král Trdat IV. a jeho nástupcem se stal Chosrov III.

332 Římské vojsko pod vedením Caesara Constantina II. porazí Góty za Dunajem a donutí je uzavřít smlouvu, podle níž mají tito chránit římskou hranici na Dunaji. 300 000 Sarmatů Argaragantů je usazeno na římské půdě na Balkáně a v Itálii.

333 Kvůli nepokojům na perské hranici odchází Constantinus II. do Mezopotámie. Constantinus jmenuje Caesarem svého syna Constanta.

334 Peršané odvlečou do zajetí arménského krále Tigrana a obsadí jeho zemi. císař povoluje Áreiovi návrat do Alexandrie, ale biskup Athanásios jej zpět do církve nehodlá přijmout.

335 vojsko magistra branné moci Dalmatia potlačí na Kypru vzpouru uzurpátora Colocaena - ten je popraven a Dalmatius, syn Constantinova bratra Dalmatia se stane Caesarem. V Karthágu je popraven Liciniův syn Licininus. Hanniballianus, bratr Caesara Dalmatia, je prohlášen králem Arménie a Pontu. Hanniballianus dostane za ženu nejstarší Constantinovu dceru Constantinu. alexandrijský arcibiskup Athanasios je synodou v Tyru sesazen a poslán do vyhnanství. Eusébios z Kaisarie pronesl svou slavnou řeč Eis Kónstantinon ton basileia triakontaetérikos.

336 Áreios umírá náhle v ulicích Konstantinopole.

337 Šáhpuhr II. zahajuje výpravu proti Arménii a Mezopotámii. Peršani neúspěšně obléhají Nisibis. V Arménii vypukne neúspěšné protiřímské povstání. Constantinus se chce proti Šáhpuhrovi vydat, ale o Velikonocích onemocní a odchází do lázní Helénopolis v Bithýnii, kde na letnice umírá (22.5.). Těsně před smrtí se nechal pokřtít (od ariánského biskupa). Jeho tři synové se prohlásí Augusty. Constantius II. nalézá otce už mrtvého a převeze jeho tělo do Konstantinopole. Vojáci zavraždí v Konstantinopoli potomky Constantia Chlora s Maximianovou dcerou Theodorou - zavraždí tedy Delmatia (9.9.), synovce zemřelého císaře, a všechny jeho příbuzné. Přežijí jen Gallus a Iulianus, synovci Constantina I. (synové Iulia Constantina - ten je též zabit).

338 Tři synové Constantina Velikého si rozdělí říši při schůzce ve Viminaciu (Kostolanec): Constantinus II. vládne v alpských oblastech, Constantius II. v Asii a Orientu a Constans v Illyrii, Itálii a Africe. Získal i země Delmatia (Thrákie, Makedonie, Řecko). Constantinus dělá poručníka Constantovi.

339 Umírá kaisarejský biskup Eusébios, autor Ekklésiastiké historiá (do roku 324) a světové kroniky ve dvou knihách.

340 Constans porazí Constantina II. a prohlásí jej nepřítelem státu. Po smrti Constantina II. je Constans pánem celého západu. Constantius musí na východě bojovat s Peršany.

341 Frankové vpadnou do říše.

342 Frankové jsou Constantem poraženi a přijati jako spojenci. Při volbě biskupa v Konstantinopoli dojde ke krveprolití (spory mezi ariány a níkajci) a císař jako trest omezuje přísun obilí.

343 Constans se vydává do Británie proti vpádu Skotů a Piktů.

344 Peršané zaútočí na římské území. V bitvě u Singaru dobudou Římané římský tábor a zajmou a zabijí perského následníka trůnu. Následující noci ale musí ustoupit. Ani Peršané však nezaznamenají žádného výsledku.

346 Peršané 3 měsíce neúspěšně obléhají Nisibis, pak ustupují.

347 11.1. v Cauce (Hispania) se narodil budoucí císař Theodosius

348 Šáhpuhr obléhá Nisibis

350 Constantovo vojsko prohlásí císařem 18. ledna Flavia Magna Magnentia. Constans před ním prchne, ale je v Pyrenejích zabit. Magnentius získá vliv v Británii, Hispánii, Africe a Itálii. Proti Magnentiovi se 1. března zvedne illyrský vojevůdce Vetranio, podporovaný Constantinou, vdovou po Hanniballianovi, a Flavius Popilius Nepotianus (syn nevlastní sestry Constantina I.). Vatranio po chvíli uzná Magnentia. Nepotianus je Magnentiem brzy (30.6.) zabit. Na podzim se Constantius II. přidává do boje o moc. V Serdice se Vatraniovo vojsko přidá na Constantiovu stranu a sám Vetranio se mu na Vánoce v Naissu podrobí. Dostává milost a pak žije ještě 6 let jako soukromník v Bithýnii. Na východě zatím sbírá své síly Šáhpuhr II. a znovu obléhá po 3 měsíce Nisibis. Pak uzavírá s Římany devítileté příměří.

351 Magnentius je uznáván v Itálii, Africe a Kyrenaice. Vydává se na Balkán. Constantius mezitím přesvědčí Alamanny, aby vpadli do říše. Magnentius jmenuje svého bratra Decentia Caesarem a pošle ho do boje proti Alamannům v Gallii. Zvažuje se mír, ale nakonec se Constantius a Magnentius střetnou v bitvě u Mursy na Sávě (28. září). Frank Silvanus přestoupí na Constantinovu stranu a Magnentius je poražen. Magnentius prchá přes Aquileiu na západ. Gallus a Iulianus jsou vychovávání v Kappadokii. Constantius povolává na svůj dvůr v Sirmiu Galla a jmenuje jej Caesarem pro východ a dá mu za ženu svou sestru Constantii. Gallus se však v Antiochii snaží o samovládu a krutě potlačí povstání v Judey.

352 Constantius v Miláně odřízne cestu Magnentiovi. Ten ztrácí Sicílii, Afriku a Hispánii, kterou dobude Constantiova flotila.

353 AMMIANVS MARCELLINVS Constantinus táhne do Gallie, kde v Lugdunu páchá Magnentius se svou matkou sebevraždu (10. srpen) a brzy po něm Decentius. Constantius v září tamtéž pořádá soud nad příznivci Magnentia. Zimu tráví v Arelate.

354 10. října císař Constantius slaví 30tileté výročí vlády. V Gallii operují Magnentiovi vojáci jako loupežníci. Constantius jej odvolá a pošle do Poly, kde je Gallus zabit a pohozen na cestě. Jeho příznivci jsou souzeni za velezradu. Za život Iuliana se přimluvila císařovna Eusebia.

355 Constantius II. vítězí nad Alamanny. Frank Silvanus se v Kolíně prohlásí císařem. Constantius svolá v Miláně 11. srpna consistorium a povolá vojevůdce z východu, aby porazili Silvana. Ten je skutečně zabit (po 28 dnech vlády). Constantius povolává ze školy v Athénách Iuliana a 6. listopadu jej prohlásí v Miláně Caesarem a dá mu za ženu svou sestru Helenu.1. prosince odchází Iulianus do Gallie s eskortou 360 mužů. Je vítán ve Vienně. Frankové zatím pustoší Kolín.

356 alexandrijský arcibiskup Athanasios je opět odsouzen k vyhnanství.

357 Constantius triumfálně navštěvuje 28. dubna Řím a nechává postavit egyptský obelisk na Circu Maximu. Odstraňuje oltář Victorie z curie. 29. května město opuští. Germáni vpadli do Rhaetie a Pannonie. V srpnu se alamannský král Chnodomar se svými 35 tisíci muži střetne u Argentorate (Strassburg) s Iulianem. Iulianus vítězí a zajme Chnodomara, jehož posílá císaři.

358 Iulianus bojuje proti Sálským Frankům. Ty usídlí v Toxandrii mezi Moselou a Scheldou jako foederati. . 24. srpna je hrozné zemětřesení, jež zničí 150 měst na Balkáně a v Malé Asii. Nejhůř je na tom Nikomédie. Juthungové vpadli na římské území - jsou poraženi Constantiem II. Šáhpuhr jedná s Římany o míru, ale bez úspěchu,m oblehne proto Amidu (Dijárbehr). Peršani zničí 7 legií.

359 Iulianus znovu postaví města na Dolním Rýnu. císař se snaží o zajištění dunajské jednotky. Rozhodne se tánout proti Persii. Na zimu jede do Konstantinopole. Šáhpuhr se vrací. V Rimini je vypracována ariánská teologická koncepce.

360 Císař chce od Iuliana z Gallie nejlepší jednotky. Tento požadavek vyvolá nepokoje - to by znamenalo ohrožení Gallie. Iulianus se loučí v Lutetii s vojsky, ale ty jej provolají 1. února Augustem, je vyzdvižen vojáky na štítě. 6. června slaví Iulianus pět let své vlády.. Constantius popudí proti němu Alamanny. Jejich král Vadomar je však zajat a odveden do Hispánie. Iulianus zveřejňuje dopisy Constantia a Vadomara. Zajistí hranici a odchází na Balkán. Iulianus poráží Attuarie a pluje po Rýnu do Augstu (Augusta Rauracorum) a přes Vesontio do zimního tábora ve Vienne. Šáhpuhr napadne několik měst v Mezopotámii

361 Iulianus pluje po Dunaji na lodi, dobývá Sirmium. Constantius táhne proti němu z Kappadokie, ale v Mobsukréné v Kilíkii 3. listopadu umírá. Těsně před smrtí označí Iuliana za svého nástupce. 11. prosince Iulianus triumfálně vstupuje do Konstantinopole. Iulianus obnovuje pohanské kulty, v úřadech dává přednost pohanům. Vyčišťuje dvůr od mocných a luxusu. Přítele Salutia jmenuje prefectem Orientu. Constantius dává arménskému králi Arsakovi III. za ženu bývalou snoubenku svého bratra Constanta Olympiadu. Šáhpuhr Arsaka oslepí a zavře v tvrzi Agabam (Aniuš).

362 v červnu stane Iulianus v Antiochii, kde 9 měsíců koná přípravy na tažení proti Peršanům. Odmítá perské posly.

363 5. března opouští s vojskem Antiochii. Po Eufratu vypraví flotilu s 1100 loďmi. Má 65 tisíc mužů, které rozdělí do několika částí, severem do Arménie má jít notář Procopius, v centru Iulianus a napravo Gót Arinthes s perským princem Hormizdem. Pak se dostane do Tigridu a v bitvě u Ktésifontu zaznamená úspěch. Šáhpuhr nabízí mír, který Iulianus odmítá. Po týdnu se vydává Iulianus na sever 25. června je těžce raněn během perských přepadů a po své řeči k přítomným umírá ve stanu v polním ležení. 27. června se vojsko stále na nepřátelské půdě shromáždí k volbě nového císaře. Je navržen Salutius, který pro svůj vysoký věk odmítá. Císařem je určen máčelník palácových oddílů Iovianus (křesťan), který uzavírá se Šáhpuhrem mír na 30 let, jímž se vzdává zemí za Tigridem, Nisibis a Arménie. V říjnu přibude Iovianus s vojskem do Antiochie a zimu tráví v Tarsu, kde je pohřben Iulianus, jehož pohřební řeč pronese Libánios. Šáhpuhr se po uzavření míru vydá do Arménie. Arsakova žena se opevní v Artogerasse s 11 tisíci šlechtici. Je zde obléhána 14 měsíců.

364 Iovianus ruší edikty proti křesťanství. Na cestě do Konstantinopole 17. února v Dadastaně v ložnici zavražděn. Vojsko se shromáždí v Níkái k volbě nového císaře. Shodnou se na Flaviovi Valentinianovi, jenž je právě v Ankyře. 10 dní je bezvládí. Je rozhodnuto o jmenování dvou Augustů. Valentinianus jmenuje svého bratra Flavia Valenta za tribuna stabuli a 28. března v Hebdamónu (u Kon.) za spolucísaře). Valens je arriánského vyznání, Velentinianus se drží níkájského. Ve ville Medianě v Naissu si oba bratři rozdělují říši. Valens sídlí v Antiochii a Valentinianus v Miláně. Pevnost Artogerassa se vzdala Šáhpuhrovi. Arsakův syn Pap s matkou prchl a Valens mu poskytne azyl. Šáhpuhr se zatím stane pánem Arménie. Valens pak pošle Papa, aby se zmocnil vlády, ten se ale před Peršany ukryje v lese.

365 Thrákie je ohrožována Visigóty. Valens tam posílá vojsko, které 28. září prohlašuje císařem Procopia, příbuzného Iuliana a bývalého vyslance v Persii (358). Thrákie je na straně Procopia a další provincie sem vysílají své legie. Přispějí mu i Gótové. V Níkai se Procopius zmocní římského státního pokladu a ovládne Bithýnii.

366 Alamanni vpadli v lednu do Gallie. Procopius je poražen Valentem v bitvě u Nakolie ve Frýgii (27. května) a popraven. Filippopole a Chalkedón jsou krvavě potrestány za sympatie k uzurpátorovi. 21. července je velké zemětřesení. Šáhpuhr II. vyhání z Gruzie krále Sauromaka.

367 Valentinianus je těžce nemocen a jmenuje Augustem svého syna Gratiana (*359). Sasové, Piktové a Skoti útočí na Británii. Británie je římu zachráněna intervencí Theodosia (otec budoucího císaře). Započato tažení proti Visigótům (Tervingům).

368 na Velikonoce alamannský král Rando přepadl Mohuč. Valentinianus s Gratianem v červnu překročí Rýn a bojují s Germány u Lopoduna (Ladenburg) a Solicinia. Zastaví tak útoky Alamannů. 30. září je Valentinián zas v Kolíně a směřuje na Dolní Rýn. V zimě nechá císař popravit Vithicaba, syna Vadomarova, který chtěl obnovit alamannský válečný spolek.

369 Valentinián zimu strávil v Trevíru. Opět táhne na Dolní Rýn, chce se dostat za Alta Ripa a zneškodnit nového alamannského vládce Macriana. Ten je obležen v Mattiacu (Wiesbaden), ale prchne.Je uzavřen mír s visigótským králem Athanarichem.

370 theolog Basileios Veliký se stává arcibiskupem v Kaisarei.

371 Valentinianus si bere za ženu Iustinu, vdovu po Magnentiovi. Gratianus se oženil s Constantií, dcerou Constantia II. Gratianus je vychováván v Trevíru Ausoniem. Valens pošle Arinthea proti Peršanům. Ten dosáhne návratu Sauromaka na gruzínský trůn. Země je rozdělena mezi jeho bratrance a perského vazala Aspakura. Hranicí se stane řeka Kyros (Kura). Theolog Grégorios je zvolen biskupem v Nysse.

372 Šáhpuhr opět táhne do Arménie, odpor mu kladou bývalý alamannský král Vadomar a comes Traianus.

373 Valens poráží v Arménii Peršany u Bagavanu. Q. Arelius Symmachus je prokonsulem Afriky.V zimě Valens slaví v Antiochii 10tileté jubileum.

374 29. března Themistios vyslovuje enklomion na Valenta. Valentinianus uzavírá mír s alamannským králem Macrianem. Zimu tráví Valentinianus v Trevíru. Ambrosius se stává milánským biskupem. Arménský princ Pap je tajně zabit komitem Traianem.

375 v zimě Kvádi dvakrát porazí římské vojsko. Gratianus zůstává v Trevíru, Valentinianus vyrazí do Carnuntu a tři měsíce připravuje tažení proti Kvádům. Vede také proces proti notáři Faustinovi. Pak se hne do Aquinca (tam popraví kvádského krále Gabinia) a pak do Savarie (Szombately) a Brigetiony (Komárom), kde chce strávit zimu. Na jejím začátku však umírá. 6 dní po jeho smrti je vyhlášen v táboře Merobaudem (Frank a vlivná osoba na dvoře), pref. Petroniem Probem a ilyr. vojevůdcem Equitiem čtyřletý syn Valentiniana Valentinianus II. císařem. Vládnoucí císaři zprávu přijali. Krutý kmen Hunů z váchodu pod vedením Balmabera s nedávno jím podrobení Alani napadají ostrogótskou říši krále Ermanaricha. Po vytrvalém, ale marném odporu Ermanarich páchá sebevraždu a na jeho místo nastoupí jeho prasynovec Vithimir.

376 1. ledna Gratianus zveřejňuje svůj program, vypracovaný Ausoniem. V srpnu je v Římě a potom se vrátí zas do Trevíru. Sarmat Victor přijede jako římský vyslanec na perský dvůr, jedná se o Arménii a Grúzii. Ostrogótský král Vithimir se pokouší odolat Hunům, ale nakonec je definitivně poražen u říčky Erac (Mezi Dněprem a Dněstrem) a jeho říše zničena. Kusu nepodrobené země vládne ještě Vithimirův syn Viderich, ale ten je ještě dítětem, a proto je velení armády svěřeno Alatheovi a Safrakovi. Gótové jsou však brzy zatlačeni za Dněstr (Tyras). Za touto řekou vládl visigótský král Athanarich. Navzdory vyslání průzkumného oddílu, vedeného Munderichem, byl Athanarich Huny překvapen a jeho vojsko se rozprchlo. Athanarich poručí postavit val mezi Gerasem (Prutem) a Dunajem. Hunové však přesto Góty zmasakrutjí a ti se rozhodnou, že musí překročit Dunaj na římské území. Na podzim je 200 000 Visigótů vpuštěno do říše a je jim povoleno usídlit se v Thrákii. Gótové však zemi plení. Vrší se však konflikty s Góty (hostina v Markiánopoli). Ostrogóti překračují Dunaj. popraven vojevůdce Theodosios. Vojevůdce Victor jedná na perském dvoře. Šáhpuhr nesouhlasí s dělením Hiberie.

377 na jaře se Valens vydává do Konstantinopole a svolává nejlepší vojevůdce pro tažení na Balkán. Na podzim jsou Góti obklíčeni Římany v pohoří Haimos. Jejich poslové dohodnou spojenectví s Huny a Alany pod slibem velké kořisti. Římané se raději stáhnou. Za podpory Gratiana jsou Góti, Hunové a Alani zatlačeni na pobřeží Černého moře. Theodosiovi se narodil starší syn Flavius Arcadius.

378 Valens táhne v červnu do Thrákie a narazí u Adrianopole na gótské vojsko. Splete se v jejich počtu a 9. srpna dojde k bitvě, v níž Ostrogóti pod vedením Alathea a Safraka Římany porazí. Valens je v nastalém chaosu zabit. Jeho žena Domnica uklidňuje lid v Konstantinopoli. Nejmocnějšími muži říše jsou Frank Bauto (generál), Richomer a jeho synovec Arbogast (poručník Valentiniana II.). Lentienses překročili Rýn do Rhaetie a u Argentovarie jsou poraženi Římany. Přežilo jich jen 5000. KONEC AMMIANA

379 Gótové vytáhnou proti Konstantinopoli. Město se ubrání, ale císař Gracianus proti nim pošle Hispánce Theodosia (*346 Cauca), syna vojevůdce Theodosia, jenž je 19. ledna prohlášen Gratianem za spoluvládce jako císař východu. Theososius ze Soluně reorganisuje armádu. Theodosius má úspěch v boji se Sarmaty a Góty, kteří se vydají proti Cařihradu (jeho vojevůdcem je rovněž Gót Modarus). Gótové se stahují do Dácie a Horní Moesie. Gratianus se vrací do Trevíru, kde pod vlivem biskupa Ambrosia vyhlašuje toleranční edikt. Umírá perský velkokrál Šáhpuhr II. Na trůně jej vystřídá jeho starý bratr Ardašír II. Umírá Basileios Veliký, jeden z kappadockých otců. Je autorem několika polemických spisů proti ariánství a morálních pojednání a předpisů jako Éthika, Horoi kai platos či spisek o vzdělání a křesťanské morálce Pros tús neús

380 27. února 380 vydává Theodosios edikt De fide catholica, podle něhož musí všichni poddaní Říše vyznávat křesťanskou víru níkájského vyznání. Ariánství je ponecháno Góthům. Gratianus v létě uzavře na Balkáně smlouvu s Alatheem a Safrakem (Greutungi). Gótové se mohou usadit v Pannonii. Gótský vůdce Fritigern táhne až do Épeiru a Acháje. Zde porazí Theodosiovu armádu. Theodosius přenechává válku Gratianovi a sám vstupuje do Cařihradu jako triumfátor (listopad). Grégorios z Nasiansu se stává cařihradským biskupem. Asi v této době se vrací do Antiochie Ionnés Chrýsostomos, potom co žil 4 roky s poustevníkem a 2 roky sám v horách.

381 25. ledna umírá visigótský král (iudex) Athanarich. Gratianovy oddíly zaženou Fritigerna z Illyrika na východ. V Konstantinopoli se koná v květnu a červnu II. ekumenický koncil, na němž je formulováno vyznání víry. Je také vyhlášeno prvenství cařihradského biskupa - Konstantinopol se stává sídlem patriarchy

382 Římané uzavřou mír s Fritigernem (3.10.) a jeho kmen (Tervingové a Greutingové) je usazen v Dolní Moesii (foederati, je jim necháno vlastní zákonodárství). Theodosios vydá zákon, podle něhož je provádění pohanských rituálů dáno na rověň urážce majestátu.

383 Gratianus tráví zimu v Miláně, zbavuje se titulu pontifex maximus a vydá příkaz o odstranění sochy Victorie z curie. Juthungové vpadnou do Rhaetie a Gratianus vytáhne z Milána proti nim. Je však zaskočen zprávou o uzurpaci Maximově. V pětidenní válce kolem Lutetie je Gratianus poražen zradou vojevůdce Andragathia při útěku zajat a 25. srpna v Lugdunu popraven (24 let mu bylo). Theodosius je zadržován problémy v zemi. Arcadius je ve městě Hebdomon vyzdvižen za císaře Východu. Asi v té době (či 384) je Ardašír II. sesazen Šáhpuhrovým synem Šáhpuhrem III. Ten je ve své zemi oblíben a je i celkem tolerantní. Konají se poslední olympijské hry.

384 Maximus jmenuje svého syna Victora Augustem. Symmachus se stává pref. urbi.

385 Theodosius vydává zákon o zákazu pohanského náboženství. Narodí se mu syn Flavius Honorius. Svého syna Arcadia jmenuje Caesarem. Gildo jmenován comitem Afriky.

386 Valentinianus II. vydá toleranční patent pro ariány. Theodosius bojuje s Ostrogóty a pak slaví v Konstantinopoli triumf. Asi v této době (či 387) po Šáhpuhrovi II. nastoupí na perský trůn jeho bratr Bahram IV.

387 Maximus vpadl do Itálie a Theodosius prchá do Thessaloniky. Maximus se usídlí v Aquilei. V Gallii drží Maximova vojska jeho syn Victor. Valentinianus II. musí odvolat toleranční patent z min. roku, pod vlivem Theodosia přestoupí na níkaj. víru a dá Theodosiovi za ženu svou sestru Gallu. Theodosius jmenuje svého syna Honoria Caesarem.

388 Thedosius sebere vojska i s Germánie na východ a svede bitvy s Maximem u Siscie (Sisak) a Poetovio na Drávě. Maximus je poražen a popraven v Aquilei. Arbogast (syn Bautona) se stává vrchním velitelem a podrobí Theodosiovi Gallii a zabije Victora. Greutungové vedení Odotheem se pokouší překročit Dunaj, je ale odražen. Zajatci jsou usazeni ve Frýgii.

389 Valentinianus II. táhne na jaře do Gallie, v červnu je v Trevíru. V červnu vstupuje Theodosius se synem Honoriem do Říma. Zvažuje rozdělení říše mezi syny. Asi v té době se narodil jeden z kappadockých otců, Grégorios z Nasiansu, Basileův spolužák, autor 45 řečí a 245 dopisů. Je též autorem didaktických spisů, např. Peri ton heauttú bion

390 narodil se budoucí vojevůdce Aetius.

391 Theodosius se vrací opět na východ. Zde nechá zničit Serapeion v Alexandrii a místo něj nechá postavit kostel s klášterem. Symmachus se stává konsulem.

392 Valentinianus II. strávil zimu ve Vienně. Arbogast s ním tam zachází jak se zajatcem. Mladý císař prosí Ambrosia o ochranu. 15. května je Valentinianus II. nalezen mrtev (bylo mu 21). 22. srpna Arbogast provolá císařem šéfa císařské kanceláře Eugenia. Je posláno poselství k Theodosiovi o uznání Eugenia (vede pref. praet. Virium Nicomachus Flavius). Theodosius nesouhlasí. Arbogast tedy sebere francká a alamannská vojska a táhne do Itálie. Gótský vůdce Alarich se dostane do konfliktu s Eriulfem a Fravittou. Eriulf je při hostině zabit, Fravitta vyhnán - dostane se do římských služeb.

393 v lednu je v Hebdomonu prohlášen Honorius Augustem. v zimě pustoší Arbogast kolem Kolína území Franků. Eugenius pak uzavře s Franky a Alamanny mír.

394 Theodosius sebere v květnu orientální vojska. 5.a 6. září dojde k bitvě u Frigidu, v níž padne na 10 tisíc mužů (vůdcem Theodosiova vojska Stilicho). Eugenius je zajat a popraven, Arbogast páchá 8. září sebevraždu. To znamená také definitivní porážku pohanské strany. Umírá jeden z kappadockých otců, Grégorios z Nyssy, bratr Basileia Velikého (v 60 letech), autor komentářů Bible, řečí a dopisů. Jeho theologické názory jsou vysvětleny v díle Logos katéchétikos megas

395 17.1. umírá Imp. Theodosius a rozděluje Říši mezi své dva syny: Arkadios dostává východ a Honorius západ. 27. dubna se Aelia Eudoxia, dcera mocného Bautona, se vdá za císaře Arkadia a stane se postupně skutečnou vládkyní říše. Poručníkem císaře je prozatím Gót Rufínos. Ten byl ale zabit už 27. listopadu 395 a k moci se dostal bývalý otrok a eunuch Eutropios. Moc nad armádou se ale octla v rukou Góta Gaina. Na Honoria má velký vliv jeho rádce Stilicho. Stilichonovým sokem je Rufinus. Stilicho posílá gótského krále Alaricha do Illyrika. Ten tam ale pustoší. Claudius Claudianus se z Alexandrie přestěhoval do Říma. V zimě Hunové překročí Dunaj a pustoší Thrákii.

396 Rufinus je v Karthágu zabit, jeho majetek připadne komorníkovi Eutropiovi, který má v Konstantinopoli největší vilv. Ten jmenuje Alaricha vojevůdcem Illyrika. Alarich pustoší Illyrii.

397 Africký comes Gildo odpadá od Říše. Stilicho mu vyhlásí válku a v bitvě u Mascizelu a u Ammadaery (Haidra) s pomocí Gildonova bratra jej porazí. Gildo je zajat a popraven. Ioannés Chrýsostomos byl Eutropiem povolán do Cařihradu, aby se zde stal biskupem. Byl znám svou velkou šetrností, byl proti přepychu a utrácení. Dohoda Eutropia s Alarichem. Alarich je jmenován magistrem militum v Illyriku. Eutropiova politika se dočká značné kritik.

398 je rozkázáno ničení pohanských chrámů v Římské říši, to je ale odvoláno, provedlo se jen v Africe. Jsou rovněž zakázány olympijské hry. Stilicho dá císaři Honoriovi za ženu svou dceru Marii (on sám měl za ženu Theodosiovu neteř Serenu). Eutropios zatlačí Huny z Malé Asie do Arménie.

399 na jaře velitel jednotky Greutingů se vrací z Cařihradu do Frýgie, kde vyvolá revoltu proti Říši. Vzbouřenci porazili císařskou armádii a proniknou i do Pisidue. Stilicho vyhlašuje, že ustanovení z Východu nejsou platná na západě. To vyvolává krizi mězi oběma částmi říše. Císařskému vojevůdci Gainovi (Gót) se v srpnu podařilo sesadit Eutropia a na jeho místo byl postaven Aurelianos, který byl svým přítelem, rhétorem Synechiem přemlouván k boji proti Gótům. Pád Eutropia si vymíní Stilicho za pomoc proti Peršanům. Socha Victorie se nakrátko opět vrátí do curie. V srpnu se novým perským králem stane Jezdegert (Jazdkart).

400 Stilicho nutí Alaricha obsadit Illyrii pro západní říši. Aelia Eudoxia získává titul Augusty. Gainas dosáhl sesazení Aureliana a chystal se otevřeně převzít moc tažením na Cařihrad (duben). 12. července zorganisuje Caesarius spiknutí proti Gótům v Cařihradě a na 7000 jich je zabito. Gainas prchá a je pak vojevůdcem Fravittou (též Gót) poražen na Balkáně. Pak Gainas ustupuje za Dunaj, kde ho přepadne hunský náčelník Uldin, který jej porazí a zabije.

401 3. ledna je Gainova hlava vystavena v Konstantinopoli. Uldin žádá o odměnu a je s ním uzavřeno spojenectví.10. ledna se Aelii Eudoxii a císaři Arkadiovi narodil syn Theodosios. Vandalové se vydají do Rhaetie. Alarich přejde Alpy a vpadne do Itálie.

402 Honorius se stáhne do Ravenny, která se stane odteď sídlem západních císařů. Alarich bojuje se Stilichonem v bitvách u Verony a Pollentie. Nerozhodně.

403 Alarich se jako nepohodlná osoba v obou říších octne zas na Balkáně. Obsazuje Illyricum.

404 Isaurové ovládnou Malou Asii. Honorius ruší gladiátorské hry. Ioannés Chrýsostomos si svými názory znepřátelil císařovnu Eudoxii a alexandrijského patriarchu, který prosadil, aby byl Ioannés poslán do vyhnanství do Kúkússu v Arménii.

405 Stilicho jako konsul neuznává konsula Anthemia na východě. Alarich je Honoriem jmenován vojevůdcem (magister militum). Je na spadnutí válka Západu a Východu. Do Itálie vpadne Radagaisus s Góty a oblehne Florencii. 10. července se dostává k moci na Východě jako prefectus praetorii Anthemius. Ioannés Chrýsostomos je převeden do Arabissu.

406 Stilicho mobilisuje 30 armádních jednotek proti Radagaisovi, obklíčí jej a popraví. V té době z Podunají do Gallie vpadne vandalský král Godegisel. Brzy však padne v boji s Franky. Jeho nástupce Gunderich Franky s alanskou (král Respendial) pomocí porazí. 31. prosince Gunderich přejde Rýn spolu s Alany a Svéby.

407 Gunderich dobývá Mohuč, Worms, Strassburg a Remeš. Směřuje na jih k Pyrenejím. Stilicho chce Vandaly zastavit. Alaricha posílá do Épeiru. Britové prohlásí za císaře nějakého Marca a potom Gratiana (Brita). Ten je za 4 měsíce zabit a zvolen je Flavius Claudius Constantinus, který se prohlašuje za potomka Constantina I. Přechází do Gallie a přidají se k němu i další vojska. Stilicho proti němu pošle Góta Sara, který jej porazí, ale je nucen se vrátit. Constantin se usídlí v Arelate a odtud bojuje s Germány. Snaží se také obnovit limes. Umírá Honoriova žena Maria. Ioannés Chrýsostomos na cestě do dalšího místa vyhnanství v Komaně umírá. Mezi jeho nejčtenější díla patřil šestidílný traktát Peri hierósynés(O kněžství). Zachovalo se 236 jeho dopisů a spoustu řečí.

408 Stilicho dává Honoriovi svou mladší dceru Thermantii. Anthemius, pref. praet. Východu musí čelit povstalecké bouři (hladomor). 1. května umírá východní císař Arcadius. Když se to dovídá Stilicho, chce na východě prohlásit za císaře svého syna Eucharia. V srpnu ale vypukne proti Stilichonovi spiknutí a on je i se synem popraven a Thermantia je poslána k matce. Je také zestátněn majetek jeho příznivců a zvedne se vlna násilí proti Germánům ve vysokých pozicích. Římané se rozhodnou doplňovat svou žoldnéřskou armádu i s hunských zdrojů a uzavřou s Huny smlouvy, na jejímž základě jsou u Hunů drženi římští rukojmí, mezi nimiž je i mladý Aetius. Nástupcem Arkadia se stane jeho osmiletý syn Theodosios II. Podle smlouvy s Persií je poručníkem Arkádiových synů perský král Jezdegerd I. Constantinus III. upevňuje svou pozici a podrobí si i Hispánii. Honorius je nucen jej uznat. Aremorica mezitím vyhlásí nezávislost, protože neuznávala nikoho. Dunaj překračuje Uldin, náčelník Hunů a dobývá pevnost Castra Martis v Mýsii. Při jednání s Římany žádal velkou sumu za nezničení Thrákie. Římané však většinu jeho poddaných přilákali na svou stranu a Uldin musel prchnout.

409 Vandalové, Svébové a Alani vpadli do Hispánie a rozdělili si ji. Constantinus posílá vojevůdce Franka Edobicha k Frankům a Alamannům o pomoc proti Honoriovi. Ten ale mezitím Constantina oblehne. Edobich padne. Pref. Urbi se stane Priscus Attalus (arián). Před Římem se objeví Alarich, na jeho stranu se přidávají noví a noví gótští otroci. Attalus se prohlásí císařem a Alaricha prohlásí generálem a jeho švagra Athaulfa comitem domesticorum.

410 Attalus táhne s Alarichem na Ravennu, ale sám Alarich mu svléká purpur. Alarich žádá dohodu s Honoriem, ale ten odmítá, nakonec Alarich vpadne do Říma a 3 dny město pustoší (od 24.8.). Zajímá Aelii Gallu Placidii, dceru Theodosia I. a jeho ženy Gally. Pak se vydává do jižní Itálie. Jeho plány na cestu do Afriky přeruší jeho smrt. Je pohřben u Cosenzy. Jeho nástupcem se stane Athaulf. Ten se vydává do jižní Gallie, kterou mu Honorius podle smlouvy přenechal. Koná se synoda v Seleukei, na níž se ustanovuje perská církev.

411 Constantinus III. se vzdává Honoriovi a je popraven. Tou dobou se v Dolní Germánii prohlásí císařem Iovianus.S vojsky Burgunďanů, Alamannů a Franků oblehne Arelate.

412 28. ledna Anthemios vydává sedmiletý plán na výstavbu lodí dunajské flotily. Konstantinopol vysílá poselstvo (s nimi i historik Olympiodóros) k hunskému králi Donatovi. Po uzavření přátelství však posli krále zabijí. Donatova nástupce Charatóna přimějí dary k zachování míru. Perský šáh dovolil ustanovit ve své říši autokefální křesťanskou církev. Umírá filosof Synesios z Kyrény (*370), který je autorem několika řečí (Peri basileias), dopisů a spírky povídek Aigyptioi logoi é peri pronoias. Složil i dórské hymny na pohanské bohy.

413 4. dubna byly dokončeny Theodosiovy hradby Konstantinopole. Burgundové se usadí na levém břehu středního Rýna jako spojenci Římanů (středisko Worms, ovládali i Mohuč a Špýr)

414 Athaulf si bere za ženu Gallu Placidii. Skutečnou vládkyní východní říše se stane císařova starší sestra Pulcheria. Císař byl plně pod jejím vlivem a ona zavedla na dvoře téměř klášterní život.

415 visigótský král Athaulf je zavražděn Dubiem. Athaulfům celoživotní protivních Sergerich provede převrat a zabíjí Athaulfova bratraa děti. Po sedmi dnech je však svržen Walliou. Galla je vrácena na ravennský dvůr a s Visigóty je uzavřen mír (foederati).

416 V Konstantinopoli byla provedena čistka státnického aparátu. Wallia válčí v Hispánii s Vandaly a Alany. Flavius Constantinus s Walliou uzavírá smlouvu..

417 Galla Placidia si bere za muže vojevůdce Constantia.

418 Walia jako spojenec císaře válčí proti siligským Vandalům. Jejich král Gunderich je spolu se svými alanskými spojenci poražen. Římané tak načas získají opět kontrolu nad Hispánií. Visigóti se přesunují do Gallie. Usazují se v Akvitánii. Umírá král Walia a jeho nástupcem se stává Theoderich. Vojevůdce Flavius Constantinus s ním okamžitě uzavře mírovou smlouvu.

419 Galle Placidii a Constantinovi se narodil syn Valenmtinianus

420 Gunderich se se svými Vandaly usazuje v Baetice. V srpnu umírá perský král Jezdegerd (Jazdkart). Jeho nástupcem se stane jeho syn Bahram V. Gor.

421 Constantius je prohlášen Augustem (III.), ale hned umírá. Zanechává po sobě dceru Honorii a syna Flavia Placida Valentiniana. řísmký vojevůdce Castinus bojuje proti Frankům.

422 Hunové znovu napadli a zpustošili Thrákii. Visigótové pod vedením řím. vojevůdce Castina bojují s vandalskými Hasdingy, kteří se usídlili v Baetice. Konstantinopol ukončuje válku s Persií uzavřením míru na 100 let.

423 15. srpna umírá západní císař Honorius.

424 hunský král Rua uzavře mírovou dohodu s Konstantinopolí a usazuje se v Potisí. Valentinianus (III.) je prohlášen Caesarem a oženěn s dvouletou dcerou Theodosia II. Licinií Eudoxií.

425 Valentinianus III. je prohlášen Augustem, skutečným vládcem je však Galla Placidia. Asi v té době byl vydán dokument o rozšíření vyššího vzdělání v Cařihradě. Visigóti se snaží zmocnit Arelate.

427 východořímská vojska na Hunech dobyla zpět provincii Pannonia II. se Sirmiem

428 Nestorios se stane cařihradským patriarchou. Razí názor, že Kristova podstata lidská a božská, Maria neporodila Krista-boha, ale člověka, také na kříži podle něj netrpěl Kristus-bůh, ale člověk. Tyto výroky ale vyvolaly pohoršení církve, zvláště arcibiskupa Kirilla z Alexandrie.

429 Vandalové se usazují v Africe a uzavírají s Římany foedus. Císař Theodosios II. jmenoval roku 429 komisi pro kodifikaci zákonů.

430 Hunové pustoší burgundského kmene, žijících mezi Rýnem, Mohanem a Neckarem. Burgundové hledají útěchu v křesťanství a v té době hunský král Octar (Úptaros), bratr Ruy umírá. 3000 Burgundů rozpráší 10 tisíc Hunů. Visigóti se znovu pokoušejí o Arelate.

431 Theodosios II. posílá na pomoc západnímu císaři Valentiniánovi III. vojsko proti Vandalům. asi v tomto roce se v Drači narodil budoucí císař Anastasios. Císař Theodosios II. svolal 7. června do Efesu III. ekumenický koncil. Císař byl zezačátku na straně Nestoriově, ale na nátlak (i finanční) církevních představitelů dal Nestoria zatknout.

432 Aetius je poražen u Arimina africkým comitem Bonifatiem. Žádá pomoc u hunského krále Ruy, který mu ji poskytne. Syřané se postavili na obranu Nestoria, ale nakonec též souhlasí s jeho vyhnáním. Sesazený patriarcha a jeho žáci se uchýlili za hranice Říše na východ, kde v Nisibidě založili theologickou školu.

433 Aetius jako 1. generál s titulem patricius uzavře smlouvu s hunským králem Ruou - západořímská vláda postoupí Hunům provincii Pannonia I. Aetiův syn Karpileón je poslán Hunům jako rukojmí. Ve kmeni Rugiů se narodil Odowakar.

434 Ruův vyslanec Ésias v Konstantinopoli žádá návrat území Amilzurů, Itimarů, Tunsurů a Boisků Hunům, jinak že Rua vyhlásí válku. Rua však zatím náhle umírá. Jeho nástupci se stávají synové jeho bratra Mundiucha - Bleda a Attila.

435 burgundský král Gundahar vtrhl do Horní Belgiky (trevír, Mety). Jsou však poraženi Aetiem, ale vyprosí si mír. Bagaudové z Armoriky se odtrhnou od Říma a vyhlásí nezávislost. Jejich vůdcem je Tibatto. Plintha a Epigenés domluví v Margu (u řeky Moravy v Srbsku) mír s Huny, zároveň se ale zvyšuje poplatek z kontantinopolské pokladny na 700 liber zlata.

436 Visigótské oddíly napadnou Arelate a Narbonu.

437 Aetius přiměje své hunské spojence zničit burgundskou říši. Je pobito na 20 tisíc Burgundů i král Gundahar (jádro Písně o Nibelunzích. Litorius napadne bagaudy s Huny a na hlavu je porazí. Tibatto padne. Valentinianus III. se ujme sám vlády. Visigóti jsou Litoriem zahnáni k Tolose.

438 15. února byl v Konstantinopoli vydán po 9 letech práce tzv. Theodósiův kodex zákonů.

439 Aetiův důstojník Litorius oblehne visigótskou Tolosu s hunskými oddíly. Před bitvou se radí s věštci. V nadcházející bitvě je však Theodorichem poražen a Litorius je zajat. Avitus dojedná s Attilou mírovou smlouvu. 19. října Vandalové dobudou Karthágo a základají vlastní nezávislé království. Občané Itálie se shromažďují k obraně poloostrovaVrchní vojevůdce Sigisvultus organisuje hlídky na pobřeží. Eparchius Avitus se stává prefektem Gallie. Po smrti Bahrama V. se perským králem stane jeho syn Jezdgerd II. (Jazdkart). Cařihradský eparchos Kýros se stane pref. praet. Východu a získává hlavní hlas na dvoře.O finance se starají eunuchové Makrobios a Chrysafios.

440 Na jaře vyplulo loďstvo z Konstantinopole, aby vyrvalo Vandalům Karthágo (1100 lodí). Valentinianus vydává 4.června prohlášení, jímž chce uklidnit obyvatele Itálie, že se blíží pomoc z východu. V té chvíli do římské Arménii vpadne perský král Jazdkart, ale musí se stáhnout, protože je z východu ohrožován Bílými Huny. Attila zničí římskoun pevnost za Dunajem a pak pronikne přes řeku na římské území. Srovná se zemí. Viminacium (Kostolac).

441 Biskup z Margu vydá své město Hunům, které jej zničili. Rovněž je Attilou srovnáno se zemí Singidunum a Sirmium. Eudoxia a Kýros byli na Východě zbaveni moci (ta poslána do vyhnanství do Jeruzaléma, tento popraven). Reálná moc se ocitla v rukou Pulcherie a Chrysafia.

442 římský vrchní velitel Aspar dojednal s Huny na začátku roku příměří. Vrchní velitel Iohannés (Vandal) je v Thrákii zabit Arnegisclem, který nastupuje na jeho místo. Peršané se stahují z Arménie. Aetius usazuje u Orléansu vosjko Alanů, aby dohlíželo na Armoriku.

443 Attila jako odpověď na neplacení poplatky Theodosiem napadne římský Balkán, zničí Ratiarii, Naissos, Serdiku a Arkadiopolis. Před Konstantinopolí narazí na armádu velenou Asparem (Alan) a Arnegisclem. Ti jsou poraženi a zahnáni na Chersonés. Tam je jejich vojsko definitivně zničeno (srpen). Na odpor se Hunům postaví jen město Asémús, kteří pár Hunů zabijí. Na podzim je podepsána smlouva s Huny, sjednaná velitelem Anatoliem. Mají být zaplaceny dluhy (6000 liber zlata) a poplatek Hunům se má zvýšit na 2100 liber zlata. 12. září vydá Theodosios příkaz opevnění dunajské hranice. Aetius ničí zbytky Burgundů v Savojsku.

444 velice krutá zima, která si vyžádá mnoho obětí. Následují hrozné povodně hlavně v Bithýnii. do Konstantinopole stále směřují Attilovy vyslanci, stěžující si na nedodržování smlouvy.

445 Attila zabíjí svého staršího bratra a spoluvládce Bledu. Svůj nárok na vládu zdůvodňuje nálezem starého meče, prý bájného meče boha války, který mu zajišťuje neporazitelnost. Incident v konstantinopolském cirku. Umírá mnoho lidí.

446 cařihradským patriarchou se stane Flavianos (Kristus má dvě podstaty, neslité, ale nerozdělitelné), který se dostane do dogmatického sporu s opatem Eutychiem (Kristova božská a lidská podstata jsou slité), přítelem Chrysafia. Visigótské jednotky pod vedením Vitanapadnou Svéby v provincii Carthaginensis (neúspěch).

447 26. ledna začíná série strašnách zemětřsení, která zničí řadu měst v Thrákii, Hellespontu a na Kykladách. Padnou i Theodosiovy hradby. Zároveň se však ke Konstantinopoli blíží Attilova armáda, posílená Valamirovými Góty a Ardarichovými Gepidy. Obranou města je pověřen Isaur Flavius Zenón. Attila se s císařským vojskem, vedeným Arnegisclem, střetne u řeky Utu (Vit) v Dacii Ripensis. Byzantinci jsou poraženi a Attila pustoší celou oblast, zničí Markiánopolis, k hlavnímu městu však nepostupuje. Kolem tohoto roku opouští visigótský král Theodorich prořímskou politiku a uzavírá separátní mír se svébským vládcem Rechiariem a dá mu ze ženu svou dceru.

448 Theodosios chce poštvat proti Hunům Akatziry, žijící na východě. Attila je však porazí a chce jmenovat jejich náměstkem svého syna Ellaka. Anatolios domluví s Attalem nový mír. Podle něj mají Byzantinci vyklidit skoro 200 km od Dunaje do nitra říše.

449 na jaře přichází do Konstantinopole Attilův vyslanec Edekón. Ministr Chrisafios jej přemlouvá k vraždě Attily. Císař vyšle poselstvo vedené Maximinem do Attilova sídla, aby prosilo za zmírnění podmínek. Poselstva se účastní i historik Priskos, který jeho průběh podrobně popisuje. Spiknutí proti Attilovi je odhaleno. Jedním z vlivných pobočníků Attily je i Orestés z Pannonie. Poselstvo se u Attily setkává se západořímským poselstvem, vládcovou ženou Herekou a jeho syny. Svébský král Rechiarius se žení s dcerou visigótského krále Theodoricha. Valentinianova sestra Honoria se nechá v Ravenně svést majordomem Eugeniem. Ten je zabit. V Konstantinopoli je svolán nový koncil, 8. srpna 449, na němž byl Flavianos odsouzen k vyhnanství, jeho nástupcem se stal Egypťan Anatolios. Chrýsafiova strana triumfovala.

450 k Attilovi se vydává znovu Anatolios a dosáhne značných ústupků i zrušení požadavků z předminulého roku. Attila oznamuje, že má v úmyslu napadnout Visigótské království jakožto Valentinianův spojenec. Honoria je provdána za senátora Herculana a prosí Attilu o vysvobození ze sňatku. Ten ji začne považovat za svou snoubenku. 26. července spadl císař Theodosios při lovu u řeky Lykos s koně a o dva dny později na následky zranění umírá. Dvaapadesátiletá Pulcheria, sestra císařova, byla vyzvána, aby si vybrala nějakého manžela. Ta zvolila téměř negramotného důstojníka Markiana z oddílu Gótha Aspara. 25. srpna je prohlášen císařem v Konstantinopoli Markiános. Nechá popravit ministra Chrysafia a mění směr zahraniční politiky. Nehodlá již Hunům platit.Po smrti vládce Ripuárských Franků se jeho dva synové přou o následnictví. Jeden se obrátí k Attilovi, druhý k Aetiovi. Aetius dosazuje mladšího syna. V Římě umírá císařovna Galla Placidia

451 Na jaře se Attilovo vojsko vydává z Pannonie na pochod. Attila žádá Honorii a s ní polovinu říše. Aetius pošle Avita dojednat spojenectví s Theodorichem. Na jaře pak vyrazí spojená římsko-visigótská armáda vstříc nepříteli. Attila oblehne Orléans (14.6.), je však odražen a ustoupí na Katalaunská pole (20.6.). Ostrogótský král Valamir bojuje na Attilově straně, Theodorich padne. Římané vítězí. Aetius přiměje visigótského následníka Thorismunda se vrátit domů a uvolní tak Attilovi cestu k návratu.. V září posílá Attila Huny k plenění Illýrie, aby se připomněl Markiánovi. Markiános ruší rozhodnutí koncilu z roku 449 a svolá koncil nový do Chalkedonu, kde byli odsouzeni vítězi minulého koncilu a rehabilitován popravený Flavianos. Bylo potvrzeno odsouzení Nestoriánů. Egyptem zmítají nepokoje proti výsledku koncilu.

452 Attila vpadne do severní Itálie, zničí Aquileiu a další města, např. Patavium. Aetius nejprv vyklidí Itálii s císařem. Pak ale vyšle jako vyslance papeže Lva a ten u jezera Mincia dojedná s Attilou mír. Attila se vrací domů i proto, že v Itálii i bez něj zuřil hladomor. Mezitím Markiános pošle vojevůdce Áetia za Dunaj, který zažene hunské oddíly.

453 Attila slibuje úder proti Markiánovi. O svatební noci s Ildikó však v opilosti umírá. Jeho říši si rozdělí jeho synové, které se však mezi sebou počnou hádat. Podrobené národy se chtějí osamostatnit. Orestés se vrací z hunských služeb do Pannonie.

454 21. září je Aetius na císařův příkaz zabit hlavním eunuchem Hercaliem, ofiviálně za velezradu.

455 Germánské protihunské povstání, vedené gepidským králem Ardarichem u Nedao v Pannonii Huny porazili. Na 30 tisíc Hunů prý padlo (i Attilův nejstarší syn Ellak) a zbytek se rozprchl. Ostrogóti se již předtím osvobodili. 16. března je zavražděn císař Valentinianus III. přívrženci Aetia a Heraclia. Téhož dne je senátem jmenován do císařské funkce Petronius Maximus. Ten jmenuje svého syna Caesarem a dá mu za ženu Placidii, dceru Valentiniana III. Palladius umírá 2 měsíce po svatbě. Na konci května se objeví na obzoru flotila vandalského krále Geisericha. Císař chce utéci, ale lid jej pozná a ukamenuje. Vandalové pak 2 týdny pustoší Řím a zajmou obě Valentinianovy dcery (Eudocia a Placidia). Téhož roku obsadí Vandalové se svou flotilou Baleáry, Korsiku, Sardínii a část Sicílie. Gallský prefekt Eparchius Avitus (*400) je jmenován 1. generálem západu a 9. července provolán galořímskou šlechtou a Visigóty císařem. Z Gallie táhne na Řím. Visigóti pod římskou patronací útočí na hispánské království Svébů.

456 Avitus pošle proti Vandalům na Sicílii vojevůdce Flavia Ricimera (syn svébského krále a Waliovy dcery, strýc burgundského krále Gundobada). Ricimer se však obrátí proti císaři a v říjnu jej u Placentie porazí a donutí k abdikaci. Avitus je zabit na útěku do Gallie.

457 26. ledna umírá východořímský císař Markiános. Novým císařem byl korunován další důstojník Asparův León. Nové nepokoje proběhly v Egyptě, kde byl svržen a zavražděn dosavadní patriarcha Proterios a dosazen monofysita Timotheos Ailuros. Veškeré pravoslavné duchovenstvo bylo z Alexandrie vyhnáno. Císaři se ho podařilo poslat do vyhnanství na Krym. 1. dubna vyhlásí Ricimer s byzantským císařem Leónem za císaře Ricimerova přítele Flavia Iuliana Maioriana. Attilovi synové Dingizich a Ernach v zimě bojují proti Ostrogótům

459 Ricimer konsulem. Maiorianus bojuje proti Visigótům, přívržencům Avita a dobývá Arelate. Dingizich a Ernach obléhají pannonskou Bassianu, vrhli se však na ně Ostrogóti

460 Maiorianus vykoná neúspěšnou výpravu proti Vandalům.

461 Císař Maiorianus je po návratu z Gallie Ricimerem zajat a popraven. Ricimer prohlásí císařem Libia Severa. Gallský vojevůdce Aegidius se chce spojit s Vandaly proti Ricimerovi

463 asi v té době (či 462) dostává Theodorich II. Visigótský za zásluhy od Říma Narbonu

464 Aegidius je otráven. Proti Ricimerovi vystoupí dalmatský vojevůdce Marcellinus. Ricimer poráží Alany u Bergama, potom co tito pustoší Itálii. Jejich král Beorger padne.

465 ve věku 44 let umírá básník Pao Čao - je zabit vzbouřenci po porážce krále z Ling-chaj, z jeho děl je nejznámější Ku jüe-fu (Staré nápěvy) v sedmislabičném verši. Umírá císař Libius.

466 Eurich zavraždí svého bratra, visigótského krále Theodoricha II. Visigóti v této době ovládají celou jihozápadní Gallii.

467 Senát a Ricimer prohlašují 1. května po 20 měsících interregna císařem Procopia Anthemia, kartháginského senátora a zetě císaře Markiána.

468 Ricimer nechá zabít císařova vojevůdce Marcellina. Tím se dostane Ricimer do konfliktu s císařem.

469 Attilův syn Dengizich vpadne na římské území, když mu císař odmítá dát půdu. Velitel thráckých vojsk Anagastés, syn Arnegiscla, ho porazí a narazí na kůl

470 Odowakar se přestěhuje do Itálie.

471 Císař León se obrátil proti vojevůdci Asparovi a vytvořil si tělesnou stráž z oddílu Isaurů, v jejichž čele byl Tarasokodissas, zvaný Zénón. V té chvíli se Góthové začali snažit vyzdvihnout na trůn Asparova syna Leóna. Obyvatelstvo Cařihradu se proti tomu postavilo a tak byli Aspar i jeho rodina povražděni. Theodorich se vrací z Cařihradu do Pannonie.

472 mezi Ricimerem a císařem Anthemiem zuří občanská válka. Ricimer prohlašuje na jaře císařem Karthágince Amicia Olybria. Po pěti měsících občanské války je koncem června Anthemius zabit v kostele. Nedlouho po něm ale umírá i Olybrius, po půl roce vlády. Ricimer jej přežije jen o 40 dnů. 4 měsíce nemá Řím císaře. Odowakar se stane členem císařské gardy. Cařihradským patriarchou se stane Akakios.

473 3. března se římským císařem v Ravenně prohlásí Ricimerův synovec Gundobad jako Glycerius. Ten se vzdává bez boje Ostrogótům. Východní císař León proti němu pošle flotilu, vedenou Iuliem Nepotem, synovce Marcellina z Dalmácie. Nepos se prohlásí císařem a Glycerius je nechán jako biskup v Saloně. Theodorich Strabón se stane hlavou thráckých Gótů. Pannonští Gótové pod vedením Valamerova bratra Thiudimera vstoupili na římský Balkán a přesunují se s veškerou ekipáží k Soluni. Thiudimer jmenuje svého syna Theodoricha 3. králem pannonských Gótů. Od kmene se oddělí Vidimerova skupina, která se vydá na západ. León pošle proti Gótům armádu. Ti ale zničí thrácká města Arkádiopolis a Filippopolis. León a Theodorich Strabón uzavírají dohodu. Theodorich Strabón je uznán gótským samovládcem a je mu určen tribut 2000 liber zlata ročně. Je jmenován generálem Východořímské říše. Visigótský comes Gauterit překročí Pyreneje a přijme kapitulaci některých hispánských měst (pamplona, Caesaraugusta). Heldefredovy jednotky dobudou pobřežní část Tarraconensis

474 Po smrti Leónově (leden) stane na trůně jeho sedmiletý vnuk León II., syn isaurského náčelníka Zenóna (a náčelníka tělesné stráže). 9. února se Zenón prohlásí spolucísařem a po smrti svého syna (listopad) samovládcem. Zenón uzavírá mír s Vandaly. Na jeho dvoře měly velký vliv dvě ženy, Ariadna, Zénónova žena a Verina, její matka a vdova po Lvovi. Nepos nechává Visigótům zemi mezi Pyrenejemi, Loirou a Rhônou. Thráčtí Gótové podporují chystaný převrat na konstantinopolském dvoře, kde získali stěžejní vliv Isaurové. Umírá Thiudimer, král pannonských Gótů.

475 Matka východní císařovny Verina měla v úmyslu s pomocí svého bratra Basiliska svrhnout Zénóna a jeho vládu Isaurů a dosadit svého milence. Basiliskos se však 9. ledna prohlásil sám císařem. Nová vláda se snažila dohodnout s monofysity, proti čemuž ale povstal patriarcha Akakios. Západní císař Nepos jmenuje patriciem a generálem Pannonce Oresta (bývalého Attilova pobočníka). Orestés se postaví záhy proti císaři a prohlásí císařem svého šestiletého syna Romula Augustula. Nepos prchá do Dalmácie, kde umírá. Theodorich Strabónsi udržuje vliv v Konstantinopoli, nesmí však se svými lidmi přesídlit do města.

476 Basiliskos sesadí cařihradského patriarchu Akakia, čímž si ale popudí cařihradský lid. Nepokoje pak vyvolaly ničivý požár města. Basiliskos už další kroky učinit nestačil. Zenón shromáždil v Isaurii početné vojsko a v srpnu se zas zmocnil města. Dohodne se s Theodorichem z rodu Amalů (syn Valamira). 23. srpna germánští žoldnéři prohlásí krále Odowakara, z kmene Rúgiů, syna Edekónova (Attilův vyslanec). Ten poráží v bitvě u Ticina Oresta a popraví jej. Jeho syna Romula sesadí z trůnu a pošle do Kampánie. Tak končí dějiny Západořímské říše. Byzantský císař jmenuje Odowakara patriciem. Eurich obnovuje svou kontrolu nad Massilií a Arelate.

477 Theodorich Strabón nabízí Zenónovi spojenectví.

478 Zenón chce vyvolat válku mezi Theodrorichem Amalem a Strabónem. Slíbené vojsko Amalovi však nepošle. Obě gótské skupiny se rozčílili na Zenóna a bojovali s jeho oddíly. Velitel Isaurů Illos odchází do Isaurie, takže Zenón již nemůže zcela důvěřovat své armádě. Zenón je nucen uzavřít mír se Strabónem.

479 Theodorich Amal překročí Rodopy a vyplení město Stoboi. Zenón mu nabízí mír a půd u Pautalie.. Amal se opevní v Epidamnu. Nabízí Zenónovi 6000 mužů na znovudobytí Itálie. Lid nebyl spokojen s další vládou Isaurů, s korupcí a vysokými daněmi. V čele povstání se objevil Verinin zeť Maurikios (Markiános, syn západního císaře Anthemia a vnuk cís. Markiána, manžel mladší dcery Leóna I.), který se zmocnil císařského paláce. Zénón prchl, ale vrátil se s větším oddílem Isaurů, kteří povstání zažehnali. Maurikios jim unikl. Kvůli smíření pravoslavné a monofysitské strany vydali Zénón s Akakiem nové vyznání víry, Enotikon, které by mělo být přijatelné pro obě strany. Ale nebylo. Zenón zaznamená dílčí úspěch nad Amalovými Góty.

480 Zenón odnímá Theodorichovi Strabónovi vojenskou hodnost a pozve Bulhary, kteří v létě překročí Dunaj a znepokojují thrácké Góty.

481 Theodorich Strabón doráží na Cařihrad, je však odražen Isaury, pokouší se i probít do Bithýnie. Pak se vydá do Řecka kde však ve Stabula Diométis spadne z koně na oštěp a umírá. Vůdcem thráckých Gótů se stane jeho syn Rekitach se svými strýci, které však brzy zavraždí.

482 Theoderich Amal pustoší JZ Balkán. v Tauresiu se narodil Petrus Flavius Sabatius, budoucí císař Justinián

483 Zenón uzavře s Góty dohodu, takže se mohou usídlit v Dol. Moesii. Theodorich Amal je jmenován vrchnním velitelem. Asi koncem tohoto roku je Amalovými lidmi zabit král thráckých Gótů Rekitach a většina jeho kmene se připojí k Theodorichovi.

484 Zenón s Theoderichem Amalem společně táhnou proti Illovi, Zenónonu soupeři a zaženou jej do Papiridy. Zenón ale Theodoricha před vítězstvím odvolá. povstali Samaritáni kolem hory Garizim a zvolili si svého krále - Justasa.

485 umírá filosof Proklos Diadochos (*410), autor hymnů na pohanské bohy.

486 Theodorich Amal se vzbouří proti Zenónovi a vyplení Thrákii. Povstání Samaritánů (dobyli i Kaisareiu) bylo poraženo a na hoře Garazim postaven křesťanský chrám.

487 Theodorich Amal se kvůli roztržce se Zenónem vydá proti Cařihradu. Ve společné jednání se ale dohodnou, že Theodorich odvede své lidi do Itálie. Odowakar ničí v té době Rúgijskou říši na Dunaji. Poražení Rúgijci se dají pod ochranu ostrogótského krále Theodericha

488 Ostrogóti opouštějí definitivně Balkán a vydávají se v zimě do Itálie.

489 Theoderich je u Vukovaru přepaden gepidským králem Trapstilou. V boji je tento zabit a Ostrogóti pokračují dál. S rúgijskými posilami vpadne Theodorich do Itálie, kde jej v Pons Isontii čeká Odowakerova armáda. Tu 28. srpna Theodorich porazí. Odowaker se zavře v Ravenně a jeho vojevůdce Tufa přejde k Ostrogótům. Když ale stojí s ostrogótským oddílem u Ravenny, vrátí se k Odowakerovi. Tomu se podaří Theodoricha zahnat do Pavie.

490 U řeky Addy, 11. srpna Theodorich připraví Odowakerovi těžkou porážku. Odowaker se zas stáhne do Ravenny.

491 9. dubna umírá východořímský císař Zénón. Senát a církev zvolili novým císařem Anastasia Dikora, kterého si také vdova po Zénónovi, Ariadna, vzala za manžela. Ústupky, učiněné lidu ale nestačily, a proto vypukla ve městě tzv. plebejská válka, kvůli níž vyhořela velká část Cařihradu. Rugiové pod vedením Fredericha přejdou na Odowakerovu stranu. Vandalové jsou těžce poraženi na Sicílii a musí se vzdát tributu z Itálie.

492 V srpnu zahájí Theodorich námořní blokádu Ravenny z Rimini a rozpráší Tufovy oddíly s pomocí Rugiů. Odowaker se však nechce vzdát. Theodorich posílá poselstvo do Cařihradu, Anastasios jej ale uznat nechce.

493 25. února vyzve Theodorich Odowakera k jednání. 5. března vstoupí Theodorich do Ravenny, naoko souhlasí s rozdělením moci, ale po 10 dnech Odowakera zavraždí a zmasakruje jeho příbuzné a přívržence. Vojsko vyhlásí Theodoricha králem.

494 Visigóti se přesouvají do Hispánie, z níž již většinu ovládají.

496 Frankové pronikají až k Saintes.

497 Visigóti se definitivně usidlují v Hispánii.

498 Frankové dobudou Bordeaux i s jeho gótským správcem. Asi v té době císař Anastasios uznává vládu Theodorichovu v Itálii.

499 Císař Anastasios se snaží zmenšit počet konaných her v cirku, kde mívali lidé větší volnost. To vyvolá lidové bouře, při nichž opět vyhoří část Konstantinopole..